Houdek pokračuje v měření kosmu a v rehabilitaci malby bez berliček

Řeřavý úběl jako název výstavy a především jako vyjádření vnitřního nastavení tvůrce a myšlenkového východiska k novému cyklu obrazů je zřejmě přirozeným pokračováním předchozího projektu Vladimíra Houdka Rozklenutá čerň. Právě jím autor zvítězil v prestižní soutěži o Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2012 a tento soubor abstraktních obrazů vystavoval jako laureát soutěže v Domě umění v Brně. Komorní výstavu Řeřavý úběl připravila pro své návštěvníky Polansky Gallery na pražském Smíchově.

Zatímco v cyklu velkoformátových obrazů Rozklenutá čerň mysl diváka zcela neodvratně pohltila temnota a vtáhla ho do hlubin koule, černé díry kosmu nabité extrémní hustotou, kolekce obrazů Řeřavý úběl je toužením po bílé, nicméně bílá se zde autorovi nezjevuje ve své úlevné odlehčenosti a jemné čistotě (bílá se tu neobjevuje vlastně vůbec), ale jako intenzivní prostor, zabarvený a definovaný valéry odstínů ztlumeného záření vesmíru kdesi vzadu.

Tím prostorem pro „bílou“ je i zde koule, někdo by řekl kruh, ale v tomto obsáhlém prostoru se odehrávají příliš naléhavé a intenzivní děje a dramata hledání a ustalování řádu a forem, než aby jim stačil plochý kruh daný vertikálou nebo horizontálou. Tyto děje jsou tím, co kruhy modeluje do tolika trojrozměrných dimenzí, až se z nich stane všechny dimenze obsahující koule.

Vladimír Houdek / Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Aby koule nevlály v prostoru, jsou ukotveny „úchyty“ klínků jehlanů, jejichž ostrý hrot zdeformoval magnetismus žhnoucího magického prostoru za nimi, o čemž svědčí rudé nebo zelenkavé záblesky na jejich hranách (Pootevřený hlas, Odkapávání). Jindy je koule ukotvena uvnitř jí samé, kdy její váhu rozpíná a přichycuje k okraji tmavým obrysem či strukturou rastru a střed bílé koule se odhaluje jako měkké břicho velryby (Horizont, Bez názvu), nebo naopak zatíží její střed.

Bohatá vzrušivá čerň ve velké ploše uprostřed a zářící okraje dotvoří obrys koule s intenzivním jasem za ní; čert ví, co to může vlastně být - zatmění slunce, měsíce, originální negativ lidské hlavy či jakéhokoliv jiného nebeského tělesa (Měkkost, Bez názvu, Závrať). Někdy tyto klínky „rozhrnou“ masu hmoty vtěsnané do koule a my pak můžeme vejít skrz - bránu zapomnění, bránu poznání, bránu nebes - do volného prostoru (Závoj z obzoru / M. Ernstovi).

Úsměvným odlehčením kolekce deseti vystavených prací Vladimíra Houdka je snový obraz Modř z Magrittovy fajfky, v němž proužky modravého dýmu spředou kouli do klubíčka pro kočky na hraní (fajfka nahoře jistí, že i jejich hra bude mít jistou zadumanou vážnost), se zachováním veškeré elegance obrazů belgického surrealisty, ke kterým toto dílo odkazuje.

Odkazů na velikány malířství a inspiraci jejich styly je v dosavadní tvorbě Vladimíra Houdka více (Josef Čapek, Štýrský, Magritte, Zrzavý) a jistě budou ještě přibývat. Jak velkolepým způsobem Houdek rehabilituje malbu současnosti jako dokonalý nástroj vědění a jako výsostné umění, kdy malba mluví jen skrze sebe samu bez pomoci či berliček (?) moderních instrumentů (počítače, video, animace, instalace, performance atd.), vynikne ještě více nahlédnutím celé šíře námětů a stylů jeho prací. Zde vystavená Modř z Magrittovy fajfky například zastupuje celý soubor prací s tématikou cirkusových manéží a kabaretů (Manéž, Jazz Composer's Orchestra, Varieté, Dada kabaret), jaké známe například z tvorby Františka Tichého, ačkoli ho nikde jako stylovou nebo tématickou inspiraci nezmiňuje.

Vladimír Houdek / z výstavy Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Obrazy Vladimíra Houdka z cyklu Řeřavý úběl představují plynulé pokračování té části jeho tvorby, ve které začal s měřením kosmu a metafyzických prostor pomocí geometrie a dynamiky kosmických těles (cyklus Anagramy), oproštěné od výrazné barevnosti i od expresivní stylizace osamělých postav (cyklus Melancholie, Hledání prostoru, Samota).

Váladimír Houdek sám přiznává, že trpí silnou autocenzurou, někdy své obrazy ničí: „Obraz mě nenechá odejít, vedu s ním dialog a to je velmi vyčerpávající a nebezpečné.“ Vede stravující zápas, ale výsledek jeho práce je tak strhující, že ve srovnání s ním Cenu Jindřicha Chalupeckého opravdu nemohl dostat nikdo jiný.

Vladimír Houdek, nar. 1984 v Novém Městě na Moravě, žije a pracuje v Praze. Studoval původně obor aranžérství. Absolvent malby v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. V roce 2010 získal první cenu 4. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, v témže roce byl navržen na Osobnost roku, v roce 2012 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

VLADIMÍR HOUDEK / ŘEŘAVÝ ÚBĚL. Kdy a kde: Polansky Gallery, Štefánkova 43a, Praha 5, 1. patro; St-So 14:00-19:00, do  23. 3. 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 5 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 6 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
včera v 07:30

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026
Načítání...