Praha – Výtvarník a spisovatel Josef Čapek byl za protifašistickou činnost zatčen první den druhé světové války - 1. září 1939. Prošel koncentračními tábory v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a Bergen-Belsenu. 10. dubna 1945, jen několik dní před koncem války, zemřel na tyfus při pochodu smrti. Jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradě.
Josefu Čapkovi (* 23. března 1887 v Hronově) dnes náleží významné místo v kultuře meziválečného umění, přesto tak trochu zůstává v nezaslouženém stínu svého o tři roky mladšího bratra Karla. Na rozdíl od něj prý Josef nosil domů z obecné školy dvojky ze psaní a kreslení a trojku z úpravy písemných prací, protože „škrtal, psal a kreslil příliš tlustě“.
Literární a především výtvarný talent byl ale do vínku dán oběma - a také jejich sestře Heleně, která se stala spisovatelkou. Zájem o výtvarno provázel Josefa už při studiu na tkalcovské škole ve Vrchlabí a dovedl ho až na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a následně ke studiím v Paříži.
- Josef Čapek / Harmonikář (1919) zdroj: Galerie města Bratislava
- Z díla Josefa Čapka zdroj: Východočeská galerie Pardubice
Josefův záběr byl velmi široký - působil jako novinář, dramatik nebo jevištní výtvarník, věnoval se i výtvarné kritice a teorii. Jako výtvarník se hlásil k moderním směrům. Byl členem pražského spolku Mánes, Skupiny výtvarných umělců a také spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdošíjní.
Věnoval se i tvorbě pro děti. Pro svou dceru Alenku napsal a ilustroval Povídání o pejskovi a kočičce, Alenka ho inspirovala i k „přívažku“ do knihy jeho bratra Karla Devatero pohádek. Bratři Čapkovi společně napsali i několik próz a divadelní hru Ze života hmyzu.
