Praha - Nový popový král Kanye West, zvuky vuvuzel, stručná sdělení ve stylu twitteru, to jsou skutečné hudební události loňského roku, shodují se hudební publicisté Pavel Klusák a Aleš Stuchlý. Svůj pohled na to, jak se proměňuje svět zvuku, nabízejí spolu s Karlem Veselým už pátým rokem v unikátním celovečerním pořadu. Bilancovat budou i letos, 8. února v brněnském klubu Fléda a o den později v pražské Arše. Něco ze svých názorů na hudbu roku 2010 prozradili ale už v pořadu Kulturama.
Muzikanti jsou často neoblíbení u politiků, protože jsou vlastně věrozvěsty změn. Nositeli zprávy, že se něco mění, citují autoři výroční bilance francouzského myslitele Gillese Deleuze. „Dřív než bioprodejny tady byl asketický eko-bio nezprostředkovaný přístup, kterému se těsně po nástupu milénia leckdo smál. Říkali: Proč tady má být v době laptopů jeden člověk s akustickým nástrojem? A najednou se začali objevovat v hitparádách a pak následovaly Biomanželky…,“ upozorňuje Pavel Klusák.
Všežravý Kanye West
Od knižního trháku Michala Viewegha zpět k hitu hudebnímu - loni se jím stalo hudebně všežravé album amerického producenta a rappera Kanyeho Westa, mísící vysokou a pouliční kulturu. „Album, u něhož došlo k neuvěřitelnému konsenzu napříč angloamerickými médii. I pro mě je to jedno z top alb roku,“ přiznává Aleš Stuchlý.
Westova deska My Beautiful Dark Twisted Fantasy je podle Stuchlého jednou z těch, které charakterizují loňský hudební rok. „Hudební vizionáři, Kanye West, ale i radikální gramofonista Christian Marclay najednou svoji muziku umocňují fantazijními filmy,“ upozorňuje publicista s odkazem na Westův hit Runaway, půlhodinový klip inspirovaný mýtem o bájném ptáku Fénixovi. „Nabourává hiphopovou autenticitu z fantazijních krajin,“ dodává Stuchlý.
140 znaků versus trojalba
Svůj postřeh přidává i Pavel Klusák: „V době esemesek a tweetů, vzkazů přes internet o 140 znacích, kvete velmi stručné vyjadřování, a zároveň jako by se muzikanti, kteří vyrůstali během poslední dekády, chtěli od toho nějak odlišit. Čím dál víc se teď spělo k dílu delšímu a komplexnějšímu, leckdo si bral k ruce symfonický orchestr…“
Hudba roku 2010 odpověděla na dobu rychlých zpráv také vznikem rozsáhlých opusů. Jako kdyby tvůrci říkali: Jestli máte hudbu opravdu rádi, uděláte si na ni čas. Jako příklad hudební publicisté uvádějí Joannu Newsomovou, americkou harfistku, pianistku a zpěvačku. „Natočila spektakulární trojalbum, protože má toho spoustu co říct,“ říká Stuchlý a Klusák doplňuje: „A zároveň to funguje jako filtr, protože kdo neustojí dlouhé básnické trojalbum, ten odpadá.“
Vuvuzely troubí k cestě do dětství
Rok 2010 přinesl jedno specifikum - bzukot vuvuzel na mistrovství světa ve fotbale podle kritiků také charakterizuje uplynulý rok v hudbě. „Na loňský signál vuvuzel v globálním přenosu lze nahlížet jako na jeden z mnoha projevů hudby dlouhých prodlev, dlouhých šumů. Když se před pár lety objevila šumová hudba, leckdo říkal: tohle nikdy nemůže vejít do popmusic, a teď jsou tady zašuměné hudby vzpomínek,“ upozorňuje Klusák současně na další výrazné téma hudby roku 2010 - lidskou paměť a vzpomínky na zvuky dětství, které jsou dnes často k nalezení na internetu.
„Je tu najednou ta úleva, že si na ty zvuky můžeš sáhnout, udělat si koláž, remix, osobně zasáhnout do toho, co třeba hrálo při tvém usínání, když jsi se jako dítě nemohl koukat s dospělými na televizi, ale její zvuky ještě doznívaly do dětského pokoje.“
Česká hudba moc světová není
Česká hudba se v bilančních přehledech neobjevuje příliš často. „Za sebe odmítám mít nějaký dvojí metr na české věci a na zahraniční,“ vysvětluje důvod Stuchlý. Pavel Klusák s ním souhlasí. „Má-li člověk sledovat věci, které posouvají dopředu, tak českých zas tak moc není. Pro mě je ale třeba zajímavější než výkonní umělci to, jak se tu nedaří budovat struktury kolem muziky.“
Zatímco divadlo z pohledu kritiků hodnotí Cena Alfréda Radoka, výtvarnou scénu Ceny Jindřicha Chalupeckého a i filmoví kritici založili nedávno své ceny jako protiváhu k Českým lvům. Hudba ale žádná ocenění takového typu nemá. Tuzemští hudebníci mají přesto v bilanci zastoupení. K tipům kritiky patří poslední album královohradecké skupiny DVA nebo album hiphopových Prago Union. „Ale i ty lepší momenty probíhají v jiném duchu než to, co tak hýbe světem v mezinárodním měřítku,“ uzavírá Klusák.
