Praha – Carol Dysingerová nasedla v roce 2005 do letadla s půjčenou kamerou a odletěla natáčet do Kábulu. Točila o takzvané strategii odchodu, tedy odchodu amerických vojsk. Film Camp Victory Afghanistan, který díky tomu vznikl, pohlíží na válku trošku jinak než ostatní, které se tímto tématem zabývají. „Můj film není žádné “prásk prásk„. Je to spíš o lidech, kteří zápasí o mír,“ popisuje snímek, jenž podle jejích slov nabízí empatičtější, citlivější pohled na válku. Svůj film představí osobně i v Praze, v rámci festivalu Jeden svět.
Americká národní garda dostala nelehký úkol: vybudovat z afghánských rolníků a příležitostných bojovníků základ budoucí obranyschopné armády. V roce 2005 šlo o další z řady logických kroků, které na sebe měly postupně navazovat. Porazit Tálibán, předat moc demokraticky zvolené vládě, která by se mimo jiné opírala i o autoritu funkční armády, a postupně se ze země stáhnout. Snímek sleduje pětiletou snahu amerických vojáků na základně v Herátu vytrénovat moderní afghánskou armádu a jejich každodenní střety s drsnou realitou. Mohou se vůbec z chudých a negramotných zemědělců bez pořádné výbavy stát profesionální vojáci? Mohou se takoví vojáci postavit nepříteli, který je nepolapitelný, nebezpečný a pohybuje se mimo zákon?
Carol Dysingerová
„Když muži točí o válce, točí prostě jako muži. Dají si šátek na hlavu a vydají se tam. Já jsem si myslela, že budu točit jako lidská bytost, jako žena, protože si nemusím nic dokazovat.“
Carol Dysingerová se ve svém snímku věnuje lidské tváři politiky. „Afghánský generál mi dovolil, abych ho točila a abych točila, jak se školila armáda z afghánské perspektivy. Začal mi natolik důvěřovat, že mi říkal pravdu. Já jsem si myslela, že budu točit jako lidská bytost, jako žena. Protože si nemusím nic dokazovat. Mám jiný přístup k těm citovým stavům vojáků, ať už to jsou Američani, Angličani, Češi, nebo Afghánci. Válka nás, myslím, všechny ovlivňuje. Muži si to někdy tak trošku užívají, když vedou válku, a matky do toho taky někdy musí vkročit, zasáhnout, aby do toho vešel i rozum,“ uvádí.
Podle slov Dysingerové dochází k porušování lidských práv někdy i z nedostatku fantazie lidí, kteří jsou u moci. „Můj film nic neobhajuje, nikoho neodsuzuje. Je to takový lidský pohled na vztahy, ke kterým dochází, které se konkrétně odehrávají mezi afghánským generálem a americkým plukovníkem,“ upřesňuje. Snímek Camp Victory Afghanistan bude v rámci festivalu Jeden svět uveden hned třikrát, premiérově pak 12. března od 13:30 hodin ve Velkém sále pražského Světozoru.
Hlavní část mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech se koná od 8. do 17. března v Praze, jeho ozvěny ale dolehnou i do dalších českých měst, a dokonce i do Bruselu. Mediálním partnerem Jednoho světa je ČT.
