Za více než třicetiletou historií se kapela Chinaski ohlíží ve filmovém dokumentu. Pod názvem „Každej ví kulový“ slibuje otevřený pohled do zákulisí populární skupiny, nejen toho hudebního, ale i osobního. Na kameru o dobrých i špatných věcech promlouvají jak současní, tak bývalí členové.
„Každej ví kulový“, proto o sobě Chinaski natočili dokument. Posloužil jako terapie i odstrašující příklad
Začínali už na gymnáziu punkem a rockem. Z kapely Starý hadry se pak v devadesátých letech stali Chinaski. S odkazem na postavu z románu Charlese Bukowského. Než prorazili, hráli třeba ve sklepích, pro pár lidí. „Nikdy to nebylo o slávě. Vždycky jsme chtěli jenom pobavit lidi, zažít nějaký dobrý mejdan, sbalit holky a u toho vypít pivo,“ tvrdí v dokumentu muzikanti.
Slavnými se ale stali. Prorazit jim pomohla druhá deska – Dlouhej kouř předznamenal dlouhou dobu popularity. Bilanční film vznikal pět let. Původně mělo jít o propagační seriál k turné, během natáčení se ale sestava kapely překvapivě razantně obměnila. A filmaři chtěli rozkol zachytit.
Žádné PR, ale otevřená zpověď
Podařilo se nám natočit docela hodně dobrých písniček, zahrát spoustu koncertů, bylo to občas těžké, bylo to občas ošklivé, ale neflákali jsme se. Z toho jsem měl dobrý pocit.
„Dokázal jsem je přesvědčit, že to nemůžeme dělat jako PR kapely Chinaski. Že pokud ta výpověď nebude opravdová, otevřená, od srdce, tak je to ztráta času,“ podotýká režisér Pavel Bohoněk. „Musím poděkovat hlavně Michalovi, který to vzal jako svou životní zpověď, a to se na tom pozitivně odrazilo,“ dodává na adresu frontmana Michala Malátného.
Ten přiznává: „Měl jsem pár momentů, kdy jsem nevěřil, že se to dělá, i pár momentů, kdy jsem si ani nepřál, aby se to dodělalo, protože neustálé vracení se k věcem, které nebyly moc veselé, mě vnitřně drásalo.“
Zásadní rozkol v kapele Chinaski přiznali pár dní po vyprodaném koncertě v O2 areně v roce 2017. Z původní sestavy kromě Malátného zůstal jen František Táborský. „Kdyby mi šlo o prachy, tak na starou sestavu nešáhnu. Já jsem zatoužil po tom, aby těch pět lidí v kapele to dělalo zase dohromady,“ vysvětluje v dokumentu Malátný.
„To, proč nás kluci vyhodili, možná jednou pochopím, ale nikdy nepochopím způsob, jak to udělali,“ říká ve filmu třeba vyhozený Štěpán Škoch. Řešily se i spory o to, kdo bude hlavní tváří kapely. „Přestal se se mnou úplně bavit, tak jsem si řekl, že u toho teda nebudu,“ vypráví Petr Hradil (dříve Rajchert), který z Chinaski odešel už před jedenácti lety.
Nemusí to být tak veselé
„Nebylo to vždycky příjemné, ale řekli jsme si, že by bylo zbabělé z toho něco dávat pryč. Každej ví kulový, co se dělo, a tak to třeba s tím filmem pochopí,“ poznamenává k natáčení František Táborský. Film se nevyhýbá ani problémům s alkoholem a bolestivé ztrátě bubeníka Pavla Grohmana, který zemřel při silniční nehodě.
„Pro mě to byla trochu terapie. Třeba s Petrem Reichertem jsme se neviděli dvacet let, takže když jsem ho tam slyšel mluvit, tak jsem si uvědomil, jaké jsem dělal chyby a že jsem se choval jinak, než jsem si v tu chvíli myslel, že to vyznívalo. Jsem rád, že to máme za sebou, mám pocit, že můžeme s čistým štítem zase začít. Že jsme ty věci zbilancovali a smířili se s nimi,“ domnívá se Malátný.
Příběh Chinaski by podle něho mohl zafungovat jako poučení pro začínající skupiny. „Pro mladé kluky, kteří si chtějí založit kapelu, to může být odstrašující příklad, aby si to dobře rozmysleli, protože to neznamená jen samotné poskakování po pódiu jako ‚hurá, jsme tady a hrajeme písničky'. Ale je za tím ještě spousta věcí, které nemusí být tak veselé a zábavné,“ upozorňuje.
V premiéře Chinaski dokument promítne 17. srpna v letním kině v Hradci Králové. Než se snímek dostane do multikin, budou mít šanci ho vidět i fanoušci kapely v dalších letních kinech.
Kapela Chinaski bilancuje ve filmu (zdroj: ČT24)