Režisér a scenárista Pavel Juráček a jeho manželka Daňa Horáková byli po podpisu Charty 77 nuceni odejít na Západ. Usadili se v Německu. Jejich desetileté soužití vylíčila Horáková v oceněné knize O Pavlovi, podle ní vznikla nyní stejnojmenná inscenace v pražském Divadle Na zábradlí. Klaustrofobní mnichovská garsonka, v níž žili, posloužila divadelním tvůrcům k výpovědi o samotě a izolaci ve vztahu.
Juráček a Horáková v garsonce. Hra O Pavlovi vypovídá o samotě i střetu dvou výrazných osobností
„Aureola neposkvrněného mučedníka, která tady o něm v Česku vznikla, byla trošku falešná. Jak může být hrdinou člověk, který bral drogy a zapíjel je alkoholem?“ uvádí Daňa Horáková jednu z motivací, která ji dovedla k napsání knihy O Pavlovi. Zvítězila s ní v anketě Lidových novin Kniha roku 2020 a připsala si i nominaci na Magnesii Literu.
S Pavlem Juráčkem se seznámila v Praze. Vystudovaná filozofka se pohybovala v československém disentu. Juráček byl (spolu)podepsán pod scénáři k vědecko-fantastické Ikarii XB1, Sedmikráskám Věry Chytilové i k interaktivnímu Kinautomatu.
Před nástupem normalizace, která jeho další tvorbu podmiňovala souhlasem se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, stihl ještě uvést svůj druhý – a nejznámější – celovečerní film. Případem pro začínajícího kata se jako režisér zapsal k výrazným představitelům československé nové vlny.
Z Československa do garsonky
Po podpisu Charty 77 byli oba dotlačeni k emigraci. „Pro začátek vztahu Juráčka a Horákové hraje velkou roli StB. Aby mohl Juráček odjet do Německa, žádala po něm policie, aby si Daňu vzal a odjel do Mnichova s ní. Celý jejich pobyt v exilu byl zastřešený akcí Asanace, kdy se StB rozhodla vystěhovat množství signatářů Charty 77 do zahraničí,“ připomíná dramaturg Petr Erbes.
Ona byla ranní ptáče, on noční pták, ona nekuřačka, on kuřák – a sdíleli prostor o rozloze sotva čtyřicet metrů čtverečních. „Žili jsme vztah dvou extrémně svébytných osobností. A ty dvě extrémní osobnosti na sebe narazily v jednom pokoji,“ shrnula Daňa Horáková soužití s Pavlem Juráčkem po odchodu do Německa.
Mnoho úrovní samoty
Na stísněném prostoru se odehrává i inscenace podle její knihy. „Vycházíme do velké míry z postav českých emigrantů. Takže do té garsonky za nimi na návštěvu přijde mnoho dalších postav. Nejenom skutečných, ale i fantaskních,“ dodává dramaturg. Vztah Horákové a Juráčka nabízí paralely vztahu Franze Kafky s Dorou Diamantovou i Viktorky s černým myslivcem.
Tvůrci inscenace vnímají témata, která nastiňuje, jako nadčasová, nevztahující se jen k době normalizace. „Je to hra o mnoha úrovních samoty a všech nepřítomných, se kterými denně žijeme. O tématu ke zpracování jsme uvažovali v čase covidové pandemie. V té době se mnoho vztahů ocitlo v izolaci. Zajímalo nás téma společného soužití – jak spolu vydržet, žít a komunikovat v takových podmínkách?“ dodává režisérka Anna Klimešová.
Jako Pavel Juráček se představuje Michal Bednář, Daňu Horákovou poznají diváci v Anežce Kubátové. „Působí na mě jako velice chytrá žena, která překonala zlé období a potom udělala kariéru,“ říká herečka o předloze své postavy. Horáková působila v Německu jako novinářka a krátce také zastávala funkci ministryně kultury spolkové země Hamburk.
Zlatá šedesátá podle Juráčkových deníků
Změny poměrů se Pavel Juráček nedožil, zemřel v květnu 1989 na rakovinu. S jeho složitou bohémskou osobností čtenáře ještě před knihou Dani Horákové seznámilo knižní vydání jeho deníků, které si vedl od roku komunistického puče až do poloviny let sedmdesátých. Několikasvazkové dílo bylo oceněno Magnesií Literou jako nakladatelský čin roku 2004.
Na zábradlí lze Pavla Juráčka potkat také v inscenaci Zlatá šedesátá, které jako základ posloužily právě jeho deníky.