Jako „příběh obyčejného kluka“ avizuje podtitul dokument o fotbalistovi Janu Kollerovi. Režisér Petr Větrovský sleduje „pohádku českého Honzy“, který se z vesnice vyšvihl k titulu nejlepšího kanonýra v historii české reprezentace. Přestože jeho snu ne všichni věřili. Dokument se nevyhýbá ani nepříjemným momentům z Kollerovy kariéry. V českých kinech se snímek promítá od 11. srpna.
Jak český Honza uspěl ve světě. Do kin se dostal příběh fotbalisty Kollera
Rozhovor s Janem Kollerem a Petrem Větrovským (zdroj: ČT24)
Koller celé dětství i mládí nastupoval za amatérské kluby na vesnické úrovni. Nejčastěji ve Smetanově Lhotě v jižních Čechách, kam se po skončení profesionální kariéry – už jako fotbalová hvězda – také vrátil. Na takový úspěch to ale v době, kdy byl Jan Koller sotva plnoletý, nevypadalo. Naplnění jeho snu mimo jiné nenapomáhala jeho dvoumetrová výška.
Z třídírny mincí do ligy
„Když už mě pak nechtěli ani na vojně na fotbal, do čtvrté ligy do divize tenkrát v Písku, tak už jsem pomalu přestával věřit, že se to povede,“ připouští Koller. Vše se zlomilo, když se shodou náhod dokázal dostat do rezervního mužstva Sparty Praha. Do hlavního města přišel na brigádu a neměl kde trénovat.
„Tenkrát se rozdělovalo Československo a z oběhu se stahovaly československé peníze. My jako brigádníci jsme byli v takovém atomovém krytu, kam sváželi mince ze všech bank, a my je třídili do kontejnerů. Pak se to odváželo tavit. A tam s námi pracoval pan Tichý, který měl kontakty na Spartu, a prý že se mi tam pokusí zařídit konkurz,“ popisuje Koller.
Jan Koller: Příběh obyčejného kluka
Těžkosti ve Spartě
Z rezervy postoupil do kabiny prvního mužstva, prosadil se do sestavy a vstřelil své první ligové góly. Dokument se ale v této etapě Kollerova života zastavuje i u šikany ze strany některých spoluhráčů.
„Nám přišlo spravedlivé, přestože už si to vysvětlili, abychom těm, co byli tehdy na opačné straně než Honza, dali možnost mluvit. Každý si řekne svoji pravdu a divák ať si z toho odnese nějaký pocit,“ podotýká režisér.
Koller na tehdejší těžkosti pohlíží s odstupem. „Lidi mi házeli klacky pod nohy, ale potkal jsem i lidi, kteří mi strašně pomohli. Vlastně mě to všechno špatné, třeba ve Spartě, do další kariéry posílilo,“ domnívá se.
Velká proměna
Odešel do belgického Lokerenu, což se ukázalo jako šťastný krok. „Je vidět velká Honzova proměna. Z člověka, který jen dával góly hlavou, tak najednou se v Belgii tak moc zlepšil, že i ty góly jsou diametrálně odlišné,“ upozorňuje Větrovský. Následoval přestup do Anderlechtu Brusel, s nímž vyhrál dva tituly, a pak přišla na řadu Borussia Dortmund a titul v Bundeslize.
„Je to klub mého srdce,“ říká Koller. Při natáčení dokumentu se do něj vrátil i s kamerou. Stejně jako se podíval na další místa, do kabiny Lokerenu prý poprvé od svého odchodu. „V dokumentu mluví spousta světových hráčů, ať je to Mario Götze, Mats Hummels, Roman Weidenfeller, Sebastian Kehl, Tomasz Radzinski,“ vyjmenovává dokumentarista.
„Musím říct, že asi nebyl ani nikdo, kdo by nám to odmítnul. Jediné, co nás mrzí, je, že se nám do filmu nepodařilo dostat Karla Brücknera a Matthiase Sammera, což byli osudoví trenéři Honzy Kollera.“
Domlouvá se i uvedení filmu v Dortmundu a promítání v Lokerenu přímo na stadionu. Podle Větrovského je nyní předmětem jednání, jestli se dokument o Janu Kollerovi dostane i do belgické distribuce.