Jan Bigas nachází i naše vzpomínky Kdesi mezi lesy

„Snad někde najdeme znamení, které nás povede…,“ řekl jeden ze členů Společenstva prstenu v slavné Tolkienově trilogii Pán prstenů, když při svém putování plném nebezpečí ztratili cestu a nevěděli kudy kam. Stejně tak Jan Bigas, autor kolekce fotografií, kterou vystavuje Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu, podle vlastních slov hledá znamení v obrazech, která mu lesy nabízejí, aby v místech, která nalezne a vyfotí, nalézal kus své vlastní minulosti.

Kdesi mezi lesy Jana Bigase je prvním letošním výstavním počinem projektu START UP, systematicky uvádějícím nadějné mladé tvůrce. Oproti loňsku jich bude zřejmě méně, vloni představila GHMP deset autorských osobností, letos plánuje pro první pololetí pouze tři, vedle Jana Bigase to budou Kateřina Adamová ( 21. 3. – 21. 4. 2013) a Jakub Petr (9. 5. – 9. 6. 2013).

Kolekce devíti fotografií Jana Bigase, loňského absolventa Ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové, volně navazují na jeho diplomovou práci nazvanou Znamení. Ono znamení podle něj spočívá v tom, že se vnitřně naladí na linku, kterou sleduje a která ho vede kupředu, aniž tuší, kam dojde; cíl je neznámý. Pohybuje se tedy v meziprostoru časovém i místním, snad proto se jeho nový cyklus fotografií jmenuje Kdesi mezi lesy.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Příznačné je, že jsou to „obrazy“ nalezené, tedy hotové, které autor „jen“ vyfotí; vytvořené „někým“, „kdysi“, snad během podivných událostí, možná rituálů, protože navzdory tichu, které je obklopuje a které autora upozorní, že „jsou tu“, jsou plné vzrušení a tajemství.

Předem počítá s tím, že tyto lesní obrazy tvořené shluky barev, liniemi větví, kostrami kmenů, kořenů, rastrem trávy, kamenů, strukturou mechu, jehličí a listí, s hlavami pokroucených pařezů, houštin a keřů, jimž se občas vznáší nad hlavou obláček z něžných kvítků, to vše zarámované dole zemí a nahoře nebem, si každý bude vykládat jinak. Někdo možná vůbec nijak, neboť jsou to výjevy, které cestou lesem může vidět každý, ale zpravidla jim nepřisuzuje žádný zvláštní význam.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

A v tom je právě síla uměleckého vidění, odkrývat nové a vidět jinak - najednou v pahýlu stromu s čupřinou zbylých větví vidíme až dramaticky komickou postavičku prchající pryč. Stejnou sílu jako výtvorům lesa přisuzuje Bigas zásahům člověka a jeho stopám v ní: žebřík nebo polorozpadlá lávka jako svědkové a pozůstatky dávných událostí, to vše provokuje autorovu, stejně jako divákovu fantazii.

Protože je cyklus fotografií Jana Bigase výsostně subjektivní záležitostí, nelze ho chápat jinak než jako osobní výpověď, o což autorovi šlo především. Snímky vznikly v okolí kopce Kaňk u Kutné Hory a toulky lesem a zdejší dle možností liduprázdnou krajinou považuje autor za nejvyšší potěšení a rezervoár očistné energie dodávající mu sílu a hloubku přemýšlení o životě.

  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP
  • Jan Bigas / z cyklu Kdesi mezi lesy, 2012 autor: Tomáš Souček, zdroj: GHMP

Odvěká otázka, zda umění skrze tvorbu umělce vyjadřuje autorovo subjektivní vnímání světa, nebo jeho hlubší obecné kvality, zde není v rozporu. Bigasovo vnímání a vidění jde do doby, kdy tato rozdvojenost ještě nebyla nastolena a umění a život byly v jednotě. Jeho ryze subjektivní lesní fotografické obrazy můžeme považovat za cestu nazpět, za návrat do pradávného domova, hledání vlastní minulosti a tyto obrazy oživují naše vzpomínky a pomáhají jim porozumět.

JAN BIGAS / KDESI MEZI LESY. Kdy a kde: GHMP, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1; do 3. března 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 2 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 2 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 4 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 7 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 13 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 23 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...