V Hollywoodu pokračuje stávka scenáristů a herců, tak rozsáhlý bojkot nezažil americký filmový průmysl několik dekád. Jedním z důvodů jsou obavy z využívání umělé inteligence (AI), která by mohla lidem ve filmové branži brát práci. „Neobával bych se tolik,“ říká Jan Šedivý z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky. Do budoucna je ale třeba se schopnostmi stále se učící AI počítat.
Harrison Ford se o práci zatím bát nemusí, ujišťuje odborník na umělou inteligenci
Rozhovor s Janem Šedivým (zdroj: ČT24)
S pomocí umělé inteligence lze herce dneska už omladit, nebo dokonce „oživit“. Například v nejnovějším filmu o Indiana Jonesovi trikaři digitálně omladili osmdesátiletého Harrisona Forda – namísto pracného 3D modelování pomohla právě AI.
Někteří herci se proto obávají, aby filmová studia nevyužívala jejich naskenované obličeje k tvorbě dalších umělých záběrů. Poměrně snadno by tak šel nahradit především kompars. „Herce můžeme, a už se to děje, různým způsobem ,animovat‘, ale je to spojeno s obrovským množstvím ruční práce. Nedá se to udělat zcela automaticky,“ upozorňuje Šedivý.
Připouští, že využití AI a její zdokonalování čas potřebný pro danou práci zkracuje. „Nicméně nikdy neuděláme to, co ti nejlepší herci, kteří mají talent obecenstvo zaujmout, třeba tím, jak řeknou vtip, jak mluví, v tom je kouzlo osobnosti a kouzlo umění. Myslím, že od toho jsme na hony vzdáleni,“ uklidňuje hereckou obec.
Větší konkurenci AI náhradníků si umí představit spíše v médiích. „Nahradit někoho, kdo čte zprávy, je podstatně jednodušší než nahradit Harrisona Forda,“ míní.
AI si „vymýšlí“, ale je bez smyslu pro humor
Také stávkující scenáristé budou ještě chvíli třeba, jakkoliv vytváření textů je dnes možné i pomocí volně přístupných programů. Jejich využití má několik háčků, například nedostatečnou věrohodnost, která se projevuje takzvanými halucinacemi.
Modely založené na strojovém učení neuronové sítě poskytnou pravdivou odpověď tím pravděpodobněji, čím častěji se s žádanou informací při učení setkaly. V opačném případě si ji „domyslí“.
„U nové technologie s tím musíme počítat. Jako na Googlu. Nabídne vám odkazy a je na vás, abyste si řekli, kterému z těch linků věříte. AI vám dá odpověď a je na vás, abyste zjistili, co z toho je správně a co není,“ podotýká Šedivý.
Například model GPT-3 potřebuje k tréninku na 410 miliard slov. To vede k nejasnostem, kdo je vlastně pak autorem textu. „Představte si, že byste měl člověka, který přečetl všechny knihy světa a z nich si vykousává jednotlivé věty, zjednodušeně řečeno. Mohou vzniknout právní spory, protože se to učí na něčem, co je licencované nebo kde je duševní vlastnictví,“ upozorňuje Šedivý. Nepochybuje, že pro tyto otázky bude nutné vytvořit legislativu.
Dodává, že přestože se objevují různé zprávy, například knihu umělá inteligence ještě napsat nezvládne. Texty pomůže upravit nebo k nim posloužit jako inspirace, ale „nikdy nedokáže napsat takovou knihu jako Hemingway“. Z podobného důvodu, proč nenahradí „kouzlo“ herce.
AI mimo jiné chybí smysl pro humor. „Musíte tomu stroji říct, co chcete. Jenom člověk ví, co je vtipné. Přiblížení se člověku, abych uměl vést se strojem přitažlivý, vtipný nebo sarkastický rozhovor, to nám ještě bude určitou dobu trvat,“ míní Šedivý. Jednou ale podle něho k tomuto bodu „v jistém smyslu“ dojdeme.