Zasněžené hory, malý chlapec, velký pes a ještě větší přátelství mezi nimi. Narodili se v roce 1965 v knížce Cecile Aubryové a nedlouho potom jim definitivní podobu dal původně černobílý televizní seriál. Milovali jsme je, nezapomněli na ně, a tak je tu máme poprvé na velkém barevném filmovém plátně znovu. Multikina sice nezboří, ale naplní je milou, nostalgickou vzpomínkou na jednu krásnou zemi, kde pálí slunce, kvetou louky a život plyne v dětských hrách, dokud nepřekročíš práh své mladosti…
Vzpomínáte? Ale proč žít jen ze vzpomínek a nepřivést je znovu k divákům, řekli si koumáci v Gaumontu, schrastili nějaký ten milion eur a do režijního křesla posadili důvěrného znalce alpských exteriérů, milovníka bílých, zasněžených plání, chovatele tažných psů a účastníka slavných závodů psích spřežení na Aljašce, Yukonu či Sibiři, milovníka a ochránce nedotčené přírody Nicolase Vaniera. Namátkou vybrané tituly z jeho filmového portfolia (Dítě sněžných plání, Bílá odysea, Zpěv dalekého severu, Poslední zálesák či Mrazivé paměti a Velká cesta) ilustrativně dokládají, kde že je jeho zamilovaná parketa, a vcelku výmluvně ho tak kvalifikují do role toho, který dokáže citlivě, věrohodně a s láskou k tématu i prostředí, kde se odehrává, představit Bellu a Sebastiána poprvé i filmovému publiku. A navíc se ušetří za hledání horských lokací, které se Vanierovi téměř automaticky vybavovaly již při psaní scénáře.
Producenti si sice trochu naběhli, protože Nicolas Vanier přijal tenhle projekt jako výzvu a tvrdě trval na tom, že bude mít volnou ruku při hledání hlavního dětského hrdiny (sedmiletého Félixe Bossueta nakonec vybral z téměř dva a půl tisíce zájemců o tuhle kultovní roli), natáčet bude v horách v průběhu tří ročních období, v zapadlých koutech, kde jsou do skalnatých srázů přitisknuté původní kamenné horské chalupy s břidlicovými krovy, a příběh bude ukotven do dramatické doby druhé světové války, kdy za temných nocí provázeli místní převaděči židovské uprchlíky zasněženými průsmyky do nedalekého Švýcarska. Takovýto vizuál sice přijde o nějakou tu pětku dráž, ale bude to milé a okouzlující pokoukání, které krajinářská kamera Erica Guicharda rozhodně neodflákla.
Píše se válečný rok 1943 a otužilí horalé z vesnice Saint Martin mají dva zásadní problémy: Jak vyjít s nácky, kteří tu loví „škodnou“, převádějící uprchlíky přes nedalekou hranici, a jak dostat bestii (rozumějte divokého psa), o které jsou přesvědčeni, že loví jejich ovce. Nový příběh je ovšem vystavěn na původním půdorysu, takže tu v přikrčené horské chalupě žije malý nalezenec Sebastián, kterého starý spiťar a nejlepší znalec místních hor César přijal za svého a místo do školy s ním brouzdá po horách.
Nad hlavami jim krouží horský orel, zpod kamenů vykukují opatrní svišti, pstruzi čeří vodu v horské bystřině a malé kamzičí kůzlátko pláče mezi skalami, protože mu místní vidláci (kteří dobře vědí, že se to nesmí) zabili maminku. A tak ho statečný Sebastián zachránil a zkušený César ukecal blbku krátkozrakou ovečku, která k sobě přivinula tohle kůzlátko, jako by to bylo jehňátko, a všichni se tetelili v přívalu štěstí a lásky. No nekupte takovou brutální horskou idylu, které tu dostanete pořádnou, zalykavou porci.
A tak se nikdo nemůže divit, že se César musí pod náloží takovýchto masivních emocí sem tam tak trochu ožrat, což Sebastián ještě nemůže, a proto se rozhlíží alespoň po nějakém spolehlivém kamarádovi. A jeden je zrovna nedaleko, neboť zhruba ve stejné chvíli sleduje mohutný alpský horský pes zpovzdálí obydlí lidí a přemýšlí, jestli by se mezi těmi lidskými parchanty, kteří mu doposud jenom ubližovali, nenašel alespoň jeden, kterému by mohl dát pořádnou a neošizenou porci své těžkotonážní psí lásky. A je to! Bella a Sebastián se prostě museli jednoho dne setkat na rozkvetlé horské louce, a když se jejich pohledy poprvé střetly, okamžitě jim došlo, že jsou tu od této posvátné chvíle jen jeden pro druhého. To už se hodným opuštěným psům a osamoceným malým klukům někdy stává.
Jenomže žádná idyla netrvá věčně a ta jejich skončila ve chvíli, kdy horalé vytáhli schované flinty a vydali se na velkou štvanici, aby se bestie zbavili, a když ji šikovný Sebastián horko těžko zachránil, museli pak oba píchnout místnímu převaděči Guillaumeovi a krásné pekařce Angélině dostat přes bílou hranici do bezpečí rodinku vyděšených uprchlíků.
Jednoduchý příběh, zasazený do krásného a divokého prostředí, malý kluk, velký pes, válka, která nějak dosáhla až sem, a hory, které jsou jejich domovem. Víc Vanier nepotřebuje a vy po něm v daném žánru vlastně ani víc nechcete. Proč taky? Tohle přehledně rozvržené schéma totiž bohatě stačí a nepotřebuje žádné zbytečné, introspektivní a psychoanalytické ornamenty, neboť pohled na kluka a psa, kteří se prohánějí po horách, je natolik nosný, milý a příjemný, že ho není třeba ničím nastavovat.
Z uvedeného je patrné, že Bella a Sebastián není žádná akční vypalovačka, ale jednoduchá a volně plynoucí pocitová reflexe, v níž v titulní dětské roli dominuje k sežrání sympatický, nepřehrávající a nemrckující Félix Bossuet. Jeho hlavním hereckým parťákem je (kromě Belly alias fenky Garfield) dříve většinou nesympatický záporák, nyní Alpami zbrázděný horal Tchéky Karyo, který si sice občas rád přihne, ale pod drsnou slupkou má zlaté srdce a čistou horskou duši. Slušné a vesměs sympatické výkony ve zbytku castingu odvádějí zejména místní doktor a převaděč Dimitri Storoce, krásná pekařka, a je-li třeba, i odvážná holka Margaux Châtelierová a polidštěný nácek Andreas Pietschmann.
A ještě jedno nenápadné jméno je třeba připomenout. Horala Andrého, který toho (jak je ostatně u horalů zvykem) mnoho nenakecá, hraje Mehdi El Glaoui, takto syn autorky původní literární předloy Cécile Aubryové. A je to tentýž Mehdi, který si před léty střihl roli Sebastiána v původním televizním seriálu a teď se znovu vrací jako dospělák, který u toho přece nesmí chybět. Bella a Sebastián je milý, nekomplikovaný a laskavý rodinný film, který rozhodně není jenom pro pamětníky a tak nějak předpokládá, že vzhledem k tématu skousnete i český dabing. Neohromí, neurazí, neirituje, a to je v kontextu současné filmové tvorby co říct.
Nedotčená sněhová pláň jako by se přelila přes hřeben a plynula do údolí, přerušovaná jen dlouhými stíny majestátních štítů, jejichž vrcholky se ztrácejí někde v oblacích. Když se ale podíváte pozorněji, uvidíte v té bílé spoustě dvojici nesourodých stop, která se táhne do dálky jako korálky na neviditelné šňůrce - nebo spíše jako svědectví, že tady byli. Malý snědý kluk a velký bílý pes, Bella a Sebastián, kteří udělali, co bylo třeba, a teď se vrací horským sedlem Mont Cenis zpátky domů. Je docela příjemné vrátit se s nimi nostalgicky do starých stop, prožít to s nimi znovu a pak se, tak jako oni, vrátit spokojeně domů. S pokojem v srdci, mírem v duši a pláštěnkou, kdyby náhodou začalo pršet.
BELLE ET SÉBASTIEN / BELA A SEBASTIÁN. Francie 2013, 98 min., český dabing, přístupný, 2D. Režie: Nicolas Vanier. Scénář: Juliette Salesová, Fabien Suarez, Nicolas Vanier. Kamera: Eric Guichard. Hudba: Armand Amar. Hrají: Félix Bossuet (Sebastián), Tchéky Karyo (César), Margaux Châtelierová (Angélina), Dimitri Storoge (doktor Guillaume), Andreas Pietschmann (poručík Peter), Urban Cancelier (starosta), Mehdi El Glaoui (André), Jan Oliver Schroeder (Hans), Tom Sommerlatte (Erich). V kinech od 20. února 2014.
