Ostrava - Jeden z nejpopulárnějších českých písničkářů, Jaromír Nohavica, slaví významné životní jubileum. Textař, překladatel, básník a především hudebník se narodil 7. 6. 1953 v Ostravě. Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu, později v Brně střední knihovnickou, studium na Vysoké škole báňské Ostrava nedokončil. Měl několik zaměstnání, mj. pracoval jako dělník a knihovník, až v roce 1981 se zařadil mezi umělce na volné noze.
Hudebně nadaný Nohavica je autodidakt, který ovládl kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku. Etabloval se nejdříve jako textař: začínal s regionálními skupinami Atlantis (1967), Noe (1968), psal pro rockovou skupinu Majestic, spolupracoval s Českým rozhlasem v Ostravě a s předními ostravskými zpěváky populární hudby – Petrem Němcem, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou. V roce 1981 vydal samizdatem překlad sbírky frašek Piórka od polského básníka Jana Sztaudyngera a otextoval písně V. Hlavičky pro inscenaci Těšínského divadla Dundo Maroje aneb Lišák Pomet.
První veřejné vystoupení s vlastním repertoárem proběhlo v březnu 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě. Jeho texty však vyvolávaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům mu bylo bráněno svobodně se vyjadřovat; vše vyvrcholilo roku 1985, kdy byl sice na Portu pozván, ale nemohl vystoupit a musel Plzeň opustit.
Prvního profilového alba Darmoděj se Nohavica dočkal v roce 1988. Osmá barva duhy jako profilové album vyšlo v roce 1989. Za jedno z nejstěžejnějších českých písničkářských alb je považováno Mikimauzoleum z roku 1993.
V letech 1994–95 se věnoval také práci pro děti (album a kniha Tři čuníci s říkadly a pohádkami) a soubornému vydání textů (zpěvník Písně Jaromíra Nohavici od A do Ž vydalo nakladatelství Hitbox). Je autorem textů i hudby pro různé divadelní inscenace v Těšínském divadle, pražském divadle Na Fidlovačce, ostravském Divadle Petra Bezruče aj. Jako textař spolupracuje se skupinou Neřež, Doga, Pavlínou Jíšovou aj.
V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla (oceněn několika Českými lvy včetně ceny za hudbu J. Nohavici a Čechomoru). „Asi nejvíce by Rok ďábla mohl být důmyslnou filmařskou variací Nohavicových písní – v tomto ohledu zůstává písničkář ústřední postavou filmu: stejně lehce se tu střídá odzbrojující humor s úvahami bezmála filozofickými.“ (Z recenze Dariny Křivánkové, Lidové noviny 7. 3. 2002).
Nohavica ve své tvorbě využívá prvky slovanské melodiky, náměty mnoha písní jsou ze slovanského prostředí, nechává se inspirovat ruskou romantickou literaturou. Je to typ písničkáře těsně spjatého s poezií a literaturou vůbec. Zhudebňuje dílo českých básníků Františka Gellnera (Radosti života) a Petra Bezruče (Kdo na moje místo), překládá a interpretuje písně Vladimíra Vysockého, Bulata Okudžavy a Alexandra Bloka (využívá také překladů Milana Dvořáka). Téma lásky zpracovává v nejrůznějších podobách a proměnách, užívá jemný humor, jazykové hříčky, ovládá milostnou lyriku, epické vyprávění, satiru, parodii v různých textových a hudebních útvarech.
V současné době Nohavica koncertuje jak sólově, tak za doprovodu souboru Kapela (se kterým natočil album Koncert) nebo Čechomor. Jeho popularita neklesla ani po roce 1989, kdy vyšla najevo jeho spolupráce s StB. Pod krycím jménem „Mirek“ byl evidován od roku 1986. K vynucené spolupráci se Nohavica později přiznal, na svém webu v této souvislosti uvedl, že nikoho neudal a že StB všechna jména znala. V listopadu 2007 média téma Nohavicovy spolupráce s StB znovu otevřela v souvislosti s písní Udavač z Těšína od Jaroslava Hutky, který odsuzuje Nohavicovu spolupráci a konkrétně donášení na Karla Kryla a spisovatele Pavla Kohouta.
Jarek Nohavica žije v Ostravě. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble.
