Ustrašený Pinďa, jedlík a silák Bobík, vynálezce Mišpulín a hospodyňka Fifinka. Čtyřlístek přátel z Třeskoprsk baví svými dobrodružstvími čtenáře už padesát let. Na stáncích se komiks poprvé objevil 15. května 1969. Příběhy zvířecích kamarádů v lidském světě vyšly z tužky výtvarníka Jaroslava Němečka a jeho ženy Lucie. Právě známý kreslíř se u příležitosti výročí Čtyřlístku v rozhovoru pro Českou televizi ohlédl za půlstoletím stále populárního komiksu.
Čtyřlístek slaví padesátku. „Smrdí to Západem,“ zněla reakce na první číslo
Jaroslav Němeček: Jsem poloviční Třeskoprsčák (zdroj: ČT24)
První číslo Čtyřlístku jste vytvořil s manželkou Lucií už v roce 1969. Jak jste k takovému nápadu dospěli?
S manželkou jsme byli na předsvatební cestě po Itálii. Já jsem už tehdy kreslil do Mateřídoušky a ilustroval pro děti, a tak jsem se díval, jak takové věci vypadají na tom „Divokém západě“. Vypadaly krásně, barevně, tisk byl neuvěřitelně kvalitní, komiksy vycházely jako celá kniha, kdežto u nás v Mateřídoušce byly jen na zadní stránce.
Vrátili jsme takoví nabuzení, že když to umí Italové, tak my to umíme přece taky. Takže jsme vymysleli za odpoledne čtyři figurky, hned jsme je pojmenovali a zapili jsme to italským vínem, které jsme si s sebou přivezli. A protože už jsem dělal pro nakladatelství Orbis leporela pro děti, odnesl jsem jim hotový Čtyřlístek jako jakýsi časopis. A oni řekli: Ano, my to zkusíme, protože takový komiks ještě v Čechách nebyl.
„Jsme poloviční Třeskoprskáči“
Tušili jste, že se ze Čtyřlístku stane takový fenomén? S jakými ambicemi jste začínali?
Čtyřlístek začínal jako samostatný příběh, samostatný sešit, který prakticky neměl nárok na pokračování. Ale odezva dětí byla taková, že další pokračování bylo – a pak i třetí. Posléze se ustanovila redakční rada a začali jsme příběhy vydávat. Sice nepravidelně, ale přesto.
Prý jste nejprve vymysleli postavy zvířátek a o jejich jménech jste pak měli jasno během půlhodiny. Opravdu vše vzniklo tak jednoduše?
Moje paní říká, že to trvalo týden. Že jsme pořád uvažovali, jestli ano, nebo ne, jestli to má být výtvarně něco typu Rychlé šípy, pěkné komiksy před námi dělal také Kája Saudek. Ale my jsme si řekli, že je chceme dělat pro děti.
A kdo vymyslel název Čtyřlístek?
To byla docela spontánní záležitost. Už jsme měli čtyři figurky, znali jsme jejich jména i charaktery. Takže nás napadl čtyřlístek, když jsou čtyři, a navíc potom byly čtyři příběhy v jednom sešitě. Byl to prostě takový šťastný nápad.
Předobrazem komiksových Třeskoprsk, kde hrdinové žijí, se staly Doksy. Hrálo roli, že jste v tom místě měli chalupu?
Čtyřlístek vznikl o chvíli dříve, než jsme se do Doks nastěhovali. Je tam překrásná krajina, romantická, fantastičtí lidé. Vlastně jsme vždy tři dny v týdnu byli na chalupě a zbytek v Praze. Jsme vlastně poloviční Třeskoprsčáci.
„Řekl bych, že jsme zvítězili“
Jaké byly reakce na první číslo Čtyřlístku? Nesetkali jste se s kritikou, že působí příliš prozápadně?
Když jsme Čtyřlístek do nakladatelství přinesli, pan ředitel si ho vzal před sebe, otevřel a řekl: „Smrdí to Západem.“ A mě napadlo: „Tak to je konec.“ Ale mladí redaktoři, kteří tam byli, náš komiks prosadili alespoň na vyzkoušení. A jak už jsem zmiňoval, odezva dětí byla velká. Náklad byl třicet tisíc kusů, pak devadesát a v nejlepších čtyřlístkových letech dosahoval i dvou set tisíc výtisků.
Která doba naopak Čtyřlístku čtenářsky nepřála? Ta porevoluční, kdy byl hlad po všem neokoukaném?
Nikdo z nás si předtím nedokázal představit, co je to soutěž. Přišla k nám s tvrdým nárazem. A já to i celkem chápu, že se do prázdného prostoru snaží vždycky dostat ten, kdo má co prodat. A Češi si tenkrát říkali, že všecko, co je ze Západu, je dobrý. Máslo mají určitě lepší než my. A komiksy zrovna tak. Navíc západní konkurence měla propracovanou obchodní strategii. Takže Čtyřlístek klesal a klesal, ale po dvou letech se to obrátilo a řekl bych, že jsme zvítězili.
Máte vysvětlení, čím jste si zpátky naklonili přízeň čtenářů?
Nemůžu na to přesně odpovědět, jsou věci mezi nebem a zemí. Ale bylo to určitě i tím, že se najednou rodičům zastesklo po Čtyřlístku a řekli si: Vždyť my jsme na tom vyrostli, my si ho budeme kupovat znovu a svým dětem ho budeme také kupovat.
Časopisů Čtyřlístek vyšlo více než šest set šedesát. Příběhy se objevily i v několika komiksových knihách a také ve dvou celovečerních filmech, druhý z nich měl premiéru letos v dubnu. Dovedete říct, který příběh je váš nejoblíbenější?
Je to poslední film o Čtyřlístku. Pracovali jsme na něm tři roky, věnovali mu opravdu velkou píli a snažení a myslím, že dětem se líbí. Odezva je výborná.
Co pro vás po půlstoletí Čtyřlístek znamená?
Pro mě znamená těch padesát let usilovné práce. Je to pro nás velký závazek, musíme příběhy vymyslet, nakreslit, nechat vytisknout a pravidelně každý třetí týden dostat k dětem.
Rozhovor z Událostí, komentářů 14. května byl doplněn o otázky z rozhovoru, který Jaroslav Němeček poskytl Studiu 6 u příležitosti svých narozenin 20. února tohoto roku. Přepis byl redakčně upraven.