Jan Bigas nachází i naše vzpomínky Kdesi mezi lesy

„Snad někde najdeme znamení, které nás povede…,“ řekl jeden ze členů Společenstva prstenu v slavné Tolkienově trilogii Pán prstenů, když při svém putování plném nebezpečí ztratili cestu a nevěděli kudy kam. Stejně tak Jan Bigas, autor kolekce fotografií, kterou vystavuje Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu, podle vlastních slov hledá znamení v obrazech, která mu lesy nabízejí, aby v místech, která nalezne a vyfotí, nalézal kus své vlastní minulosti.

Kdesi mezi lesy Jana Bigase je prvním letošním výstavním počinem projektu START UP, systematicky uvádějícím nadějné mladé tvůrce. Oproti loňsku jich bude zřejmě méně, vloni představila GHMP deset autorských osobností, letos plánuje pro první pololetí pouze tři, vedle Jana Bigase to budou Kateřina Adamová ( 21. 3. – 21. 4. 2013) a Jakub Petr (9. 5. – 9. 6. 2013).

Kolekce devíti fotografií Jana Bigase, loňského absolventa Ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové, volně navazují na jeho diplomovou práci nazvanou Znamení. Ono znamení podle něj spočívá v tom, že se vnitřně naladí na linku, kterou sleduje a která ho vede kupředu, aniž tuší, kam dojde; cíl je neznámý. Pohybuje se tedy v meziprostoru časovém i místním, snad proto se jeho nový cyklus fotografií jmenuje Kdesi mezi lesy.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Příznačné je, že jsou to „obrazy“ nalezené, tedy hotové, které autor „jen“ vyfotí; vytvořené „někým“, „kdysi“, snad během podivných událostí, možná rituálů, protože navzdory tichu, které je obklopuje a které autora upozorní, že „jsou tu“, jsou plné vzrušení a tajemství.

Předem počítá s tím, že tyto lesní obrazy tvořené shluky barev, liniemi větví, kostrami kmenů, kořenů, rastrem trávy, kamenů, strukturou mechu, jehličí a listí, s hlavami pokroucených pařezů, houštin a keřů, jimž se občas vznáší nad hlavou obláček z něžných kvítků, to vše zarámované dole zemí a nahoře nebem, si každý bude vykládat jinak. Někdo možná vůbec nijak, neboť jsou to výjevy, které cestou lesem může vidět každý, ale zpravidla jim nepřisuzuje žádný zvláštní význam.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

A v tom je právě síla uměleckého vidění, odkrývat nové a vidět jinak - najednou v pahýlu stromu s čupřinou zbylých větví vidíme až dramaticky komickou postavičku prchající pryč. Stejnou sílu jako výtvorům lesa přisuzuje Bigas zásahům člověka a jeho stopám v ní: žebřík nebo polorozpadlá lávka jako svědkové a pozůstatky dávných událostí, to vše provokuje autorovu, stejně jako divákovu fantazii.

Protože je cyklus fotografií Jana Bigase výsostně subjektivní záležitostí, nelze ho chápat jinak než jako osobní výpověď, o což autorovi šlo především. Snímky vznikly v okolí kopce Kaňk u Kutné Hory a toulky lesem a zdejší dle možností liduprázdnou krajinou považuje autor za nejvyšší potěšení a rezervoár očistné energie dodávající mu sílu a hloubku přemýšlení o životě.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Odvěká otázka, zda umění skrze tvorbu umělce vyjadřuje autorovo subjektivní vnímání světa, nebo jeho hlubší obecné kvality, zde není v rozporu. Bigasovo vnímání a vidění jde do doby, kdy tato rozdvojenost ještě nebyla nastolena a umění a život byly v jednotě. Jeho ryze subjektivní lesní fotografické obrazy můžeme považovat za cestu nazpět, za návrat do pradávného domova, hledání vlastní minulosti a tyto obrazy oživují naše vzpomínky a pomáhají jim porozumět.

JAN BIGAS / KDESI MEZI LESY. Kdy a kde: GHMP, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1; do 3. března 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Oscar oceňuje nejlepší filmy roku 2025. První herecké ceny se dočkala Madiganová

V Los Angeles se udělují ceny Oscar. Do závěrečného ceremoniálu vstupoval s nejvíce šancemi na sošku snímek Hříšníci, jehož šestnáct nominací je rekordem ve stoleté historii Oscarů. V kategorii celovečerní dokument může uspět snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci.
00:25Aktualizovánopřed 29 mminutami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
před 4 hhodinami

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizovánopřed 18 hhodinami

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026
Načítání...