Kdesi ve východní Evropě se na sklonku druhé světové války snaží židovský chlapec přežít mezi nepřátelskými venkovany. Hlavní hrdina filmového dramatu Nabarvené ptáče je vystaven snad všem podobám lidské krutosti – a při natáčení je musel „snášet“ i jeho představitel Petr Kotlár. Snímek poprvé uvidí ale až ve středu večer, kdy Nabarvené ptáče po světové premiéře na festivalu v Benátkách čeká i první české uvedení.
Představitele zkoušeného židovského dítěte objevil Václav Marhoul náhodně, v Českém Krumlově, kam jezdí psát scénáře. Původně měl náročnou roli hrát Petrův bratr, ale než padla první klapka, příliš vyrostl. Režisér se tedy rozhodl obsadit mladšího sourozence, a přestože tehdy devítiletý chlapec neměl s hraním ve filmu vůbec žádné zkušenosti, obsazení někoho jiného prý nepromýšlel.
„Nevěděl jsem, jestli bude vůbec schopen předstoupit před kameru. Bylo možné, že i přes svou evidentně silnou, extrovertní povahu a upřímnou touhu hrát zkrátka ztuhne. Neměl jsem v záloze nikoho jiného. A pak mi, díkybohu, nesmírně pomohla jedna známá česká herečka, která s ním celý den pracovala. Zkoušeli jsme hlavní emoce a jejím úkolem bylo pomoci mu vyjádřit pocity strachu, smutku, smíchu, slz… A povedlo se,“ popisuje Marhoul kamerové zkoušky, při nichž se ukázalo, že sázka na Petra Kotlára vyšla.
Bál jsem se, když mě házeli do žumpy
Chlapec musel ale ještě projít psychologickými testy. Filmaři také zajistili, aby při natáčení neviděl drastické scény, přestože pak ve filmu jeho postava pohledu na násilí neunikne. Sám byl ovšem útrapám kvůli roli vystaven. „Hodně jsem se bál, když mě házeli do žumpy, i když tam byli potápěči,“ popisuje jeden z takových záběrů Kotlár.
„Z pozice režiséra jsem ho mohl vést i prostřednictvím jeho milovaného psa Dodíka. Když jsem například potřeboval, aby byl smutný, řekl jsem mu: ‚Petře, představ si, že ti Dodík utekl a ty ho nikdy nemůžeš najít‘,“ přiznává Marhoul.
Filmovou adaptaci románu Jerzyho Kosińského natáčel v průběhu dvou let. Malého Petra na plac sice doprovázela babička, ale prý se mu chyběli kamarádi. Spřátelil se však se štábem a herci. Volný čas trávil jak se zahraničními hvězdami, jako třeba Harveym Keitelem, tak s těmi českými. „Můj největší kamarád byl Radim Fiala,“ prozradil.
Aplaus v Benátkách
Ke slavným hercům možná bude jednou patřit i on. Jeho filmový debut zaznamenal mimořádný úspěch, když Nabarvené ptáče vybral do hlavní soutěže prestižní benátský festival. To se titulu českého režiséra povedlo naposledy před čtvrtstoletím. Po červeném koberci se v Benátkách prošel i Petr Kotlár.
Z projekcí část lidí odcházela, nesnesli vyobrazení násilných scén. Představitel hlavního hrdiny v publiku neseděl, organizátoři ho do sálu nepustili kvůli nízkému věku. Zažil až reakci diváků po skončení premiérového promítání, kdy osmiminutové titulky provázely ovace ve stoje. „Režisér mě držel, Jitka Čvančarová vedle mě brečela,“ podělil se o tehdejší emoce.
Jsem zvědavý, co řeknou máma s tátou
Film by měl poprvé zhlédnout na české premiéře, spolu se svou rodinou. Podle Marhoula si dvanáctiletý Petr Nabarvené ptáče vidět zaslouží, i když vhodným příběhem pro děti snímek není. „S určitostí se mu stane to, co každému začínajícímu herci, že se nedívá na film, ale na sebe. A protože z plátna nesleze, myslím si, že nebude vůbec vnímat děj,“ odhaduje filmař.
Malý herec je podle svých slov hlavně zvědavý, co na jeho hereckou prvotinu řeknou máma s tátou. Reakce dalších tuzemských diváků se Marhoul začne dozvídat od 12. září, kdy Nabarvené ptáče vletí do českých kin.
