Výstava Myšlení obrazem, jež byla otevřena v Galerii hlavního města Prahy v sálech Městské knihovny, se názvem odvolává na stejnojmennou knihu filozofa Miroslava Petříčka s podtitulem Průvodce současným filozofickým myšlením pro středně nepokročilé.
Filozof Miroslav Petříček nutí k přemýšlení obrazem
Sama výstava, jejímž je filozof spolukurátorem, nese dovysvětlující podnázev Vizuální události Miroslava Petříčka. Na plakátu i obálce katalogu ho vidíme do půl těla obnaženého – a přes torzo se mu vlní silokřivky obrazu Rudolfa Fily. Jako by nám tím bylo naznačováno, že se zde bude ne skrývat, ale naopak odhalovat. Že zde bude také docházet k prolínání, prostupování. Až na kůži.
Kurátoři (kromě Petříčka ještě Jitka Hlaváčková a umělkyně Kateřina Štenclová) se odrazili od zmíněné Petříčkovy knihy a pokusili se její uvažování nějakým způsobem použít při koncipování celé výstavy. Aby si návštěvník galerie, Petříčkovými slovy, „nemusel připadat jako ten, kdo jde z bodu A do bodu B“.
Jak by si tedy onen návštěvník měl připadat? Návodem může být Petříčkova premisa: „Nejde o to vystavovat přemýšlení. Ale aby ten, kdo přijde, byl k přemýšlení přinucen.“ Ovšem s tím je třeba zároveň dodat další předpoklad: „Důležité je, aby se galerie proměnila v místo, kde je možné se s něčím setkat a něco prožít. Divák by měl přemýšlet, proč jsou vedle sebe obrazy, které zdánlivě nesouvisejí, a spojitosti hledat. Setkání s obrazem se nedá kalkulovat.“
Zbavit se toho, co víte
Zároveň to kurátoři divákovi opravdu neusnadňují, a ne pouze absencí jakýchkoli vysvětujících a návodných panelů. Musí se spokojit s citáty, rozmístěnými v instalaci, nástěnné popisky pod obrazy často chybí, aby předem nepodsouvaly jakékoli hodnocení. Návštěvník musí zkrátka předstoupit před obraz zcela „nahý“, bez předem naučených přístupů vidění.
Jak řekl francouzský filozof Maurice Merleau-Ponty: „Divák by se měl od samého začátku zbavit toho, co ví. Aby nechodil kolem a neříkal, že tohle je konceptualismus a tamto minimalismus. Aby pochopil, že každé dílo, nebo řekněme obraz, je manifestací pohledu umělce. A já si musím osvojit umělcův pohled, dívat se jako on. Znamená to, že musím vstoupit vůči obrazu do úplně jiného vztahu než jen poznat, co v něm je. Potřebuju si osvojit jeho perspektivu.“
Kurátoři i název výstavy zdůrazňují spojení „vizuální události“. „Událost nesmíme vidět přicházet. Událost je to, co přichází; příchod jiného jako událost je událost hodná tohoto jména, to jest událost výbušná, inaugurální, singulární pouze potud, pokud ji právě nevidíme přicházet. Událost, kterou anticipujeme, kterou vidíme přicházet, kterou před-vídáme, není událost, anebo je to událost, jejíž událostní ráz je právě neutralizován, amortizován, zadržen anticipací,“ vysvětloval filozof Jacques Derrida.
Když do vás narazí obraz
Setkáním s uměleckým dílem dochází k jistému střetu, kdy nic nečekajíce jakoby vyhozeni z kolejí zjišťujeme, že onen náraz nás nezvratně poznamenal. Tedy posunul naše vnímání, naše vidění. A to třeba i k tomu, aby věci, které jsou v nás skryté pouze v myšlenkách, vyšly na povrch.
Protože, jak píše ve své knize Petříček, „v první řadě však filozofie souvisí s myšlením: filozofie objevuje a vynalézá myšlenky. Ale pouze zformulovaná myšlenka je myšlenka objevená a vynalezená.“ A navazuje: „Nezbývá nám než vynalézat nejen myšlenky, ale i způsoby vyjadřování těmto myšlenkám přiměřené.“
3 minuty
GHMP vystavuje Myšlení obrazem
Byť je výstava založena na hutném filozofickém podkladě, návštěvníky to neodrazuje, naopak galerie mluví o mimořádném zájmu. Díky architektonickému řešení instalace Romana Loskota někdy do díla doslova vstupujeme, jsme jím dotýkáni.
V katalogu k výstavě esej Miroslava Petříčka ve třetí osobě popisuje Petříčkovy pocity a myšlenky, čímž filozof získává odstup od své persony. Nic zde neskrývá. Máme tak před sebou popis putování výstavou, vstupu do vystaveného díla, „obrazu“ a vše, co v autorovi vyvolává. Tento velice osobitě pojatý katalogový text lze vnímat i jako popis duchovní cesty, zasvěcení, vedoucího k proměně vyvolané myšlením nad obrazy.
Jistě, nemusí vše přijít okamžitě, ale, jak říká sám Petříček: „Ideální by bylo, aby ten, kdo přijde, zjistil, že musí přijít ještě jednou. Protože mu to nedá a nemůže než se vrátit. To bych považoval za ideální výsledek naší snahy.“ Na výstavu, která je z velké části určena výběrem z tvorby umělců, jimž se Petříček ve svých textech dříve věnoval, se návštěvníci mohou vracet až do ledna příštího roku.
