Podobu interiérů, užitkových předmětů, průmyslový a grafický design, ale také módu, sklářství, šperky nebo fotografii mapuje rozsáhlý titul s názvem Design v českých zemích 1900–2000. Vůbec první systematické zkoumání dějin moderního designu vydává Uměleckoprůmyslové museum spolu s Akademií věd. Editoři knihy Iva Knobloch a Radim Vondráček rozsáhlou publikaci představili také v rozhovoru.
Co se díky ucelenému pohledu na stoletou historii designu dozvíme o české historii?
Iva Knobloch: Samozřejmě vývoj designu mapuje společenskou situaci, nás samotné ale překvapilo, jak nesmírně bohaté období 20. století v designu je. Je to období, kdy vznikla nesmírně hustá síť výrobních institucí, školských institucí, výzkumných ústavů. 20. století bylo jednou nazváno stoletím designu a tato kniha to potvrzuje. Je to také spjato s raketovým rozvojem průmyslové výroby v tomto období.
Jsou některé oblasti designu, které tato kniha popisuje poprvé nebo zcela nově?
Radim Vondráček: Snažili jsme se podat první syntézu, myslím, že to je největším přínosem knihy. Mapujeme celé století designu i s přesahem ke století devatenáctému, kdy samozřejmě musíme příběh začít vyprávět. V knize jsou témata, která nás velmi bavila propojit: Poprvé jsme mohli zařadit například kapitoly o designu dopravních prostředků ve vazbě k jiným oblastem umělecké tvorby. Velmi zajímavým je také zpracování 30. let 20. století, období organického designu, či období války, kde jsme zařadili kapitolu o designu pod tlakem ideologií.
Dá se z dějin českého designu vybrat něco, co bylo skutečně unikátní?
Iva Knobloch: Asi nejzajímavějším, skutečně světovým fenoménem bylo demokratické rozšíření funkcionalistického designu ve 30. letech, které bylo spojené s velkým společenským entuziasmem. V podstatě tady byly dvě instituce – Krásná jizba a Svaz československého díla, které byly založené na dobrovolnické práci různých důvěrníků, nadšených pro moderní design. Že se venkovské učitelce dostal na stůl moderní ubrus a moderní porcelánový servis, bylo také výsledkem činnosti těchto institucí, a to byl skutečně světový fenomén.
Vy jste institucí, které u nás design podporovaly, popsali v knize na tři stovky. Které byly zásadní?
Radim Vondráček: Institucí je tolik, že se skutečně obtížně vybírá. Mapovali jsme velice podrobně třeba odborné školy, samozřejmě tou nejvýznamnější školou, která vyučovala designéry a návrháře, byla uměleckoprůmyslová škola v Praze. Zároveň musíme zmínit velice hustou síť sklářských firem, porcelánek anebo třeba nábytkářský průmysl, který byl tradičně spjat s českými zeměmi.
Jak jste u publikace o designu spokojeni s jejím designem?
Iva Knobloch: Chtěli jsme, aby kniha nebyla zaměřená jenom na odborné publikum, ale i na širší veřejnost, proto nabízí dvojí čtení: jednak texty, které jsou seřazeny do odborných kapitol, a zároveň i listování obrázky, kterých je na tisíc. Tyto obrázky mají často komentáře upozorňující na zajímavost či kuriozitu. Takže ten, kdo nerad čte dlouhé texty, si může jenom listovat, a přesto se něco dozví.
