Zaprvé: ženy touží po Melu Gibsonovi, který v roce 2000 ve filmu nazvaném stejnou otázkou vzbudil klamné zdání, že jim rozumí. A po čem touží Mel Gibson? Jedno přání se mu splnilo při převzetí Křišťálového glóbu za přínos kinematografii při pátečním zahajovacím ceremoniálu. Ne, nic o hereckém naplnění nebo světovém míru, nechte se překvapit.
Nejen tímto, řekněme, svérázným poděkováním ze sebe Gibson setřásl první dojem, že je chladným profesionálem držícím si odstup. Rozehřál se včera večer, kdy v letním kině získal na svou stranu téměř tři a půl tisíce diváků coby Šílený Max. Dnes ho ještě čeká natáčení pořadu Na plovárně před naplněným sálem a hned poté spustí Apocalypto, svůj režisérský opus o zániku mayské kultury. Dobrá, dost o tom, co bude, a zpátky k tomu, co bylo, tedy onomu zmíněnému prohlášení (pro netrpělivé - padne v minutě a dvaceti vteřinách):
Zadruhé: ženy touží po rebelii. Dokladem je dokumentární portrét zpěvačky Marty Kubišové natočený Olgou Sommerovou. Světovou premiéru měl dnes ve Varech a obě dámy ho krátce představují v následujícím rozhovoru:
Zatřetí: ženy touží po razítku (v rukou muže, možná Mela Gibsona), už od poloviny 60. let, kdy se něžně erotické využití úředního štemplu objevilo napřed v novele Bohumila Hrabala a brzy poté i v oscarovém filmu Jiřího Menzela. Ostře sledované vlaky se v sobotu na festivalu promítaly - poprvé v digitálně zrestaurované verzi:
Začtvrté: ženy touží po Varech. A muži ve Varech?
