Pražská galerie Prostora se v této sezoně zabývá otázkou, jaké umění sbírají umělci. Aktuálně zde své sbírkové předměty odtajňuje vizuální umělec a hudebník Vladimir 518. Expozice s názvem Strom.Strom potrvá do poloviny ledna příštího roku.
Galerie vystavuje umění, které sbírají umělci
Vladimir 518 se věnuje rapu, výtvarnému umění i poválečné architektuře. Ve své sbírce tak má kazety, vinyly, ale třeba i písmena z neonového nápisu drogerie, která uchoval jako důkaz předrevoluční typografie. „Přijde mi na tom zajímavé, že ty nápisy mizí, už jich je opravdu jenom pár. Zmizela celá jedna dekáda určité hmotné kultury,“ podotýká umělec.
Graffiti jako projev zájmu o město
Nejvíce ho zajímá právě období let 1958 až 1989. Jeho zájem o poválečnou architekturu dal vzniknout knize, filmu, je tématem diskuzí i přednášek. O stavby se zajímá od devadesátých let, kdy začal dělat graffiti.
„Mám takovou teorii, že graffiti, které působí na první pohled destruktivně, je ve skutečnosti projevem zájmu o město. A myslím si, že celá generace lidí vlastně do města vstupuje s nějakým pocitem. Chci tady být, chci to prožít, chci si to osahat. A to osahávání znamená, že nakonec si člověk řekne, že ty baráky jsou vlastně strašně zajímavé,“ vysvětluje.
Stejně fascinující mu přijdou i dětské malby. Zajímá ho, jak se estetické vnímání jeho vlastních dětí proměňuje. „Je to poměrně zajímavý časový experiment. Začal jsem pravidelně chodit se svýma dětma do ateliéru, zhruba jednou za půl roku nechám každé z nich udělat jedno plátno,“ prozradil. V dětských malbách rozpoznává odkazy na pravěk i rodinu.
Výstava Vladimira 518 navazuje na pohled do depozitářů Jiřího Petrboka, Krištofa Kintery nebo Martina Poláka. „Vždycky to záleží od konkrétní osobnosti, co má ráda a v jaké společnosti se pohybuje,“ srovnala dosavadní expozice kurátorka Marcela Steinbachová. Například Vladimir 518 nekalkuluje s budoucí cenou svých sběratelských kousků, chce si v nich spíše uchovat esenci blízkých setkání.