V novém roce obohatily repertoár tuzemských divadel další činoherní i operní novinky, včetně hry inspirované zesnulým podnikatelem Petrem Kellnerem nebo současné maďarské černé komedie o rodinných vztazích. Uvádíme přehled premiér, o nichž reportáž přinesly lednové Události v kultuře.
Vršovické divadlo Mana: Krakatit
Na program Vršovického divadla Mana přibylo drama Karla Čapka Krakatit. Jde o nadčasový příběh vynálezce Prokopa, který si až příliš pozdě uvědomí, jaký dopad na svět může mít jeho objev ničivé třaskaviny. „Prokopův boj je o poznání, ale i o morálních hranicích. Čapek nám připomíná, že každá síla, kterou vypustíme do světa, může mít nezměrné důsledky,“ uvedla dramaturgyně divadla Věra Mašková.
Divadlo Mana uvádí Čapkova díla pravidelně. Na repertoáru vršovické scény je kromě Krakatitu i drama Matka nebo inscenace inspirované životem spisovatele, například hra Čapek a Ve dvě na Kodaňské.
Slovácké divadlo: Tramvaj do stanice Touha
K nejslavnějším divadelním hrám světa patří Tramvaj do stanice Touha od amerického dramatika Tennesseeho Williamse. Aktuálnost v textu z konce padesátých let vidí i Slovácké divadlo. „Hra hovoří o tématech, která naše společnost zcela bezprostředně zajímají a obklopují. Ať už chceme, nebo ne. Věci jako sexualita jako nástroj moci, to, jak nás ovlivňují naše genderové a společenské role,“ říká režisérka Anna Davidová.
Děj se točí kolem křehké a osamělé Blanche, která přijíždí do rodiny své provdané sestry Stelly, aby tam nalezla bezpečí a novou budoucnost. Místo toho ji čeká tvrdý střet s realitou v podobě sestřina drsného a živočišného manžela Stanleyho.
Divadlo v Dlouhé: Kartonový taťka
Novinkou pražského Divadla v Dlouhé je současná maďarská komedie Kartonový taťka. S černým humorem podává situaci, kdy se otec, matka a dospívající dcera chystají na rodinnou návštěvu, aby podpořili ovdovělou příbuznou. Teta ovšem přichází v doprovodu syna a s kartonovou atrapou otce. Všichni pak hrají hru na rodinné setkání.
Režisér Michal Vajdička považuje Kartonového taťku místy až za silně aktuální výpověď, která odráží dynamiku vztahů v rodině, konflikty mezi generacemi, manipulaci a popírání reality. Humor nebrání tomu vykreslit postavy s psychologickou hloubkou a lidskostí.
Národní divadlo: Médea
Pomsta zrazené Médey přitahovala zájem autorů od starověku po současnost. V Národním divadle vypráví její příběh prostřednictvím opery skladatele Luigiho Cherubiniho. V roli ženy, která zradu v lásce pomstí tím, že se rozhodne sáhnout na život svých dětí, se představuje ruská sopranistka Světlana Aksenová.
„Jde o příběh, který se vyvíjí. Každá doba a každý autor vytvořil jinou Médeu, Eurípidés byl první, kdo jí přisoudil vinu za zabití dětí. Spousta autorů po něm, zejména ve dvacátém století, se zase snažila její kruté činy omluvit. Jako režisér se tak dnes ocitnete mezi různými interpretacemi a musíte si najít svou pozici. Pro mě je důležité, aby se ukázala dramatičnost Médeiných činů – nezabíjí jen syny, ale vymaže i svou sokyni Glauce a celý svět kolem sebe nakonec nechá shořet,“ přiblížil svůj výklad režisér Roland Schwab.
Divadlo DISK: Peer Gynt
Studenti DAMU zvou do divadla DISK na své absolventské přestavení, pro nějž si vybrali básnické drama Henrika Ibsena. V autorské adaptaci převedli původní děj do dnešního světa „tekuté modernity“. Zůstal příběh hrdiny hledajícího stabilitu ve světě, s jehož zběsilým tempem je těžké udržet krok. Peer Gynt je nenapravitelný snílek, který při stavění vzdušných zámků sobě i svým blízkým nejde pro lež daleko.
„Typické téma mladé generace je, jak najít sám sebe a jak poznat, kdo jsem já,“ upřesnila režisérka Jolanta Lipková. „Kolem nás je strašně moc různých možností a člověk chce obsáhnout všechny, ale potom zapomíná na to, co je vlastně podstatné,“ dodal herec Vojtěch Franců. Ibsenův text z poloviny devatenáctého století studentská dramatizace částečně upravila, novými scénami nahradila třeba pasáže s rasovými narážkami.
Divadlo Paměti národa: Jetelová pole
V pražském Divadle X10 se hraje inscenace, kterou připravilo Divadlo Paměti národa v rámci cyklu Paměti jsme my. Hlavním záměrem projektu je prostřednictvím divadelní tvorby připomenout příběhy pamětníků, jejichž životy ovlivnila druhá světová válka a holocaust, a přiblížit je současné generaci.
Ve hře Jetelová pole rekonstruují umělci skutečné příběhy z časů osvobozování Československa. Opírají se o vzpomínky čtyř konkrétních lidí.
Komorní scéna Aréna: Bůh masakru
V Komorní scéně Aréna sáhli po hře známé díky zfilmování režisérem Romanem Polanským. V ostravském nastudování se režie ujal Petr Svojtka. Komedii Bůh masakru napsala francouzská autorka Yasmina Rezaová.
„Zprvu vysoce civilizovaní rodiče se potkávají, aby vyplnili pojistnou listinu, protože jedno dítě ztlouklo druhé. Stačí ale, aby bylo vysloveno jedno nevhodné slovo a všechno se může zvrhnout, velmi rychle to dospěje k hranici civilizovaného chování,“ připomněla dramatička děj komorního představení.
Národní divadlo: Privatizace
Na Nové scéně Národního divadla měla koncem ledna premiéru autorská inscenace Privatizace. Autoři Petr Erbes a Boris Jedinák se inspirovali osudem podnikatele Petra Kellnera. Částečně dokumentární a částečně fikční hra vychází především z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří se v okolí Kellnera vyskytovali, byli nějakým způsobem ovlivněni jeho aktivitami nebo se stali pozorovateli jeho kariéry.
„Skrz příběh Petra Kellnera se snažíme docházet k obecnějším otázkám, které se týkají nás všech,“ vysvětluje Jedinák. Devadesátá léta vnímají oba tvůrci jako roky, kdy vzniklo mocenské podhoubí, z něhož vyrůstají společenské struktury a společnost je v nich ponořena dodnes. „Kde končí etika peněz a kde začíná etika člověka,“ nastoluje jednu z otázek hry herec David Prachař. V Privatizaci hrají také Pavla Beretová či Igor Orozovič.
Jihočeské divadlo: Evita
Jihočeské divadlo uvedlo v obnovené premiéře muzikál Evita. Ten začala budějovická scéna hrát v roce 2019, na nějž připadlo sté výročí od založení divadla a také narození manželky Juana Peróna, o které hra pojednává. Argentinskému autoritářskému politikovi silná a veřejností oblíbená žena po jeho boku pomohla k získání prezidentského úřadu.
Světově známou osobnost z Evity udělal právě muzikál Andrewa Llyoda Webbera a Tima Riceho a jeho filmová verze. „Je to poctivý příběh o neštěstí života ambiciózní holky, která si myslí, že dobude svět – a dobude ho,“ podotýká režisér jihočeského nastudování Lumír Olšovský. S muzikálem Evita spojilo divadlo také pilotní projekt hlídání dětí, který umožní jejich rodičům užít si v klidu představení.
