Praha - Zuzana Navarová jí radila, aby na konzervatoři raději hrála na buben, než studovala zpěv. Má ráda výpravy do sekáčů a svůj pokojíček, který si vozí všude s sebou. Taková je Klára Vytisková, zpěvačka "retro-pop-progresive-soulové" skupiny Toxique, která byla nominována na Ceny Anděl 2008 ve čtyřech kategoriích. Nakonec proměnila jen jednu z nominací - Objev roku - ale i tak tuhle svéráznou kapelu zaznamenali i ti, kteří si jí dříve třeba nevšimli.
Skladby Toxique doprovází představení Barbie bruselského baletu, vydání jejich debutu se chystá v Belgii, Holandsku a Španělsku. Pro české fanoušky startuje 17. dubna ve zlínském klubu Golem Jarní DeTox Turné. Kláru Vytiskovou přizvala v červnu také kapela Neřež k sérii koncertů Pocta Zuzaně Navarové.
Jak vaše kapela vůbec vznikla a proč zrovna název Toxique?
V současné sestavě hrajeme dva roky. Hráli jsme spolu už předtím - hlavně převzaté pecky - ale bez kláves. Pak jsme ale přibrali klávesáka, odjeli na Moravu na soustředění a zjistili, že to dobře funguje. Tenkrát jsme se jmenovali Madame Butterfly, přišlo nám to ale nudný, dlouhý a trapný. Házeli jsme do éteru různá slova, až jsme narazili na „toxique“.
Říká se o vás, že děláte pop, vy sama vás ale považujete spíš za undergroundový pop.
Opravdu jsem si dřív myslela, že děláme ryzí pop. Zjistila jsem časem, že jsme ale vážně spíš něco jako underground. Pro mě je pop Michael Jackson nebo Prince, ale tady v Česku je pop spíše sprosté slovo. My sami říkáme, že jsme retro-pop-progresive-soul, ale obecně nemám škatulkování moc ráda.
Jste často srovnáváni s některými zahraničními kapelami. Snažíte si brát některou za vzor?
V naší muzice jsou určitě slyšet vlivy ostatních. Každý z kapely ale poslouchá něco jiného a do hudby pak dáváme každý trochu, takže z toho vzniká takový mix. Pak se nám stává, že nám lidi píší: Vy jste kopírka No Doubt, Moloka nebo Morcheeby.
Přímo o vás mluví často jako o české Amy Winehouse… Neštve vás to někdy?
Ano, štve. Občas také slyším přirovnání ke Gwen Stefani. Ovšem myslím si, že Amy je skvělá a že přirovnání k ní, pokud je myšleno v dobrém, je pocta.
K Toxique patří originalita. Na každém koncertu si stavíte znovu svůj pokojíček… jak ten nápad vznikl?
Pořád při koncertování stěhuji celý svůj obývák. Koberec, křeslo, polštářky, lampa a telefon, tyhle věci jsou na našich vystoupeních vždycky. Nápad vznikl na našem prvním koncertu v únětickém kravíně. Pocházím z Únětic, rodiče tam mají starý dům a na půdě strašně starých krámů… z nich jsme sestavili pokojíček a tak se nám to zalíbilo, že si ho vozíme teď všude sebou. Jeho stěhování je ale jako jeden velký tetris, každý kus musí být na svém místě, aby se nám do aut všechno vešlo.
Stejně jako originální scéna jsou s vámi spojeny i vaše kostýmy…
Převlékám se i pětkrát za koncert. Systém už mám vychytaný. Obleču si tři vrstvy a při koncertě odběhnu za paraván, kde něco sundám, nebo naopak přidám. Vybírání a vytváření kostýmů mě ale hrozně baví. Chodím do sekáčů a pak věci s babičkou přešívám.
Myslíte, že to, že zpíváte anglicky, vás brzdí, abyste pronikli do širšího povědomí v Česku?
Asi je to brzda, protože u nás neumí ještě pořád dost lidí dobře anglicky. Nicméně nezpívám anglicky proto, že se chceme dostat do zahraničí - i když i to samozřejmě chceme. A ani nebudu zpívat česky jenom proto, že mi pak mou muziku budou rádia hrát. Potřebuji skládat věci, za kterými si stojím, to je pro mě zásadní. Budu klidně zpívat i česky, až mě něco napadne v češtině.
