V pražské galerii Kampus Hybernská se Pavel Sobotka Kračmar vyznává ze Schizofrenie lásky. Art brut výtvarník a dlouholetý model na pražských uměleckých školách shromáždil pro výstavu svou tvorbu za šedesát let. Do galerie se vešly dva tisíce jeho obrazů a také několik soch.
„Při setkáních nenadálých, avšak rád bych neustálých,“ vepsal Kračmar do jednoho z obrazů svůj vztah k ženám, které jsou jedním z častých témat jeho děl.
Velkou inspirací mu také bylo divadlo Semafor. „Nevím, jak je to možné, ale to, co mám na srdci nebo co jsem prožil, Suchý napíše,“ vysvětluje, proč je mu poetika této pražské scény blízká. Nejstarším vystaveným dílem je obrázek veverky, který namaloval ve dvanácti letech a který měl jeho otec celý život postavený na nočním stolku.
Naprostá upřímnost
Kračmar je malířem samoukem. Maluje barvami i uhlem, experimentuje s materiály. Například obraz vztahující se k srpnu 1968 vytvořil kávou. „Nápis ‚Na věčnou památku SSSR agresor‘, který na něm je, jsem skutečně napsal i na muzeum bílou křídou,“ prozradil.
Většina vystavených obrazů byla roky uložena v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde Kračmar kvůli duševní nemoci strávil s přestávkami většinu života. Ty, které se nevešly na zdi, jsou v galerii vyskládané do komínů. „Tvoří mozaiku jeho života – a tak jsou teprve kompletní. Hodnotit jeho obrazy samostatně nejde, ony působí silně pohromadě,“ vysvětlil koncepci výstavy kurátor Filip Kazda.
„Je ve svém sdělení naprosto upřímný, není pro něj problém se obnažit – ani jako model,“ dodává. Modelem stál na pražských výtvarných školách přes dvacet let, jako tvůrce kromě malování také píše básně a povídky.
Žádný ze svých obrazů a soch prý nikdy neprodal, jen jich několik daroval. Návštěvníkům Kampusu Hybernská svou Schizofrenii lásky představuje do konce srpna. „Přistupujme k jeho práci s láskou a je pravděpodobné, že ji budeme chápat,“ nabádá galerie.
