V bohaté předvánoční vídeňské nabídce, ve které neschází ani Matisse, Warhol nebo Freud, přesvědčivě vítězí (nečekaně) velká výstava věnovaná soukromí slavného expresionisty první poloviny dvacátého století Oskara Kokoschky. Instalace v rozsáhlých podzemních prostorách Leopold Musea ve vídeňském Museum Quartieru je prezentována na rozsáhlých PR výstupech jako výstava více než 200 fotografií z bohatého Kokoschkova života. Není to však (naštěstí) zcela pravda.
Kurátoři Leopold Musea jako by šli již několik let narýsovanou cestou – představují základní hvězdy rakouského malířství počátku dvacátého století ve velkých, výpravných a hodnotných expozicích, věnovaných soukromí těchto osobností. Naposledy se v této linii svezl i sám až zbožňovaný Gustav Klimt…
Co však lze přičíst k dobru takto zvolené dramaturgické linii je to, že představování tvůrců je prováděno bez jakýchkoliv dalších podtextů či záměrů, že se snaží o co nejvyšší objektivitu, pracuje s bohatými archivy (v tomto případě se záviděníhodným souborem ze sbírky MAK – uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, která jen k položce Kokoschka vlastní přes 5000 záběrů). A vždy logicky doplní fotografickou prezentaci dalšími artefakty z umělcova života – v Kokoschkově případě naštěstí jeho zářivými originály, dokreslující chronologicky seřazené kapitoly z umělcova života.
A tady je možná i jeden ze základních prvků úspěchu této expozice. Ve vynuceném sešeřelém prostoru velkých výstavních sálů - fotografie se jinak vystavovat nesmějí - září doplňující obrazy, efektně osvětlené, jako slunné přitahující body. Celá výstava tak dostává neuvěřitelně přitažlivý a až optimistický výraz. Leopold Museum, které je hrdo na svou sbírku expresionistů a jeho soubor díla Egona Schieleho patří k největším na světě, s chutí sáhlo i do svých kokoschkovských depozitářů. Celek, šedý setmělý prostor s originály fotografií a zářivá Kokoschkova díla spolu naprosto harmonují.
Jaké jsou základní magnety expozice? Fotografie z autorova života vytvářely opravdové osobnosti fotografického umění 20. století. Lehce připomenu některé: – Hugo Erfurth (1874-1948), Wenzel Weis (1858-1929), Sven Simon (1941-1980), Earl Schubert (1932-2001), Angelika Spielmannová, René Burri (1933), Madame d'Ora, Brassai, George Platt Lynes, Herbert List, Erich Lessing či Barbara Pflaumová. Avšak nebýt Kokoschkova pestrého životaběhu, nebylo by co fotografovat.
Kokoschka totiž doslova žil dvacáté století, se všemi příchutěmi a barvami této nelehké doby. Sám nebyl velký přítel fotografie ani fotografování, přesto stopy po jeho životě jsou stopy po životě fotogenickém. A tak provázíme Kokoschku dynamickým Berlínem desátých let, lehce Prahou i Karlovými Vary, posléze zakotvíme v důležitém okamžiku Kokoschkova mládí. Femme fatale kavárny Central Alma Mahlerová vstoupila do autorova života již v roce 1911, po pětiletém období dokumentovaném i obrazy a kresbami se stává Kokoschka profesorem v Drážďanech.
Tempo tvůrčího, společenského i výstavního života stupňuje a nečekané grády mu dodává i logické tango s nacismem. Však si vydobyl i čestné místo na absurdní putovní nacistické velkovýstavě Entartete Kunst, na kterou pak za svého pobytu v Praze patřičně reagoval. Pak už Kokoschka mění místa pobytu, své okolí i přátele v pestrém kaleidoskopu - Vídeň, Paříž, Praha, Drážďany, sem tam, až nakonec zvolí bezpečný anglický přístav. Jeho díla reflektují, do jisté míry skrytě, měnící se bouřlivou a bezútěšnou scénu.
Posledních dvacet sedm let pak pracuje a žije na ženevském jezeře ve Villeneuve. Nikdy se však nestahuje do sebe, nedistancuje se od vroucího tvůrčího života Evropy poloviny století. Je spoluzakladatelem Documenty v Kasselu, té se také třikrát, do roku 1964, účastní. Portrétuje Adenauera, vystavuje, přednáší, prodává… V roce 1975 se stává opět rakouským občanem. A my jsme u toho všeho, navíc vzorně informováni bohatým textovým komentářem.
Četnost dalšího vystaveného materiálu, poznámek, textů, kreseb a zejména nejlepších Kokoschkových obrazů vytváří z výstavy nečekaně zajímavý a rozsáhlý soubor. Není to suchý příspěvek ze života mrtvého mistra - je to neobyčejně živá expozice, informačně šťavnatá, dokumentárně přebohatá, vizuálně přitažlivá. Věnujte Kokoschkovi správný čas – jinak to nejde, výstava i vy si to zasloužíte.
Oskar Kokoschka / Das ich Im Brennpunkt (Já v ohnisku). Kde a kdy: Leopold Museum, Museum Quartier Wien, kurátoři Tobias G. Natter, Franz Smola, Patrick Werkner, Bernadette Reinholdová. Otevřeno denně mimo úterý 10:00–18:00, ve čtvrtek do 21:00. Výstava potrvá do 27. ledna 2014.
