Praha - "Budete se jistě na mě hodně hněvat. Nedávno jsem přečetl znovu vaši hru Julietta nebo Snář, a aniž bych věděl, jak se to stalo, vidím, že už jsem zhudebnil první jednání," napsal v červnu 1936 Bohuslav Martinů francouzskému spisovateli Georgesu Neveuxovi. Opera inspirovaná jeho surrealistickým dramatem zazněla poprvé v roce 1938, čtyři dny před připojením Rakouska k Hitlerově Říši. Martinů tušil, že se mnoha dalších uvedení nedočká, napsal tedy koncertní úpravu Tři fragmenty z opery Julietta, které byly až donedávna považovány za ztracené. Ve světové premiéře budou dnes uvedeny v Rudolfinu a zahájí tak dvouletý projekt Martinů Revisited.
Fragmenty zazní v provedení České filharmonie, řízené Sirem Charlesem Mackerrasem, s Magdalenou Koženou a australským tenoristou Stevem Davislimem. Na programu koncertu jsou také dvě symfonické básně Antonína Dvořáka Vodník a Polednice.
„Říkala jsem si, že to snad zvládnu, protože jsem to vždycky strašně moc chtěla dělat,“ uvedla Kožená o Juliettě, „Ona se ta opera hraje velmi málo, protože je finančně náročná, je tam tolik postav, že si to málokterý operní dům dovolí. Pro mě je to takové překvapení, takový svátek.“
Fragmenty budou uvedeny kromě dnešního večera v Rudolfinu i zítra 12. prosince. Živé záznamy obou koncertů Česká filharmonie nahraje - i přes stále trvající spory o autorská práva. Deska bude doplněna o nahrávku Suity ze stejné opery Bohuslava Martinů a vydána v květnu příštího roku.
„Je to takový rozlučkový koncert Sira Charlese s Českou filharmonií, pro kterou pracoval mnoho let. Cítím tu pospolitost, vzájemnou lásku k sobě i české muzice,“ doplnila ještě k premiérovému uvedení Fragmentů mezzosopranistka Kožená.
Český knedlík s francouzskou omáčkou? Martinů Revisited
Koncertem v Rudolfinu odstartuje Martinů Revisited, dvouletý mezinárodní projekt. Od úmrtí slavného skladatele uplyne v roce 2009 padesát let a jeho osobnost i tvorbu připomenou v sezonách 2008/9 a 2009/10 stovky koncertů, výstav, přednášek, festivalů a divadelních představení v České republice i v jiných zemích.
Slovo „revisited“ v názvu projektu má několik významů. Zdůrazňuje, že Martinů byl několikrát objeven, na sklonku života se ale stal cizincem jak v západní, tak východní části Evropy. Za „hodné revize“ pořadatelé také považují názor, že Martinů není v pravém slova smyslu autorem českým, ale mezinárodním - „český knedlík s francouzskou omáčkou“. Ti, kdo dokázali tento výrok citovat a šířit, bezděky předjímali nebezpečně zjednodušující oficiální estetiku 50. let.
Martinů v ČR: od hudby po tanec
V České republice stojí za projektem ministerstvo kultury, podporované Nadací Bohuslava Martinů (která mimo jiné pomohla objevit partituru Tří fragmentů z opery Julietta). Prioritou české části jsou čtyři významné události.
Karel Schwarzneberg (zaštiťuje projekt):
„Osobností formátu Bohuslava Martinů není a nebylo mnoho. Nejen v české společnosti. Jeho život a dílo se ostatně vyznačuje neustálými přesahy, v místě i v čase. Bohuslav Martinů byl nejen pravým světoobčanem s evropskou adresou, ale i cestovatelem napříč hudebními žánry, historií a experimenty.“
Ivan Štraus z Nadace Bohuslava Martinů:
„Když přicházel Bohuslav Martinů na svět hlaholily zvony. Jejich poselství snesl z věže svatojakubského chrámu k nám, obyčejným pozemšťanům, aby nám mohlo být dobře ve chvílích radosti i smutku.“
Jednou z nich je dnešní zahajovací koncert, který ve světové premiéře uvede znovuobjevené Fragmenty. Velkou hudební událostí bude také Mezinárodní festival Pražské jaro 2009, zaměřený právě na prezentaci skladeb Bohuslava Martinů. Národní muzeum připravilo výstavu B. Martinů, jeho labyrint světa a ráj hudby v Národním muzeu (květen-říjen 2009). Představen bude také Špalíček - projekt zaměřený na hudební a taneční vzdělávání dětí.
O Bohuslavovi Martinů
(1890, Polička - 1959, Liestal - Švýcarsko). Martinů patří spolu s Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem a Leošem Janáčkem k nejslavnějším českým skladatelům a je také považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Martinů za svůj život vytvořil přes čtyři sta skladeb nejrůznějších druhů a žánrů.
Začínal v Praze jako student konzervatoře, po vyloučení ze školy v Praze ale zůstal a stal se členem České filharmonie jako hráč ve skupině druhých houslí pod vedením vynikajícího dirigenta Václava Talicha. Od roku 1923 pobýval v Paříži, kde byl jeho učitelem skladby Albert Roussel. V Paříži působil od roku 1923 do 1940, kdy musel spolu s manželkou Charlotte uprchnout před nacisty přes Portugalsko do zámoří. V letech 1941-1953 žil v USA, kde kromě skládání též vyučoval skladbu na různých vysokých hudebních školách, univerzitách a mistrovských kurzech. Získal zde obrovské renomé jako jeden z nejvýznamnějších skladatelů své doby. Po druhé světové válce se opět začal vracet do Evropy. Od roku 1953 až do své smrti v roce 1959 pobýval střídavě ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Posledních dvacet let života žil v zahraničí, v roce 1952 přijal americké občanství a do vlasti se již nikdy nevrátil.
- Rudolfinum autor: Jan Černý, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/73/7266.jpg
- Pokoj, kde vyrůstal Bohuslav Martinů zdroj: www.fotime.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/573/57226.jpg
- Tanenční skica konzervatoře Duncan Centre zdroj: Spalicek.eu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/573/57229.jpg
- Malý Bohuslav Martinů zdroj: Nadace Bohuslava Martinů http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/573/57230.jpg
