Praha - Jako kritika učitelů a odstrašování žáků může působit výstava doposud nejmladší držitelky Ceny Jindřicha Chalupeckého Evy Koťátkové (1982) v pražské Galerii Václava Špály. V několika místnostech zde návštěvníci naleznou sochařské objekty, videa, umělecké performance a zejména kresby. Podle autorky jde o zamyšlení nad existencí jednotlivce v systému, o schopnosti vypořádat se s vlivy, které se na něj ze všech stran hrnou. Výstava s názvem Cesta do školy potrvá do 24. srpna a zájemce k ní zavede chodníček z asfaltu.
Projekt Cesta do školy vznikl na základě získané Ceny a zároveň je součástí autorčiny letošní diplomové práce na pražské Akademii výtvarných umění. Galerie Václava Špály se vrací k tradici výstav laureátů této ceny, které se v 90. letech v jejím prostoru pravidelně konaly. V příštím roce plánuje výstavy všech finalistů Ceny ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého.
Do školy autorka nepronikla
Původním záměrem projektu Cesta do školy byla snaha proniknout do konkrétního a zároveň abstraktního prostoru školy a zaznamenat dění, které se v něm odehrává z pozice člověka, který nepodléhá školnímu řádu, jehož čas neurčuje rozvrh hodin a jemuž zasedací pořádek nevykazuje žádné místo.
Autorka však neuspěla v komunikaci se školou, kterou jako žákyně navštěvovala, zaměřila se proto na cestu do školy. Po několik měsíců se pravidelně vydávala se starou aktovkou a dětském svetru na ranní cestu do školy. Pozornost žáků, kterou tím budila, časem začala ochabovat a ona pozorovala přechod člověka z intimního prostředí rodiny do širších společenských vztahů, prolínání ranní rozespalosti s principem reality.
Těla v dekonstrukci
Zážitky z cest do školy zobrazila Koťátková v kresbách, inspirovaných estetikou školních čítanek a pokyny historických příruček pro učitele výtvarné výchovy. Znázorňuje žáky jako figury kráčející s aktovkami na zádech nebo zastavených v chůzi, často v nepřirozených pozicích. Opakuje motiv žáka jako mechanismu složeného z nesourodých prvků, z trubic, vývodů, nádob a proudící kapaliny. Tělo prochází dekonstrukcí, skládáním vznikají nové celky: původní tělo často ve výsledku zastupuje jen fragment. Pomůcky náležející k výbavě žáka srůstají s jeho tělesnou schránkou, anatomické tvary se mísí s konstrukčními prvky. Větší kresby znázorňují scenérie poskládané z rozmanitých motivů a dějů.
V okolí školy provedla autorka několik statických akcí, při nichž dlouho setrvávala na jednom místě, sevřená po kolena hlínou nebo ukotvená ve svahu desítkami nitek, ve snaze splynout s prostředím. Na výstavě jsou představeny i téměř statické videoobrazy s názvem Sedět rovně, s rukama za zády zachycují autorku a „několik dalších dětí“ usazené v přísně strnulé póze, jejíž nehybnost je zdůrazněna konstrukčními podpěrami. Jejich účelem je udržovat žáka „ve výukovém nastavení“, v permanentní pohotovosti pro potřeby školy.
Záliba ve školní estetice
„Při práci na projektu jsem měla poprvé příležitost dát volný průchod své zálibě v estetice nástěnek, v čítankových ilustracích, v tlumené, vybledlé barevnosti, ve výtvorech domácí rukodělné dovednosti: jejich působivost pramení z jejich paměti, která sahá až do mých školních časů,“ píše v průvodním slovu autorka, která se školní estetikou inspirovala už dříve.
Eva Koťátková od roku 2002 studuje Akademii múzických umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Často vytváří objekty ze starých domácích předmětů, dělá akce v domácím prostředí, kterými posouvá k absurditě každodenní činnosti a zvyky. Současně také kreslí. Samostatně vystavovala například v Praze, Brně a Berlíně.
Koťátková se loni stala osmnáctou vítězkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, jejíž vznik v roce 1990 inicioval Václav Havel, básník a výtvarník Jiří Kolář a malíř Theodor Pištěk. Je určena pro mladé výtvarníky do 35 let a nese jméno po významném literárním kritikovi. Vítěz ceny získává studijní pobyt v New Yorku a finanční odměnu.
