Houdek pokračuje v měření kosmu a v rehabilitaci malby bez berliček

Řeřavý úběl jako název výstavy a především jako vyjádření vnitřního nastavení tvůrce a myšlenkového východiska k novému cyklu obrazů je zřejmě přirozeným pokračováním předchozího projektu Vladimíra Houdka Rozklenutá čerň. Právě jím autor zvítězil v prestižní soutěži o Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2012 a tento soubor abstraktních obrazů vystavoval jako laureát soutěže v Domě umění v Brně. Komorní výstavu Řeřavý úběl připravila pro své návštěvníky Polansky Gallery na pražském Smíchově.

Zatímco v cyklu velkoformátových obrazů Rozklenutá čerň mysl diváka zcela neodvratně pohltila temnota a vtáhla ho do hlubin koule, černé díry kosmu nabité extrémní hustotou, kolekce obrazů Řeřavý úběl je toužením po bílé, nicméně bílá se zde autorovi nezjevuje ve své úlevné odlehčenosti a jemné čistotě (bílá se tu neobjevuje vlastně vůbec), ale jako intenzivní prostor, zabarvený a definovaný valéry odstínů ztlumeného záření vesmíru kdesi vzadu.

Tím prostorem pro „bílou“ je i zde koule, někdo by řekl kruh, ale v tomto obsáhlém prostoru se odehrávají příliš naléhavé a intenzivní děje a dramata hledání a ustalování řádu a forem, než aby jim stačil plochý kruh daný vertikálou nebo horizontálou. Tyto děje jsou tím, co kruhy modeluje do tolika trojrozměrných dimenzí, až se z nich stane všechny dimenze obsahující koule.

Vladimír Houdek / Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Aby koule nevlály v prostoru, jsou ukotveny „úchyty“ klínků jehlanů, jejichž ostrý hrot zdeformoval magnetismus žhnoucího magického prostoru za nimi, o čemž svědčí rudé nebo zelenkavé záblesky na jejich hranách (Pootevřený hlas, Odkapávání). Jindy je koule ukotvena uvnitř jí samé, kdy její váhu rozpíná a přichycuje k okraji tmavým obrysem či strukturou rastru a střed bílé koule se odhaluje jako měkké břicho velryby (Horizont, Bez názvu), nebo naopak zatíží její střed.

Bohatá vzrušivá čerň ve velké ploše uprostřed a zářící okraje dotvoří obrys koule s intenzivním jasem za ní; čert ví, co to může vlastně být - zatmění slunce, měsíce, originální negativ lidské hlavy či jakéhokoliv jiného nebeského tělesa (Měkkost, Bez názvu, Závrať). Někdy tyto klínky „rozhrnou“ masu hmoty vtěsnané do koule a my pak můžeme vejít skrz - bránu zapomnění, bránu poznání, bránu nebes - do volného prostoru (Závoj z obzoru / M. Ernstovi).

Úsměvným odlehčením kolekce deseti vystavených prací Vladimíra Houdka je snový obraz Modř z Magrittovy fajfky, v němž proužky modravého dýmu spředou kouli do klubíčka pro kočky na hraní (fajfka nahoře jistí, že i jejich hra bude mít jistou zadumanou vážnost), se zachováním veškeré elegance obrazů belgického surrealisty, ke kterým toto dílo odkazuje.

Odkazů na velikány malířství a inspiraci jejich styly je v dosavadní tvorbě Vladimíra Houdka více (Josef Čapek, Štýrský, Magritte, Zrzavý) a jistě budou ještě přibývat. Jak velkolepým způsobem Houdek rehabilituje malbu současnosti jako dokonalý nástroj vědění a jako výsostné umění, kdy malba mluví jen skrze sebe samu bez pomoci či berliček (?) moderních instrumentů (počítače, video, animace, instalace, performance atd.), vynikne ještě více nahlédnutím celé šíře námětů a stylů jeho prací. Zde vystavená Modř z Magrittovy fajfky například zastupuje celý soubor prací s tématikou cirkusových manéží a kabaretů (Manéž, Jazz Composer's Orchestra, Varieté, Dada kabaret), jaké známe například z tvorby Františka Tichého, ačkoli ho nikde jako stylovou nebo tématickou inspiraci nezmiňuje.

Vladimír Houdek / z výstavy Řeřavý úběl
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

Obrazy Vladimíra Houdka z cyklu Řeřavý úběl představují plynulé pokračování té části jeho tvorby, ve které začal s měřením kosmu a metafyzických prostor pomocí geometrie a dynamiky kosmických těles (cyklus Anagramy), oproštěné od výrazné barevnosti i od expresivní stylizace osamělých postav (cyklus Melancholie, Hledání prostoru, Samota).

Váladimír Houdek sám přiznává, že trpí silnou autocenzurou, někdy své obrazy ničí: „Obraz mě nenechá odejít, vedu s ním dialog a to je velmi vyčerpávající a nebezpečné.“ Vede stravující zápas, ale výsledek jeho práce je tak strhující, že ve srovnání s ním Cenu Jindřicha Chalupeckého opravdu nemohl dostat nikdo jiný.

Vladimír Houdek, nar. 1984 v Novém Městě na Moravě, žije a pracuje v Praze. Studoval původně obor aranžérství. Absolvent malby v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. V roce 2010 získal první cenu 4. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, v témže roce byl navržen na Osobnost roku, v roce 2012 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

VLADIMÍR HOUDEK / ŘEŘAVÝ ÚBĚL. Kdy a kde: Polansky Gallery, Štefánkova 43a, Praha 5, 1. patro; St-So 14:00-19:00, do  23. 3. 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
16. 1. 2026

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026
Načítání...