Dvěstěkrát Oskar Kokoschka v Leopold Museu

V bohaté předvánoční vídeňské nabídce, ve které neschází ani Matisse, Warhol nebo Freud, přesvědčivě vítězí (nečekaně) velká výstava věnovaná soukromí slavného expresionisty první poloviny dvacátého století Oskara Kokoschky. Instalace v rozsáhlých podzemních prostorách Leopold Musea ve vídeňském Museum Quartieru je prezentována na rozsáhlých PR výstupech jako výstava více než 200 fotografií z bohatého Kokoschkova života. Není to však (naštěstí) zcela pravda.

Kurátoři Leopold Musea jako by šli již několik let narýsovanou cestou – představují základní hvězdy rakouského malířství počátku dvacátého století ve velkých, výpravných a hodnotných expozicích, věnovaných soukromí těchto osobností. Naposledy se v této linii svezl i sám až zbožňovaný Gustav Klimt…

Co však lze přičíst k dobru takto zvolené dramaturgické linii je to, že představování tvůrců je prováděno bez jakýchkoliv dalších podtextů či záměrů, že se snaží o co nejvyšší objektivitu, pracuje s bohatými archivy (v tomto případě se záviděníhodným souborem ze sbírky MAK – uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, která jen k položce Kokoschka vlastní přes 5000 záběrů). A vždy logicky doplní fotografickou prezentaci dalšími artefakty z umělcova života – v Kokoschkově případě naštěstí jeho zářivými originály, dokreslující chronologicky seřazené kapitoly z umělcova života.

Oskar Kokoschka a Konrad Adenauer (1966)
Zdroj: Sven Simon/Leopold Museum

A tady je možná i jeden ze základních prvků úspěchu této expozice. Ve vynuceném sešeřelém prostoru velkých výstavních sálů - fotografie se jinak vystavovat nesmějí - září doplňující obrazy, efektně osvětlené, jako slunné přitahující body. Celá výstava tak dostává neuvěřitelně přitažlivý a až optimistický výraz. Leopold Museum, které je hrdo na svou sbírku expresionistů a jeho soubor díla Egona Schieleho patří k největším na světě, s chutí sáhlo i do svých kokoschkovských depozitářů. Celek, šedý setmělý prostor s originály fotografií a zářivá Kokoschkova díla spolu naprosto harmonují.

Jaké jsou základní magnety expozice? Fotografie z autorova života vytvářely opravdové osobnosti fotografického umění 20. století. Lehce připomenu některé: – Hugo Erfurth (1874-1948), Wenzel Weis (1858-1929), Sven Simon (1941-1980), Earl Schubert (1932-2001), Angelika Spielmannová, René Burri (1933), Madame d'Ora, Brassai, George Platt Lynes, Herbert List, Erich Lessing či Barbara Pflaumová. Avšak nebýt Kokoschkova pestrého životaběhu, nebylo by co fotografovat.

Kokoschka totiž doslova žil dvacáté století, se všemi příchutěmi a barvami této nelehké doby. Sám nebyl velký přítel fotografie ani fotografování, přesto stopy po jeho životě jsou stopy po životě fotogenickém. A tak provázíme Kokoschku dynamickým Berlínem desátých let, lehce Prahou i Karlovými Vary, posléze zakotvíme v důležitém okamžiku Kokoschkova mládí. Femme fatale kavárny Central Alma Mahlerová vstoupila do autorova života již v roce 1911, po pětiletém období dokumentovaném i obrazy a kresbami se stává Kokoschka profesorem v Drážďanech.

Tempo tvůrčího, společenského i výstavního života stupňuje a nečekané grády mu dodává i logické tango s nacismem. Však si vydobyl i čestné místo na absurdní putovní nacistické velkovýstavě Entartete Kunst, na kterou pak za svého pobytu v Praze patřičně reagoval. Pak už Kokoschka mění místa pobytu, své okolí i přátele v pestrém kaleidoskopu - Vídeň, Paříž, Praha, Drážďany, sem tam, až nakonec zvolí bezpečný anglický přístav. Jeho díla reflektují, do jisté míry skrytě, měnící se bouřlivou a bezútěšnou scénu.

Posledních dvacet sedm let pak pracuje a žije na ženevském jezeře ve Villeneuve. Nikdy se však nestahuje do sebe, nedistancuje se od vroucího tvůrčího života Evropy poloviny století. Je spoluzakladatelem Documenty v Kasselu, té se také třikrát, do roku 1964, účastní. Portrétuje Adenauera, vystavuje, přednáší, prodává… V roce 1975 se stává opět rakouským občanem. A my jsme u toho všeho, navíc vzorně informováni bohatým textovým komentářem.

Četnost dalšího vystaveného materiálu, poznámek, textů, kreseb a zejména nejlepších Kokoschkových obrazů vytváří z výstavy nečekaně zajímavý a rozsáhlý soubor. Není to suchý příspěvek ze života mrtvého mistra - je to neobyčejně živá expozice, informačně šťavnatá, dokumentárně přebohatá, vizuálně přitažlivá. Věnujte Kokoschkovi správný čas – jinak to nejde, výstava i vy si to zasloužíte.

Oskar Kokoschka / Malíř a model (1923)
Zdroj: ČT24/Leopold Museum

Oskar Kokoschka / Das ich Im Brennpunkt (Já v ohnisku). Kde a kdy: Leopold Museum, Museum Quartier Wien, kurátoři Tobias G. Natter, Franz Smola, Patrick Werkner, Bernadette Reinholdová. Otevřeno denně mimo úterý 10:00–18:00, ve čtvrtek do 21:00. Výstava potrvá do 27. ledna 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
00:17Aktualizovánopřed 5 hhodinami

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
před 20 hhodinami

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026

Zajímá nás boj za pravdu, environmentální téma i Gen Z, říká ředitel Jednoho světa

Začíná filmový festival o lidských právech Jeden svět. Po pražské premiéře se přesune do šesti desítek dalších měst po celém Česku. Hlavní soutěžní sekce festivalu letos podle pořadatelů propojují naléhavá svědectví z krizových oblastí s osobními sondami do lidského nitra.
11. 3. 2026

VideoRozčiluje mě způsob, jak se o homosexualitě mluví, říká spisovatel Maňák

Spisovatel a literární vědec Vratislav Maňák vydal knihu S Wittgensteinem v gay sauně. V sociologických reportážích sleduje místa ve střední Evropě spojená s gay kulturou. Zmiňuje brněnskou operu či vídeňské sauny, ale i píseň Lucie Bílé Láska je láska. „Dlouhodobě mě rozčiluje, jakým způsobem se o homosexualitě mluví. Nejde o to, že by nebyla veřejné téma, s ohledem na kulturní války je queer identita diskutovaná dost, ale způsob, jakým je diskutovaná, mi přijde hodně reduktivní, protože gaye buď démonizujeme, bagatelizujeme nebo litujeme. Já jsem chtěl ukázat gay identitu a gay kulturu v širší plastičnosti,“ vysvětluje.
10. 3. 2026
Načítání...