Herec Jean-Paul Belmondo převzal na filmovém festivalu v Benátkách cenu Zlatého lva za celoživotní dílo. Ikona francouzského filmu se dočkala ovací ve stoje. Belmonda proslavily filmy Policajt nebo rošťák, Bláznivý Petříček, U konce s dechem nebo Muž z Ria.
Belmondo se stále dívá dopředu. V Benátkách převzal Zlatého lva
Při této příležitosti 83letý herec uvedl, že se nikdy neohlíží do minulosti, ale myslí na budoucnost. „Nemyslím nikdy na svou minulost. Dopředu, dopředu, dopředu,“ prohlásil Belmondo na tiskové konferenci, kam dorazil s pomocí dvou asistentů. Herce stále trápí následky vážné mozkové mrtvice, kterou utrpěl v roce 2001.
Na tiskové konferenci přesto vzpomínal na své role v italských filmech, kde se objevil po boku hvězd jako Sophia Lorenová, Gina Lollobrigida nebo Claudia Cardinalová. Zmínil se také o důležitém přátelství se svým krajanem a kolegou Alainem Delonem.
Belmondo je držitelem prestižní ceny za celoživotní dílo také ve své zemi. V květnu 2011 obdržel na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu. Jeho poslední snímek je dokumentární film, který vypráví o jeho filmové kariéře. Film nazvaný Belmondo par Belmondo (Belmondo Belmondem) natočil společně se svým synem Paulem.
Od boxu k nové vlně
O Belmondovi se říká, že je skromná hvězda, on sám však přiznává, že slavným chtěl být už v mládí. Ne však hercem, ale boxerem. Když však dostal párkrát výprask, rozhodl se raději pro herectví. Narodil se v Neuilly-sur-Seine u Paříže 9. dubna 1933 a umělecké vlohy měl v rodině. Jeho tatínek byl uznávaným sochařem, matka zase nadějnou malířkou. Sám prošel hereckou konzervatoří v Paříži a od počátku 50. let hrál v různých zájezdních divadelních souborech.
„Byl jsem přesvědčený, že to bude totální propadák,“ myslel si o filmu U konce s dechem (1959). Coby začínající herec měl za sebou pár epizodních rolí. Že se z nízkorozpočtového dílka stane trhák a z něj a režiséra Jeana-Luka Godarda celebrity francouzské nové vlny, netušil ani ve snu. Hvězdnou gloriolu potvrdil další společný snímek Bláznivý Petříček (1965).
Později se dal na lehčí filmy, kterým dominoval jeho nenapodobitelný smích. „Patřím k lidem, kteří dělají filmy, aby ty druhé pobavili,“ přiznává hrdina stovky filmů. Kdo by si nepamatoval Belmonda v roli tvrdého gangstera (Borsalino, 1970), neohroženého ochránce zákona (Policajt nebo rošťák, 1978), elegantního svůdce (Zvíře, 1977), lupiče (Bezva finta, 1985), dobrodruha (Cartouche, 1962) nebo mladíka, který se nechtěně zaplete do nebezpečné hry (Muž z Ria, 1963).
Ochrnul, ale vrátil se před kameru
Belmondo, nebo ještě lépe Bebel, jak ho titulují jeho Francouzi, se stal ikonou francouzského filmu také díky neobyčejné fyzické zdatnosti. Proslavil se tím, že se ani při velmi nebezpečných scénách nenechával dublovat kaskadérem. Riskovat přestal až po padesátce v roce 1985, kdy se těžce zranil při natáčení filmu Bezva finta.
Po mozkové příhodě v roce 2001 částečně ochrnul. Pevná vůle sportovce, měsíce rehabilitace a péče rodiny ho však znovu naučily chodit a mluvit. Roku 2008 se vrátil před kameru ve filmu Muž a jeho pes, kde zahrál starého muže, jenž se znenadání ocitne na ulici s jediným společníkem, svým psem. Belmondo byl dvakrát ženatý a má čtyři děti.