V Cannes se promítají filmy z české produkce. Česká kinematografie je na prestižním francouzském festivalu zastoupena dvěma krátkými snímky z pražské FAMU. V premiéře tu své filmy uvádějí Petr Pylypčuk a Darja Kaščejevová. Pylypčukův Osmý den je po několika letech prvním počinem z katedry režie FAMU, která se do studentské soutěžní sekce v Cannes dostala. Kaščejevová svou Electrou může navázat na předchozí úspěchy, k nimž patří i nominace na Oscara. Celovečerní české tvorbě se ale pozvání do soutěžních sekcí v Cannes už roky vyhýbá.
Oba krátkometrážní snímky z FAMU se promítají v soutěžní sekci La Cinef (dříve Cinéfoundation), kde festival mezi tvůrci studentských filmů hledá budoucí talenty, které by stálo za to představit i mimo jejich region.
Darja Kaščejevová, režisérka animovaných filmů původem z Tádžikistánu, už se ve světě zapsala, když získala studentského Oscara a nominaci na „velkého“ Oscara za svůj předchozí krátkometrážní snímek Dcera.
Jeho tématem byly rodinné vztahy, ty rozvíjí i v Electře, intimním příběhem inspirovaným postavou z řecké mytologie. Opět se vrací k tématu vztahů otce a dcery. Zatímco její předchozí snímek byl loutkový, v novince zkombinovala animaci s hranými scénami. „Protože nemá premiéru na festivalu zaměřeném jen na animovaný film, ale na festivalu v Cannes, který prostě vnímá film jako film, tak si myslím, že tak festival i diváci budou Electru také vnímat,“ předpokládá filmařka.
Útěk ze sekty
Petr Pylypčuk se mezinárodního úspěchu dočkává poprvé, a to s bakalářským snímkem Osmý den, natočeným v koprodukci České televize. Jde po osmi letech o první film z katedry režie FAMU, který Cannes uvádí.
Pylypčuk v něm líčí útěk mladých lidí z náboženské sekty. Vycházel ze skutečného příběhu ve svém okolí. „Zažil jsem to s částí své rodiny, která je součástí takové docela uzavřené náboženské skupiny,“ upřesnil. Do svého počinu obsadil neherce.
Tvorba z FAMU v Cannes uspěla v roce 2009, kdy v sekci Cinéfoundation zvítězila Bába od Zuzany Kirchnerové (Špidlové). Vítězné snímky čeká i finanční ohodnocení a projekce na dalších festivalech, už samotná účast je ale pro filmaře důležitá. „Studentské sekce jsou dobré právě proto, že člověk vidí nové hlasy,“ míní Pylypčuk.
Nedosažitelná Zlatá palma
Festival v Cannes potrvá letos do 27. května, kdy budou také předány ceny v soutěžních sekcích, včetně hlavního ocenění – Zlaté palmy.
Tu zástupce české, respektive československé, kinematografie dosud nezískal, pokud nepočítáme vůbec první ročník canneského festivalu, kdy bylo oceněno jedenáct snímků (ale Zlatá palma ještě neexistovala). Mezi nimi i Muži bez křídel, drama z ruzyňského letiště odehrávající se za heydrichiády natočil František Čáp.
České snímky ani šanci na zisk Zlaté palmy nemají, protože léta v hlavní soutěži chybí. Naposledy se do výběru dostalo původně trezorové Ucho Karla Kachyni těsně po sametové revoluci. Žeň, aspoň pokud jde o nominace v hlavní soutěži, byla pro československou kinematografii druhá polovina šedesátých let. Některé ročníky o Zlatou palmu dokonce usilovalo titulů hned několik.
Zejména se dařilo tvůrcům nové vlny, jako byl tehdy Evald Schorm, Jiří Menzel, Jan Němec, Věra Chytilová či Vojtěch Jasný, který v roce 1969 dokonce získal cenu za nejlepší režii díky dramatu Všichni dobří rodáci.
Forman se stále vrací
Miloš Forman se do hlavní soutěže v Cannes dostal dvakrát. S Hoří, má panenko a s Taking off. Druhý ze snímků ale přivezl už jako americký režisér. Výčet té doby končí v roce 1972, kdy se na festivalu promítaly Petrolejové lampy Juraje Herze.
V samostatné české kinematografii se celovečerní filmy sem tam objevily v jiných, byť ne vždy soutěžních sekcích. Třeba v devadesátých letech Švankmajerova Lekce Faust a experimentální Postel Oskara Reifa (a jeho první a zatím poslední celovečerní snímek). Blýskáním na lepší cesty se zdálo v roce 2014 uvedení dramatu Cesta ven v režii Petra Václava.
Nicméně od té doby se zdá, že z české celovečerní produkce Cannes slyší hlavně na tituly ze zlatého fondu. V roce 2016 se do sekce Cannes Classics, zaměřující se na restaurované snímky a dokumenty o osobnostech filmu, dostal první český zástupce – sci-fi Ikarie XB 1.
V následujících ročnících mohlo festivalové publikum vidět restaurované Démanty noci, Až přijde kocour nebo Lásky jedné plavovlásky. A půlstoletí od canneské premiéry znovu také Hoří, má panenko. Naposledy si Cannes vybralo v roce 2022 Sedmikrásky Věry Chytilové. Opět tak táhne hlavně československá nová vlna.
