Útvar rozvoje hlavního města Prahy připravil trilogii výstav (Pavel Scheufler / Jan Fabián / Markéta Kinterová), které se zaměřují nikoliv na představení fotografované Prahy jako opravdu fotogenického fenoménu v určitých časových obdobích. Autorem výstavy je známý vědec Pavel Scheufler, jenž se zabývá i vývojem fotografie z širokého pohledu zahrnujícího soubor etických a filozofických postojů, nevynechávaje ani vývoj technický. Díky jeho osobě sledujeme vybraný soubor snímků (v tomto případě věrohodných a kvalitních kopií), dokládající nejrůznější způsoby a metody fotografování Prahy, případně zařazení do určitých, pojmenovatelných kontextů. Samozřejmě pro většinu laických návštěvníků se jedná o vítaný doklad o architektonických a technických proměnách Prahy v letech, kterými se výstava zabývá.
Pokračuji nejen zmínkou, ale jasnou pochvalou jejího architektonického řešení. V naprosto vyčištěném, extrémně světelně nabitém prostoru, nerušeném žádnými příčkami, stěnami, vestavbami, tu dva mladí autoři Jan Fabián a Markéta Kinterová navrhli prezentaci, která se velmi cudně a čistě, a přitom i neobvykle hlásí k jednotlivým kapitolám celé prezentace. Vyrobili totiž řadu nosných prvků, soklů, vyvýšenin, podstavců, folií, stolů, které pomáhají představit způsoby fotografování Prahy v příslušné době vždy nejfrekventovanější.
Vidíme vždy vtipně zvládnuté představení fotografie nejen jako závěsného obrazu - prezentace pokračuje kdysi velmi populárními a určitě i módními fotografiemi se stereoskopickým efektem, většinou dodatečně kolorovanými. Velmi oblíbená byla počátkem minulého století také fotografická alba, posléze pak zobrazení amatérská, dokumentární, a z toho logicky vyplývající pokusy i realizace umělecké. Autoři výstavy nezapomněli ani na pohlednice či záběry používané k edukativním účelům anebo již tenkrát oblíbeným projekcím na bázi prvních diapozitivů.
Pavel Scheufler se snažil nezapomenout na žádná slavná jména, na řady autorů, pro něž bylo fotografování Prahy snad dokonce posláním anebo v druhém pojetí hlavním ekonomickým zájmem. Celá řada vydavatelů a i velkých nakladatelských domů Prahu jako oblíbený soubor objektů i velkolepý pojem samozřejmě využívala a propagovala. Tento aspekt však na výstavě spíše pociťujeme, nebyl v zorném úhlu jejího pojetí.
Výstava má dva přínosy – představení snímání nám všem drahého a krásného města jiným úhlem pohledu na straně jedné, a neobvyklou, účelovou a přitom křehce poetickou instalaci na straně druhé. Divákovi se při vstupu až zastaví dech – nádherný bílý světlý prostor vtahuje návštěvníka nejen svojí nezvyklostí, ale také praktičností a jasnou účelovostí. Propojení obou těchto konstant tak přispívá k výjimečnosti celé prezentace, která je dnes v Praze výstavou v každém případě neobvyklou a hodnotnou.
Sál architektů, 4. patro Staroměstské radnice, Staroměstské náměstí 1, Praha 1. Otevřeno 11:00-18:00, úterý–neděle 9:00–18:00, vstup zdarma. Spojení: do roku 1960 tramvaj číslo 1, dnes nic. Výstava potrvá do 19. 2. 2012.
