DJ Fatboy Slim vystoupil v pátek večer v pražském klubu Roxy. Britský hudebník stál u zrodu taneční hudby. Hraje na komorních scénách i na největších akcích třeba pro čtvrtmilionové publikum. Hudba ho prý baví i po čtyřiceti letech stejně jako dřív. „Nikdy mě to neomrzí,“ uvedl v rozhovoru pro ČT24.
Jsem jako upír, přiznává DJ Fatboy Slim
Rozhovor s Fatboy Slimem (zdroj: ČT24)
Při vystupování v klubech spoléhá do značné míry na improvizaci podle momentální nálady.
„Vím, které tři skladby zahraju jako první, jen abych se dostal do tempa. A pravděpodobně vím poslední dvě. Všechno, co se stane mezi tím, je na nás. To mám rád,“ přiznal před pražským koncertem.
Bavit se a hrát po celý rok
Na velké koncerty si ale prý setlist připravuje pečlivěji. „Dělat velké koncerty je zábava. Pro mě je to ale dost dřina. Musíte se opravdu soustředit a přemýšlet a nemůžete riskovat. Rád si chodím zahrát do malého klubu, protože jsem uvolněný, lidé jsou uvolnění a můžeme se vydat na společnou cestu. Není to tak stereotypní,“ srovnává hraní v komornějším prostoru a pro statisícové publikum.
Kombinovat obojí má i svou praktickou stránku. „Mohu hrát po celý rok. V létě jsou všechny ty velké festivaly. Zrovna jsem byl v Argentině a v Brazílii na podobných nočních koncertech. Prostě chci hrát po celý rok a udržovat kontakt s lidmi a bavit se,“ vysvětlil.
Už jen DJ
Živé vystupování je hlavní náplní jeho činnosti, alba ani singly nevydává. „Jsem už jen DJ,“ potvrzuje někdejší průkopník britského big beatu. Nicméně vizuální prvky považuje za stále důležitou součást show. Umocňují totiž hudbu.
„Všechny ty klipy jsou celkem hloupé. Nemají vlastně žádné poselství. Jsou tam jen pro zábavu. Ale líbí se mi, když mě uvidíte na nějakém velkém koncertě, tak na plátně pořád uvidíte různé zábavné blázniviny,“ podotýká.
Tanec na prastarý rituál páření
Začínal v devadesátých letech. Tvorbu pod hlavičkou Fatboy Slim původně zamýšlel jen jako svůj nepříliš vážně míněný vedlejší projekt, víceméně pro pobavení. Nahrávka You've Come A Long Way, Baby se ovšem stala fenoménem, která z Normana Quentina Cooka udělala zásadní osobnost taneční hudby.
Hraní pro mladé publikum mu prý dodává energii. „Jsem jako upír. Jen místo toho, abych mladým lidem sál krev, prostě vstřebávám jejich pot, když tancují. A díky tomu jsem pořád tak mladý,“ tvrdí s nadsázkou.
I když je publikum mladší, jeho naladění se ale podle něj nemění. „Co se týče hudby, poslouchají trochu jiné zvuky, protože se posunula i technologie, ale ten základní rytmus, na který tančíme, je prastarý. Prastarý rituál páření. Je to také oslava nás všech. Útěk od každodenního života,“ říká.