Houdek pokračuje v měření kosmu a v rehabilitaci malby bez berliček

Řeřavý úběl jako název výstavy a především jako vyjádření vnitřního nastavení tvůrce a myšlenkového východiska k novému cyklu obrazů je zřejmě přirozeným pokračováním předchozího projektu Vladimíra Houdka Rozklenutá čerň. Právě jím autor zvítězil v prestižní soutěži o Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2012 a tento soubor abstraktních obrazů vystavoval jako laureát soutěže v Domě umění v Brně. Komorní výstavu Řeřavý úběl připravila pro své návštěvníky Polansky Gallery na pražském Smíchově.

Zatímco v cyklu velkoformátových obrazů Rozklenutá čerň mysl diváka zcela neodvratně pohltila temnota a vtáhla ho do hlubin koule, černé díry kosmu nabité extrémní hustotou, kolekce obrazů Řeřavý úběl je toužením po bílé, nicméně bílá se zde autorovi nezjevuje ve své úlevné odlehčenosti a jemné čistotě (bílá se tu neobjevuje vlastně vůbec), ale jako intenzivní prostor, zabarvený a definovaný valéry odstínů ztlumeného záření vesmíru kdesi vzadu.

Tím prostorem pro „bílou“ je i zde koule, někdo by řekl kruh, ale v tomto obsáhlém prostoru se odehrávají příliš naléhavé a intenzivní děje a dramata hledání a ustalování řádu a forem, než aby jim stačil plochý kruh daný vertikálou nebo horizontálou. Tyto děje jsou tím, co kruhy modeluje do tolika trojrozměrných dimenzí, až se z nich stane všechny dimenze obsahující koule.

Vladimír Houdek / Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Aby koule nevlály v prostoru, jsou ukotveny „úchyty“ klínků jehlanů, jejichž ostrý hrot zdeformoval magnetismus žhnoucího magického prostoru za nimi, o čemž svědčí rudé nebo zelenkavé záblesky na jejich hranách (Pootevřený hlas, Odkapávání). Jindy je koule ukotvena uvnitř jí samé, kdy její váhu rozpíná a přichycuje k okraji tmavým obrysem či strukturou rastru a střed bílé koule se odhaluje jako měkké břicho velryby (Horizont, Bez názvu), nebo naopak zatíží její střed.

Bohatá vzrušivá čerň ve velké ploše uprostřed a zářící okraje dotvoří obrys koule s intenzivním jasem za ní; čert ví, co to může vlastně být - zatmění slunce, měsíce, originální negativ lidské hlavy či jakéhokoliv jiného nebeského tělesa (Měkkost, Bez názvu, Závrať). Někdy tyto klínky „rozhrnou“ masu hmoty vtěsnané do koule a my pak můžeme vejít skrz - bránu zapomnění, bránu poznání, bránu nebes - do volného prostoru (Závoj z obzoru / M. Ernstovi).

Úsměvným odlehčením kolekce deseti vystavených prací Vladimíra Houdka je snový obraz Modř z Magrittovy fajfky, v němž proužky modravého dýmu spředou kouli do klubíčka pro kočky na hraní (fajfka nahoře jistí, že i jejich hra bude mít jistou zadumanou vážnost), se zachováním veškeré elegance obrazů belgického surrealisty, ke kterým toto dílo odkazuje.

Odkazů na velikány malířství a inspiraci jejich styly je v dosavadní tvorbě Vladimíra Houdka více (Josef Čapek, Štýrský, Magritte, Zrzavý) a jistě budou ještě přibývat. Jak velkolepým způsobem Houdek rehabilituje malbu současnosti jako dokonalý nástroj vědění a jako výsostné umění, kdy malba mluví jen skrze sebe samu bez pomoci či berliček (?) moderních instrumentů (počítače, video, animace, instalace, performance atd.), vynikne ještě více nahlédnutím celé šíře námětů a stylů jeho prací. Zde vystavená Modř z Magrittovy fajfky například zastupuje celý soubor prací s tématikou cirkusových manéží a kabaretů (Manéž, Jazz Composer's Orchestra, Varieté, Dada kabaret), jaké známe například z tvorby Františka Tichého, ačkoli ho nikde jako stylovou nebo tématickou inspiraci nezmiňuje.

Vladimír Houdek / z výstavy Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Obrazy Vladimíra Houdka z cyklu Řeřavý úběl představují plynulé pokračování té části jeho tvorby, ve které začal s měřením kosmu a metafyzických prostor pomocí geometrie a dynamiky kosmických těles (cyklus Anagramy), oproštěné od výrazné barevnosti i od expresivní stylizace osamělých postav (cyklus Melancholie, Hledání prostoru, Samota).

Váladimír Houdek sám přiznává, že trpí silnou autocenzurou, někdy své obrazy ničí: „Obraz mě nenechá odejít, vedu s ním dialog a to je velmi vyčerpávající a nebezpečné.“ Vede stravující zápas, ale výsledek jeho práce je tak strhující, že ve srovnání s ním Cenu Jindřicha Chalupeckého opravdu nemohl dostat nikdo jiný.

Vladimír Houdek, nar. 1984 v Novém Městě na Moravě, žije a pracuje v Praze. Studoval původně obor aranžérství. Absolvent malby v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. V roce 2010 získal první cenu 4. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, v témže roce byl navržen na Osobnost roku, v roce 2012 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

VLADIMÍR HOUDEK / ŘEŘAVÝ ÚBĚL. Kdy a kde: Polansky Gallery, Štefánkova 43a, Praha 5, 1. patro; St-So 14:00-19:00, do  23. 3. 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na „něco menšího“ Pú pomyslel před sto lety. Nebyl to ale žádný med

Na Štědrý den roku 1925 se představil dnes jeden z nejslavnějších medvědů na světě. List London Evening News totiž otiskl povídku, kterou britský autor Alan Alexander Milne napsal o hračce svého syna. Hlavní hrdina se jmenoval Medvídek Pú. A i když tisíce dětských čtenářů hloupoučké zvířátko měly a mají rádi, těm nejbližším, včetně autora, přinesla jeho sláva i dost frustrace.
24. 12. 2025

Filmové písničky postupně lidoví, pohádky by se bez hudby neobešly

Česká televize na Štědrý den představí novou pohádku Záhada strašidelného zámku – v hlavních rolích s Oskarem Hesem a Sofií Annou Švehlíkovou. Hudbu k pohádce Ivo Macharáčka, bez níž by se přirozeně neobešla, složil Jan P. Muchow. Mnoho filmových písní z pohádek přitom časem zlidovělo a staly se přirozenou součástí repertoáru jejich interpretů. Mezi nimi třeba Kdepak ty ptáčku hnízdo máš z klasiky Tři oříšky pro Popelku nebo Miluju a maluju z Šíleně smutné princezny.
23. 12. 2025

Pařížský Louvre po krádeži šperků umístil na okna mříže

Pařížské muzeum Louvre nechalo nainstalovat mříže na okna galerie, kudy se dovnitř muzea před dvěma měsíci dostali lupiči, informuje agentura AFP. Při krádeži z 19. října pachatelé odcizili šperky v hodnotě 88 milionů eur (2,1 miliardy korun). Muzeum po loupeži zavádí přísnější bezpečnostní standardy.
23. 12. 2025

Zemřel Vince Zampella. Udával směr moderních videoherních stříleček

Při autonehodě v Kalifornii zemřel Vince Zampella, vývojář, který stál za řadou ikonických videoherních sérií, mimo jiné Call of Duty nebo nejnověji Battlefield. Zemřel ve věku 55 let při nehodě svého Ferrari na dálnici severně od Los Angeles. Úmrtí Zampelly potvrdila společnost Electronic Arts, vlastník herního studia Respawn Entertainment, které Zampella založil.
23. 12. 2025

Anděl Páně už dvacet let baví miliony „nenapravitelných hříšníků“

Od premiéry pohádky Anděl Páně uplynula letos dvě desetiletí. V televizi ji diváci viděli na Štědrý večer o rok později. Dnes už je tento příběh evergreenem vánočního programu, stejně jako pokračování, které vzniklo před dekádou. A tvůrci v čele s režisérem Jiřím Strachem a herci Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem od té doby dostávají otázky, jestli dojde i na Anděla Páně 3.
23. 12. 2025

Zemřel britský hudebník Chris Rea, bylo mu 74 let

Ve věku 74 let v pondělí ráno po krátké nemoci zemřel britský kytarista a zpěvák Chris Rea, sdělil portálu BBC a agentuře PA mluvčí rodiny. Hudebník s charakteristickým chraplavým hlasem se proslavil mimo jiné písněmi The Road to Hell, Julia či Driving Home For Christmas. Svou bluesrockovou tvorbu představil několikrát i v Praze.
22. 12. 2025Aktualizováno22. 12. 2025

KVÍZ: Nejen Pelíšky. Jak dobře znáte vánoční filmovou klasiku?

Ve svátečním programu České televize nemůže chybět ani tuzemská filmová klasika. Například Štědrý večer si už mnozí diváci ani nedovedou představit bez Pelíšků. A i letos pobaví během Vánoc oblíbené komediální tituly. Ověřte si v přiloženém kvízu, jak dobře je opravdu znáte.
22. 12. 2025

Třetí díl Avatara je v kinech, v plánu jsou další

Kina po světě i v Česku promítají film Avatar: Oheň a popel – další část jedné z nejdražších filmových sérií. Oscarový režisér James Cameron má v plánu další dvě pokračování, osud náročného projektu je ale nejistý.
21. 12. 2025
Načítání...