Ohlášený comeback kapely Oasis po patnácti letech vzbudil zájem už nedoufajících fanoušků i hudebních publicistů. Britpopoví navrátilci pravděpodobně bez problémů vyprodají koncerty, nicméně nejsou jen exponáty jedné končící éry? V poslední době se totiž vynořuje otázka, jestli už kapely nevycházejí z módy.
Kapely se můžou stát vymírajícím druhem
V loňském britském žebříčku singlů se do první stovky dostaly pouze čtyři nové písně nahrané kapelami, všímá si BBC. K otázce o soumraku hudebních skupin britský list vede i skutečnost, že zatímco před dekádou jich byly plné festivalové line-upy, třeba na letošním Glastonbury, který je mezi festivaly pojmem, byli jedinou hlavní hvězdou Coldplay.
Kapela něco stojí
„Kapely jsou umírající částí hudebního průmyslu,“ prohlásil kytarista Sam Bowden z velšské pop-punkové skupiny Neck Deep v rozhlasovém pořadu BBC Newsbeat. Podle něj je pro skupiny těžké prorazit a momentální situace je „finančně drtí“. Stejně jako v jiných oblastech, i v té hudební se zdražuje, takže rostou náklady od pořízení nástrojů po výdaje na cesty a koncertování.
Navíc – alespoň v Británii – ubývá podniků, kde mohly kapely začínat. Organizace The Music Venue Trust (MVT), která má za cíl podporu lokálních hudebních podniků, uvedla, že loni 125 takových podniků přestalo pořádat koncerty, přičemž polovina z nich kvůli vysokým účtům zavřela úplně.
Snahám organizace vyjádřil podporu mimo jiné Paul McCartney. „Bez místních klubů, hospod a hudebních podniků by moje kariéra mohla vypadat úplně jinak,“ zavzpomínal na začátky s tehdy ještě nijak slavnými Beatles. Jenže to neexistovaly laptopy a hudební software.
Sami, levněji a bez dohadů
Podobu muzikantské scény (de)formuje vliv sociálních sítí. TikTok a streamovací algoritmy nahrávají spíše individuální tvorbě. A pro uživatele je zkrátka snazší sledovat video se sólovým interpretem než s kapelou, tím pádem se i takový klip pravděpodobněji stane virálním.
To mnozí jistě zvažují v době, kdy se TikTok může stát výtahem k hudební slávě. Sama vydavatelství nové talenty vyhledávají on-line a představa o nabídce, která přijde od producenta v zapadlém klubu nebo při buskingu na náměstí, se zdá čím dál tím víc romantizovaná.
Ne u všech se to setkává s pochopením. „Pokud všichni dělají hudbu pro TikTok, kdo pak dělá hudbu pro mou generaci? Kdo dělá hudbu pro mé vrstevníky?“ ptala se před dvěma lety v rozhovoru pro Apple Music tehdy čtyřiatřicetiletá zpěvačka Adele. Mluvila ovšem z pozice hvězdy.
Samostatní zpěváci či zpěvačky jsou oproti skupině praktičtější i pro fungování hudebního průmyslu. „Snadněji se s nimi podepisují smlouvy, jejich propagace je levnější a nemusíte se domlouvat se čtyřmi lidmi, ale jen s jedním,“ vyjmenovává výhody frontman indie rockových The Wombats Matthew Murphy.
To vše jsou zároveň důvody, proč i začínající muzikant může upřednostnit samostatně vyšlapanou cestu za kariérou před společným zkoušením s podobnými nadšenci s kytarou. A když to dotáhne k pozici headlinera, nemusí se s nikým dělit o pozornost. „Pokud jste sólový umělec, žijete a umíráte se svým osobním úspěchem,“ podoktnul bubeník Matt Powles z kapely Neck Deep a nemyslel to jako výhodu.
Žádné kapely už nejsou, prohlásil Adam Levine
Diskusi o konci éry kapel vyvolal už před třemi lety Adam Levine, frontman Maroon 5. Srovnával aktuální scénu s dobou v roce 2002, kdy skupina vydala debutovou nahrávku. „Je zvláštní, že když vyšlo první album, byly tu ještě jiné kapely,“ podivoval se v rozhovoru pro Apple Music. „Mám pocit, že už žádné kapely nejsou... Mám pocit, že jsou vymírajícím druhem.“ Dodal sice vzápětí, že mluvil o dojmech z „výsluní popu“, svůj výrok už tím ale nesmazal.
Maroon 5 při koncertě v roce 2007
Levine má v zásadě pravdu, konstatoval tehdy The Guardian. Upozornil, že zatímco v nultých letech, kdy Maroon 5 prorazili, stále vznikaly nové kapely a popový mainstream dotovaly i talentové soutěže (z jedné takové vzešli třeba One Direction), o dvě dekády později už to neplatí. Pozornost se přesunula na sólové umělce.
Potvrzovaly to opět data z hitparád, kdy v žebříčku padesáti nejhranějších skladeb na Spotify v té době byly zastoupeny jen tři skupiny. Konkrétně BTS, The Neighbourhood a rapový kolektiv Internet Money. Prořídl rovněž počet kapel, které si za headlinery vybírají velké festivaly jako už zmíněné Glastonburry nebo Coachella.
Kluky s kytarami nahradil rap
Co se stalo, ptal se The Guardian a nacházel podobné odpovědi jako později jiní britští novináři: sóloví umělci jsou pro labely levnější a snáze se s nimi spolupracuje. A zároveň technologie a sociální sítě usnadňuj úspěch těch, kteří skládají či nahrávají hudbu sami. Izolované tvoření doma u počítače místo s kamarády v garáži není navíc nijak podivné trávení volného času.
„Většinu mladých lidí nebere hudba kapel v tradičním slova smyslu – kluci s kytarami. A to se odráží v počtu streamů, kterých se takové kapely dočkají. To má pak dopad na to, co talentovaní mladí hudebníci dále tvoří. Pokud vyrůstali s kamarády posedlými rapem, je pravděpodobnější, že začnou tvořit rapovou hudbu,“ shrnul Ben Mortimer z Polydor Records.
Sociální sítě tak v cestě za popularitou čím dál tím více suplují vliv MTV, talentových soutěží nebo hudebních magazínů. A zájem o vztahová dramata v kapele, jako třeba za časů Beatles, v době různých reality show také mají konkurenci. Dostatečně „klikací“ titulky zajistí koneckonců i hádky mezi samostatně vstupujícími celebritami.
Podobné úvahy platí pro Británii či Spojené státy. Případné „vymírání“ kapel není na pořadu pro K-pop a asijský trh. Ovšem podle The Guardian ani v Evropě a Americe není nic ztraceno, naznačený trend klidně můžou zvrátit noví Beatles.
