Cesta na Měsíc - Podivuhodná cesta Georgese Mélièse do nezapomnění

Onoho památného 28. prosince 1895 se sešlo na představení Cinématographu Lumière, v Indickém salonu pařížského Grand Café, první platící, pětatřicetičlenné filmové publikum, mezi nímž seděl mladý muž, která fascinovaně zíral na oživlé filmové plátno. A nikdo v tu magickou chvíli první veřejné filmové projekce netušil, že to bude on, kdo z téhle jarmareční atrakce učiní podívanou, založí první filmovou společnost na světě Star Film, navrhne první filmový ateliér, jenž umístí v Montreuil-sous-Bois, objeví filmovou režii a první speciální efekty a také se stane prvním tvůrcem, jehož filmy budou v Americe pirátsky kopírovany.

Jmenoval se Georges Méliès a v roce 1902 natočil jednu z prvních žánrovek vědecké fantastiky, kultovní Cestu na Měsíc, která se vedle Odchodu z Lumièrových továren a Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat stala jednou z prvních položek zlatého fondu světové kinematografie.

Není to tak dávno, co nás v nabušeném 3D formátu zavedl Martin Scorsese v Hugovi na pařížské nádraží Montparnasse, kde v malém krámku dožívá v ústraní a zapomnění své dny muž, po jehož filmech kdysi šílel svět. A nyní do českých kin dorazil netradiční a unikátní tandem, lahůdka pro blahem se tetelící cinefily a pohlazení po duši pro všechny, kteří mají prostě rádi film.

V originálním kompletu je tu spojena Mélièsova legendární šestnáctiminutová a barevná Cesta na Měsíc (jež mu vynesla přezdívku filmový Jules Verne a v dobových „kinařích“ vzbuzovala mylný dojem, že takhle dlouho se na jeden film nikdo dívat nebude) se šedesátiminutovým dokumentem o jejím nesmírně náročném a riskantním restaurování, do něhož se pustili zapálení šílenci, kteří věděli, že to musí alespoň zkusit (neboť jsme to Mélièsovi tak nějak dlužni).

Cesta na Měsíc

… kterou Georges Méliès podnikl, inspirován zejména Julesem Vernem a H. G. Wellesem, je v zásadě jednoduchý příběh o tom, jak se šest vědců nechalo vystřelit v raketě na Měsíc, nějakou dobu tam dováděli se selenity, kteří je rychle vyčenichali a zajali, a poté, co jim o vlas unikli, přistáli zase zpátky na Zemi. A tohle všechno je kolorováno v pestrobarevném, ručně malovaném rauši a podkresleno soundtrackem současné francouzské skupiny Air, jejíž sound sice v roce 1902 nikdo nemohl znát, ale je natolik divný a „ilustrativní“, že se k téhle dobovce docela hodí.

Barvité a barevné záběry nacpané gagy, triky a dobovými vychytávkami, nás přehledně provádějí bouřlivou diskusí ve vědecké společnosti, stavbou vesmírné lodi, jejím naloděním a vystřelením k Měsíci, který je z téhle nečekané akce evidentně na budku (nehledě k tomu, že přitom málem přijde o oko). Následuje první hvězdná noc ve vesmíru a pak už po nich vyjedou selenité, kteří jsou evidentně stejní slizouni jako agresivní emzáci ve filmech Michaela Baye (Transformers 3) nebo Jonathana Liebesmana (Světová invaze). Ke šťastnému finále pak už jen stačí jim zdrhnout, rozhoupat raketu na měsíčním útesu a bez ohledu na gravitaci prosvištět zpátky na modrou rodnou.

  • Cesta na Měsíc zdroj: Film Europe
  • Cesta na Měsíc zdroj: Film Europe

Máte pocit, že tohle všechno se do šestnáctiminutové stopáže nemůže vejít? Tak se posaďte, zírejte, divte se a pokuste se zažívat podobné pocity ohromení a úžasu, jako vydřený filmový divák před nějakými sto deseti lety. A také obdivujte, jak je tenhle miniopus nabitý přehledně vyprávěným dějem, jak na sebe jeho jednotlivé složky navazují a jak v něm marně hledáte odpočinkové time outy a hluchá místa.

O tom, jak tenhle jeden z prvních filmových hitů vznikal, jak iluzionista od filmového pánaboha Georges Méliès žil a jak tvořil, se pak dozvíte vzápětí, v šedesátiminutovém dokumentu, což evokuje řečnickou otázku, o co byste byli chudší nebo bohatší, kdyby se oba kousky téhle skládačky viděly v opačném pořadí.

Podivuhodná cesta

… je velkoryse založený, středometrážní dokument, kerý je odpíchnut od šokojícího nálezu barevné kopie Mélièsovy Cesty na Měsíc, o které si všichni mysleli, že už dávno neexistuje. Začíná prologem, jenž je ukotven na počátku minulého století, kdy lidé vymysleli automobil, rádio a telefon a muži chodili v kloboucích, z nichž iluzionista Méliès ve svém divadle kouzel Robert-Houdin tahal na jevišti králíky. Tehdy již věděl, že nechce v rodiné fabrice vyrábět luxusní boty, ale bavit lidi a s příznačnou odvahou „báječných mužů s klikou“ vyměnil Shoe Business za Show Business.

Právě se zrodil film a on pochopil jeho význam a ukázal jeho možnosti. A dokument Serge Bromberga a Erica Langea mapuje tuto jeho Podivuhodnou cestu, na které došel dál než jiní, což v něm průběžně oceňují i jeho dnešní následovníci, třeba Costa Gavras, Jean-Pierre Jeunet, Tom Hanks nebo Michel Hazanavicius.

V roce 1902 začal Méliès natáčet svůj nejambicióznější projekt - Cestu na Měsíc, jejíž unikátní restaurace (respektující dochované nedokonalosti) ze zdevastované a jakoby zázrakem objevené barevné kopie je klíčovým tématem tohoto dokumentu. Deset let se tým zapálených šílenců s nejistou šancí na dobrý výsledek mohlo opřít jen o chatrné fragmenty zachovalých filmových políček, z nichž se na základě úmorné, precizní a profesionální práce v mezinárodním týmu pomalu začala vyjevovat kontura původního opusu a jednoho z prvních hitů filmové historie. A podle hesla „co je obtížné, uděláme hned, a co je nemožné, na to potřebujeme trochu času“ tuhle slavnou Mélièsovu cestu vzkřísili.

A vy se po ní můžete se zvědavostí, respektem a nostalgií dnes znovu vydat a zažít malý filmový svátek a velký zázrak znovuzrození.

LE VOYAGE DANS LA LUNE / CESTA NA MĚSÍC. Francie 1902 (původní, ručně malovaná verze), 16 min., němá verze, od 12 let, 2D. Scénář a režie: Georges Méliès. Kamera: Théophile Michault, Lucien Tainguy. Hudba: AIR (2011). Hrají: Henri Dellanoy (kapitán), Bleuette Bernonová (dáma na Měsíci), Georges Méliès (profesor Barbenfouillis).

LE VOYAGE EXTRAORDINAIRE / PODIVUHODNÁ CESTA. Francie 2011,60 min., české titulky, od 12 let, 2D. Scénář a režie: Serge Bromberg, Eric Lange. Kamera: Jean-Louis Sonzogni. Hudba: Bruno Alexiu. Účinkují: Jean-Pierre Jeunet, Costa-Gavras, Michel Gondry, Michel Hazanavicius, Tom Burton, Tom Hanks.

V kinech od 18. října 2012.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
00:17Aktualizovánopřed 2 hhodinami

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
před 18 hhodinami

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026

Zajímá nás boj za pravdu, environmentální téma i Gen Z, říká ředitel Jednoho světa

Začíná filmový festival o lidských právech Jeden svět. Po pražské premiéře se přesune do šesti desítek dalších měst po celém Česku. Hlavní soutěžní sekce festivalu letos podle pořadatelů propojují naléhavá svědectví z krizových oblastí s osobními sondami do lidského nitra.
11. 3. 2026

VideoRozčiluje mě způsob, jak se o homosexualitě mluví, říká spisovatel Maňák

Spisovatel a literární vědec Vratislav Maňák vydal knihu S Wittgensteinem v gay sauně. V sociologických reportážích sleduje místa ve střední Evropě spojená s gay kulturou. Zmiňuje brněnskou operu či vídeňské sauny, ale i píseň Lucie Bílé Láska je láska. „Dlouhodobě mě rozčiluje, jakým způsobem se o homosexualitě mluví. Nejde o to, že by nebyla veřejné téma, s ohledem na kulturní války je queer identita diskutovaná dost, ale způsob, jakým je diskutovaná, mi přijde hodně reduktivní, protože gaye buď démonizujeme, bagatelizujeme nebo litujeme. Já jsem chtěl ukázat gay identitu a gay kulturu v širší plastičnosti,“ vysvětluje.
10. 3. 2026
Načítání...