Šest hereček a živá kapela se sešly v nejnovější inscenaci Činoherního klubu. Sopranistky tam režíruje Ondřej Sokol jako své první představení ve funkci uměleckého šéfa této pražské scény.
Chvalte Hospodina i hospodu. Sopranistky pořádají církevní mejdan
Sopranistky jsou dramatizací stejnojmenné novely skotského autora Alana Warnera z roku 1998. Do divadelní podoby ji převedl britský dramatik a filmový scenárista (mimo jiné filmu Billy Elliot) Lee Hall. Premiéru měla před třemi lety v Edinburghu.
Právě do skotského hlavního města v inscenaci vyráží šest studentek církevní školy, aby se účastnily pěvecké soutěže. Výlet si ale chtějí užít po svém, nešetří alkoholem ani vulgarismy. Když ale velký večírek skončí, každá sopranistka se s ním musí poprat sama.
„Na tomto kontrastu hra začíná. Vidíme holky, které zpívají tak, že sedím na zadku s otevřenou pusou, ale chovají se tak, že mám chuť se zvednout a odejít,“ podotýká Ondřej Sokol.
Na pódiu dívčí zpěv a mejdan doprovází živá kapela, hraje písně kapely Electric Light Orchestra. „Kdyby diváka nebavil text, jsou tam ještě minisukně a je na co koukat,“ dodává k inscenaci s nadsázkou herečka Marta Dancingerová. Na mejdan pozvou Sopranistky diváky poprvé 15. února.
Sokol nechce sázet na jistotu
Ondřej Sokol přiznává, že nebylo jednoduché ukočírovat hru, v níž účinkují jen herečky. V Činoherním klubu se opakovaně představil jako herec i režisér, Sopranistky jsou jeho první režií coby uměleckého šéfa. Umělecky soubor vede od září loňského roku.
„Snažím se deklarovat, že bychom se měli pouštět do věcí, které tu nejsou vyzkoušené, dlouho jsme tak trochu sázeli na jistotu,“ uvedl ke své představě o Činoherním klubu. Dlouhodobě chce cílit na mladší publikum a vést scénu v duchu odkazu jejích zakladatelů Ladislava Smočka a Jaroslava Vostrého. Jako hereckou laboratoř, kde se na repertoáru objevují témata, která ve velkých divadlech prostor nedostanou.