Klára Vytisková z Toxique: Pop je v Česku sprosté slovo

Praha - Zuzana Navarová jí radila, aby na konzervatoři raději hrála na buben, než studovala zpěv. Má ráda výpravy do sekáčů a svůj pokojíček, který si vozí všude s sebou. Taková je Klára Vytisková, zpěvačka "retro-pop-progresive-soulové" skupiny Toxique, která byla nominována na Ceny Anděl 2008 ve čtyřech kategoriích. Nakonec proměnila jen jednu z nominací - Objev roku - ale i tak tuhle svéráznou kapelu zaznamenali i ti, kteří si jí dříve třeba nevšimli.

Skladby Toxique doprovází představení Barbie bruselského baletu, vydání jejich debutu se chystá v Belgii, Holandsku a Španělsku. Pro české fanoušky startuje 17. dubna ve zlínském klubu Golem Jarní DeTox Turné. Kláru Vytiskovou přizvala v červnu také kapela Neřež k sérii koncertů Pocta Zuzaně Navarové.

Jak vaše kapela vůbec vznikla a proč zrovna název Toxique?

V současné sestavě hrajeme dva roky. Hráli jsme spolu už předtím - hlavně převzaté pecky - ale bez kláves. Pak jsme ale přibrali klávesáka, odjeli na Moravu na soustředění a zjistili, že to dobře funguje. Tenkrát jsme se jmenovali Madame Butterfly, přišlo nám to ale nudný, dlouhý a trapný. Házeli jsme do éteru různá slova, až jsme narazili na „toxique“.

Říká se o vás, že děláte pop, vy sama vás ale považujete spíš za undergroundový pop.

Opravdu jsem si dřív myslela, že děláme ryzí pop. Zjistila jsem časem, že jsme ale vážně spíš něco jako underground. Pro mě je pop Michael Jackson nebo Prince, ale tady v Česku je pop spíše sprosté slovo. My sami říkáme, že jsme retro-pop-progresive-soul, ale obecně nemám škatulkování moc ráda.

Jste často srovnáváni s některými zahraničními kapelami. Snažíte si brát některou za vzor?

V naší muzice jsou určitě slyšet vlivy ostatních. Každý z kapely ale poslouchá něco jiného a do hudby pak dáváme každý trochu, takže z toho vzniká takový mix. Pak se nám stává, že nám lidi píší: Vy jste kopírka No Doubt, Moloka nebo Morcheeby.

Přímo o vás mluví často jako o české Amy Winehouse… Neštve vás to někdy?

Ano, štve. Občas také slyším přirovnání ke Gwen Stefani. Ovšem myslím si, že Amy je skvělá a že přirovnání k ní, pokud je myšleno v dobrém, je pocta.

K Toxique patří originalita. Na každém koncertu si stavíte znovu svůj pokojíček… jak ten nápad vznikl?

Pořád při koncertování stěhuji celý svůj obývák. Koberec, křeslo, polštářky, lampa a telefon, tyhle věci jsou na našich vystoupeních vždycky. Nápad vznikl na našem prvním koncertu v únětickém kravíně. Pocházím z Únětic, rodiče tam mají starý dům a na půdě strašně starých krámů… z nich jsme sestavili pokojíček a tak se nám to zalíbilo, že si ho vozíme teď všude sebou. Jeho stěhování je ale jako jeden velký tetris, každý kus musí být na svém místě, aby se nám do aut všechno vešlo.

Stejně jako originální scéna jsou s vámi spojeny i vaše kostýmy…

Převlékám se i pětkrát za koncert. Systém už mám vychytaný. Obleču si tři vrstvy a při koncertě odběhnu za paraván, kde něco sundám, nebo naopak přidám. Vybírání a vytváření kostýmů mě ale hrozně baví. Chodím do sekáčů a pak věci s babičkou přešívám.

Myslíte, že to, že zpíváte anglicky, vás brzdí, abyste pronikli do širšího povědomí v Česku?

Asi je to brzda, protože u nás neumí ještě pořád dost lidí dobře anglicky. Nicméně nezpívám anglicky proto, že se chceme dostat do zahraničí - i když i to samozřejmě chceme. A ani nebudu zpívat česky jenom proto, že mi pak mou muziku budou rádia hrát. Potřebuji skládat věci, za kterými si stojím, to je pro mě zásadní. Budu klidně zpívat i česky, až mě něco napadne v češtině.

Celý rozhovor s Klárou Vytiskovou

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na hlavě státu záleží, říká Kosatík v souvislosti s knihou o Benešovi

Edvard Beneš se zasloužil o stát, zasloužil se taky o českou povahu? Takovou otázku si v nové knize O tom Benešovi klade spisovatel a historik Pavel Kosatík. Přináší v ní kritický pohled na druhého československého prezidenta. „Nejde o to ukázat viníka, ale také o propojení s národem. Nebýt toho zásadního propojení, tak by nevykonal to, co vykonal,“ vysvětlil Kosatík v Interview ČT24, kde se ho ptala Tereza Willoughby.
18. 5. 2026

Eurovizi poprvé vyhrálo Bulharsko s písní Bangaranga zpěvačky Dary

Ve Vídni se rozhodlo o vítězce mezinárodní písňové soutěže Eurovize za rok 2026 – stala se jí bulharská zpěvačka Dara, která uspěla s písní Bangaranga. Na druhém místě skončil Izrael, třetí bylo Rumunsko. Český zástupce Daniel Žižka se se skladbou Crossroads umístil na šestnáctém místě.
16. 5. 2026Aktualizováno17. 5. 2026

Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.
16. 5. 2026

VideoRezignace na debatu o válce brzdí ruskou občanskou společnost, říká rusista

Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině je název nové knihy rusisty z Curyšské univerzity Tomáše Glance, jednoho z účastníků mezinárodního veletrhu Svět knihy. Tímto literárním počinem Glanc navazuje na předchozí publikaci Souostroví Rusko: ikony postsovětské kultury. Souvislost názvů podle něj přitom není náhodná. „To předchozí souostroví vznikalo před patnácti lety, za tu dobu se Rusko proměnilo velmi radikálně,“ řekl autor v pořadu 90' ČT24. Pojmem souostroví Glanc odkazuje na pojetí ruské identity, která není jednotná. Autor se v knize zabývá také tématem ruské umělecké scény v době války proti Ukrajině. „Kulturní pole se z velké části odvíjí tak, jako by se neválčilo,“ podotýká. „Myslím, že největší problém i pro vývoj občanské společnosti v Rusku je právě rezignace na rozhovor o válce,“ dodal Glanc. Pořad moderovali Nikola Reindlová a Jiří Václavek.
16. 5. 2026
Načítání...