Eva Koťátková se zamýšlí nad existencí jednotlivce v systému

Praha - Jako kritika učitelů a odstrašování žáků může působit výstava doposud nejmladší držitelky Ceny Jindřicha Chalupeckého Evy Koťátkové (1982) v pražské Galerii Václava Špály. V několika místnostech zde návštěvníci naleznou sochařské objekty, videa, umělecké performance a zejména kresby. Podle autorky jde o zamyšlení nad existencí jednotlivce v systému, o schopnosti vypořádat se s vlivy, které se na něj ze všech stran hrnou. Výstava s názvem Cesta do školy potrvá do 24. srpna a zájemce k ní zavede chodníček z asfaltu.

Projekt Cesta do školy vznikl na základě získané Ceny a zároveň je součástí autorčiny letošní diplomové práce na pražské Akademii výtvarných umění. Galerie Václava Špály se vrací k tradici výstav laureátů této ceny, které se v 90. letech v jejím prostoru pravidelně konaly. V příštím roce plánuje výstavy všech finalistů Ceny ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého.

Do školy autorka nepronikla 

Původním záměrem projektu Cesta do školy byla snaha proniknout do konkrétního a zároveň abstraktního prostoru školy a zaznamenat dění, které se v něm odehrává z pozice člověka, který nepodléhá školnímu řádu, jehož čas neurčuje rozvrh hodin a jemuž zasedací pořádek nevykazuje žádné místo.

Autorka však neuspěla v komunikaci se školou, kterou jako žákyně navštěvovala, zaměřila se proto na cestu do školy. Po několik měsíců se pravidelně vydávala se starou aktovkou a dětském svetru na ranní cestu do školy. Pozornost žáků, kterou tím budila, časem začala ochabovat a ona pozorovala přechod člověka z intimního prostředí rodiny do širších společenských vztahů, prolínání ranní rozespalosti s principem reality.

Těla v dekonstrukci

Zážitky z cest do školy zobrazila Koťátková v kresbách, inspirovaných estetikou školních čítanek a pokyny historických příruček pro učitele výtvarné výchovy. Znázorňuje žáky jako figury kráčející s aktovkami na zádech nebo zastavených v chůzi, často v nepřirozených pozicích. Opakuje motiv žáka jako mechanismu složeného z nesourodých prvků, z trubic, vývodů, nádob a proudící kapaliny. Tělo prochází dekonstrukcí, skládáním vznikají nové celky: původní tělo často ve výsledku zastupuje jen fragment. Pomůcky náležející k výbavě žáka srůstají s jeho tělesnou schránkou, anatomické tvary se mísí s konstrukčními prvky. Větší kresby znázorňují scenérie poskládané z rozmanitých motivů a dějů.

V okolí školy provedla autorka několik statických akcí, při nichž dlouho setrvávala na jednom místě, sevřená po kolena hlínou nebo ukotvená ve svahu desítkami nitek, ve snaze splynout s prostředím. Na výstavě jsou představeny i téměř statické videoobrazy s názvem Sedět rovně, s rukama za zády zachycují autorku a „několik dalších dětí“ usazené v přísně strnulé póze, jejíž nehybnost je zdůrazněna konstrukčními podpěrami. Jejich účelem je udržovat žáka „ve výukovém nastavení“, v permanentní pohotovosti pro potřeby školy.

Záliba ve školní estetice 

„Při práci na projektu jsem měla poprvé příležitost dát volný průchod své zálibě v estetice nástěnek, v čítankových ilustracích, v tlumené, vybledlé barevnosti, ve výtvorech domácí rukodělné dovednosti: jejich působivost pramení z jejich paměti, která sahá až do mých školních časů,“ píše v průvodním slovu autorka, která se školní estetikou inspirovala už dříve.

Eva Koťátková od roku 2002 studuje Akademii múzických umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Často vytváří objekty ze starých domácích předmětů, dělá akce v domácím prostředí, kterými posouvá k absurditě každodenní činnosti a zvyky. Současně také kreslí. Samostatně vystavovala například v Praze, Brně a Berlíně.

Koťátková se loni stala osmnáctou vítězkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, jejíž vznik v roce 1990 inicioval Václav Havel, básník a výtvarník Jiří Kolář a malíř Theodor Pištěk. Je určena pro mladé výtvarníky do 35 let a nese jméno po významném literárním kritikovi. Vítěz ceny získává studijní pobyt v New Yorku a finanční odměnu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 9 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 9 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 11 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 14 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 20 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...