Praha – Patřil spolu s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem k nejznámějším českým cestovatelům. Rodák z východočeských Holic toužil po cestách a dobrodružství už od dětství, jako student shromažďoval nerosty, rostliny a hmyz. Chtěl objevit nová území v Africe a založit pro své etnografické sbírky muzeum. A ač se mu ani jedno z toho nepodařilo, stal se nejslavnějším českým cestovatelem a jeho výzkumy budily respekt po celé Evropě. Lékař Emil Holub, který zemřel 21. února 1902, zanechal své vlasti tisíce cenných exponátů a řadu odborných publikací i populárních cestopisů. Jeho etnografické práce jsou též důležitým pramenem ke studiu historie Zimbabwe a Zambie. Vedle Julia Payera se jedná o jednoho z mála našich cestovatelů světového významu. K jeho popularitě jistě přispěl i fakt, že svá díla nenapsal v češtině (kterou ostatně téměř neovládal), ale v němčině a angličtině, i že se jeho africké cesty kryjí s obdobím zvýšeného zájmu o Afriku v britských badatelských kruzích.
Do Afriky se Holub dostal v květnu 1872 coby čerstvě vystudovaný lékař, kde působil i díky finanční podpoře mecenáše Vojty Náprstka. Jako lékař prosperoval, ale lákalo jej dobrodružství. Medicínu studoval právě proto, že se chtěl dostat do Afriky. Jeho skutečným cílem bylo poznání, a tak podnikl několik výprav do neprobádaného vnitrozemí - do Transvaalu, Šošongu a k řece Zambezi, kde jako první detailně zmapoval oblast okolo Viktoriiných vodopádů.
Sbírky z první cesty odeslal svému příteli Vojtovi Náprstkovi, který je vystavoval v Praze. Finanční výtěžek Náprstek zaslal zpět Holubovi jako podporu pro další výpravy. Při své třetí cestě, tentokrát k Viktoriiným vodopádům, vznikla jeho první mapa vodopádů, která poprvé vyšla v jeho cestopisu Sedm let v jižní Africe, a napsal o nich také první anglicky psanou publikaci The Victoria Falls, vydanou v jihoafrickém Grahamstownu v roce 1879. Nikoli s nadsázkou lze o Holubovi mluvit jako o prvním kartografovi - originál mapy je v knihovně Vojty Náprstka.
Během cest se Holub seznamoval s africkou přírodou i domorodými obyvateli a vše si pečlivě zapisoval a zakresloval. Z jeho zápisů dodnes čerpají národy států Zambie a Zimbabwe informace o své historii. Z Afriky se vrátil v roce 1879 a přivezl s sebou řadu přírodnin a etnografik, na 30 tisíc sbírkových předmětů. O svém pobytu vydal v roce 1880 svůj první cestopis Sedm let v Africe, který londýnský list The Times přirovnal k Darwinově Cestě přírodovědce kolem světa. Naproti tomu v Čechách se přílišného ohlasu nedočkal, a tak své sbírky umístil ve výstavní rotundě vídeňského Prátru.
Ve Vídni Holub našel i svou životní družku Růženu Hofovou, s níž se v listopadu 1883 oženil. Již krátce po svatbě odjeli novomanželé s šesti průvodci do Afriky, kde si Holub chtěl splnit svůj velký sen - projít jako první člověk na světě africký kontinent z jihu až na sever do Káhiry. To se mu ale nakonec nepodařilo. Jeho výpravu totiž stíhaly nepříjemnosti - malárie, úhyn tažného dobytka a vzdor nosičů. Expedici pak ukončil začátkem srpna 1886 střet s bojovným kmenem Mašukulumbů v severní Rhodesii (dnes Zambie). Duchapřítomně se tehdy zachovala statečná Holubova manželka, která se útočníkům postavila se zbraní v ruce a zachránila tak životy členů výpravy až na jednoho. Expedice ale přišla o zásoby i většinu sbírek a Holubových deníků a musela se vrátit do Kapského města.
Po návratu do Evropy Holub opět intenzivně psal a přednášel a vydal cestopis Druhá cesta po jižní Africe. V roce 1891 otevřel ve Vídni velkou výstavu, jež byla následující rok přesunuta do Prahy (k převozu bylo potřeba 174 železničních vagonů). Po jejím skončení Holub nabídl všechny exponáty Národnímu muzeu, které je odmítlo, a tak je cestovatel rozdal. Dnes jsou součástí sbírek ve Vídni, Petrohradě, Londýně či Paříži, ale i také Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích, kde se 7. října 1847 v rodině lékaře narodil.
Přesně v den 130. výročí první ze dvou návštěv českého cestovatele Emila Holuba u Viktoriiných vodopádů byla 17. září 2005 před budovou National Museum of Zambia ve městě Livingstone odhalena kamenná busta tohoto významného českého cestovatele od zimbabwského sochaře Lasta Mahwahwy.
V letech 1893-1894 pobýval Holub v Americe, kde přednášel a kde se mu dostalo asi většího uznání než doma. Plánovanou třetí výpravu do Afriky už kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu Emil Holub neuskutečnil. Na sklonku života trpěl hmotnou nouzí, zemřel 21. února 1902 ve Vídni ve čtyřiapadesáti letech na následky malárie a byl pohřben na čestném oddělení vídeňského hřbitova. Jeho žena zemřela v roce 1958 v 93 letech.
Výstava Dr. Emil Holub – příběh cestovatele
Náprstkovo muzeum uspořádalo ku příležitosti 110. výročí úmrtí slavného cestovatele výstavu s názvem Dr. Emil Holub – příběh cestovatele, která potrvá do 10. dubna 2012. Představuje život a cesty této výjimečné osobnosti prostřednictvím unikátních dokumentů, fotografií a dalších materiálů z archivu Náprstkova muzea, které vlastní neocenitelnou kolekci Holubových předmětů a vlastní i sbírku Holubových dopisů a kreseb.
