V neděli 10. května uplyne přesně padesát let od chvíle, kdy českoslovenští diváci poprvé naladili dva televizní programy. V ten den totiž začala vysílat „Dvojka“, kde zájemci, podle dobového tisku, mohli sledovat „celovečerní umělecký film“ nebo „chvilku moderní hudby“. Dnes je ČT2 televizním prostorem pro zahraniční produkci, menšinové žánry i témata a především pro dokumenty.
Od roku 1953, kdy bylo spuštěno v Československu televizní vysílání, se museli diváci spokojit jen s jedním kanálem. Historie druhého programu se začala přitom psát už v padesátých letech, protože již tehdy se počítalo s vysíláním barevných pořadů – a následně se zdálo, že kvůli úsporám se bude řešit oboje souběžně. Nakonec se ale každý z projektů připravoval zvlášť.
Důvodů pro vznik druhého programu bylo několik. Televize se stávala čím dál populárnějším médiem, ruku v ruce s tím rostly i požadavky diváků na programovou pestrost. Zanedbatelná nebyla ani politická výhodnost takového rozšíření, přibyl by další kanál pro propagandu. Ta vznik „Dvojky“ prezentovala jako další výdobytek socialistické společnosti.
Na druhou stranu byli na přípravu nového kanálu po roce 1968 odsunuti nepohodlní zkušení zaměstnanci ČST. A protože v začátcích, kdy věci nebyly ještě zcela pod kontrolou, měli paradoxně jistou míru svobody, nasmlouvaly se do výroby pro „Dvojku“ třeba seriály F. L. Věk (z něhož se ale už nemohl v roce 1971 odvysílat poslední díl), film Babička (původně zamýšlený jako seriál v režii Jiřího Krejčíka) nebo poetické drama Radúz a Mahulena s Janem Třískou.
„Z každé redakce – literární, dramatické, hudební, mládežnické nebo zábavné, vybrali jednoho z dramaturgů a přeřadili je do samostatné redakce o nějakých padesáti zaměstnancích,“ vzpomíná na personální začátky dlouholetý pracovník Československé televize Gustav Oplustil.
Výběr, ale bez konkurence
Dobová tisková zpráva zdůrazňuje, že druhý program byl zamýšlen jako „alternativa“, nikoliv jako „protiprogram“. „Dvojka“ měla dát divákovi možnost volit mezi dvěma nabídkami dle zájmu, třeba záznamem divadla a filmem, cílem nebyl konkurenční střet – dejme tomu kultury a sportu.
Volit ale nemohli všichni naráz. V době spuštění druhého programu bylo sice v Československu evidováno už přes tři miliony koncesionářů, jenže přijímače byly často pouze jednotlačítkové, barevných televizorů bylo vůbec málo. Navíc druhý program vysílal na jiných frekvencích než první, proto si lidé museli kupovat nové televize nebo konvertory. A signál druhého programu šířily zpočátku pouze čtyři městské vysílače v Praze, Bratislavě, Brně a v Ostravě.
Z programu „Dvojky“ v roce 1970
19. května (úterý)
- 20:05 Řeka života I
- 21:20 Hraje vám G. Brom
- 21:45 Paměti maršála Koněva I
- 22:05 Televizní noviny (čtené)
21. května (čtvrtek)
- 19:30 Cestujeme po světě: To byla expedice – Řecko, Irák (barva)
- 20:00 52 komiků: Monty Banks
- 20:30 Dvacet minut s písničkou: Inkognito
- 20:50 Schulhoff: Trapasy
- 21:25 Paměti maršála Koněva II
- 21:45 Televizní noviny (čtené)
24. května (neděle)
- 15:50 B. Smetana: Šárka (barva)
- 20:05 Zelenka: Věčně tvůj (záznam přenosu MDP)
- 21:35 Rio I (reportáž z Ria de Janeira)
- 22:05 21:45 Televizní noviny (čtené)
Vysílání obsadilo nejprve jen tři večery v týdnu. Na program se dostaly žánrově náročnější filmy, divadelní inscenace, ale i zábavné pořady jako Dvacet minut s písničkou nebo Třígrošové romány. Se sportem se na Dvojku původně nepočítalo, přidán byl v roce 1969, ale jen ten menšinový, který zajímal obyvatele měst. To se časem změnilo.
„Druhý program nabízel obrovské množství přenosů – od zápasů první ligy v kopané či v hokeji až po mezinárodní akce, včetně přenosů z olympijských her či evropských a světových atletických mistrovství,“ připomíná analytik televizních formátů České televize Milan Kruml. S „Dvojkou“ měli podle něho českoslovenští diváci spojen vedle sportu nejvíce Televizní klub mladých.
Dvojka dnes: synonymum pro dokument
Kultura a sport se o „Dvojku“ dělily i v porovolučních časech, než přišly specializované kanály jako ČT sport a ČT art. V současnosti na něm své najdou zájemci o žánrové pořady a menšinová témata (Náš venkov, Cesty víry, Queer, Klíč, Nedej se nebo Televizní klub neslyšících); diváci také vědí, že na „Dvojce“ dávají filmovou klasiku i klubové snímky a také seriály zahraniční produkce. A už osm let tu „sídlí“ večerníček.
Důležitou pozici zaujímají v programu „Dvojky“ původní dokumenty. Jejich podíl dosáhl loni bezmála na polovinu vysílacího času ČT2. A zůstanou i nadále, podle generálního ředitele Petra Dvořáka by se měl dokument stát svým způsobem synonymem pro druhý program.
„V roce padesátého výročí druhého programu jsme se rozhodli přijít s jednou novinkou, aktuálním dokumentem. Je to žánr, který je ve světě velmi úspěšný, nicméně u nás dosud neměl takovou tradici. Jsme ale přesvědčeni, že bude fungovat i v našem vysílání. Pro letošní rok chystáme takových dokumentů hned deset,“ prozradil generální ředitel ČT Petr Dvořák.
Dokumentární tvorba se v následujícím roce konkrétně dotkne například čtyřstého výročí bitvy na Bílé hoře či staroměstské exekuce. Neopomine ani současná témata, od blížících se proměn smyslu a podoby práce, jak ukáže Nová šichta, až po environmentální témata se snímkem Vlci na hranicích.
