Praha – Spisovatel Arnošt Lustig (*1926) byl před nedávnem nominován na mezinárodní Man Bookerovu cenu. Ve svých knihách se věnuje židovské tematice, sám byl v roce 1942 deportován do Terezína a odtud pak do koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald. V rozhovoru s Petrem Weissem prozradil, že se k období druhé světové války neustále vrací, protože ho zajímá, co je v člověku dobrého. „Hrdina je pro mě obyčejný člověk, který udělá něco správného za okolností, kdy je to pro něho těžké,“ říká Lustig.
Píšeš stále. Dosud jsi vydal 37 knih a většinu z nich až po revoluci. Čím to, že teď je tvůj nejplodnější věk?
Mám takový pocit, že jsem napsal 13 knížek, ale nepočítám je, protože jsem pověrčivý. Když knihu napíšu, doufám, že dál žije, pro mě je ale už mrtvá, protože chci napsat novou.
A ty svoje knížky nečteš, nemáš je ve své knihovničce?
Mám, mazlím se s nimi samozřejmě pohledem, jsem rád, že tam jsou. Ale když napíšu knihu, tak ji zdokonaluji, zlepšuji, až do takového stropu, kdy mám pocit, že víc už nemůžu. Než dosáhnu toho stropu, tak vím, že ta knížka není hotová, bez ohledu na to, že vyšla už třeba třikrát.
Tvůrci jsou hrdí na své dílo…
Nesmíš být blbý, abys to podcenil, ale nesmíš to ani přecenit. Homér napsal jen dvě knížky a podívej se, jaké jsou.
Homér psal určité svědectví, tvé knížky jsou také výpovědí o určité době, ke které se neustále vracíš.
Vracím se k lidem a k době, protože mě zajímá, jak se chová člověk pod tlakem a co je v člověku dobrého. Mě zajímá, čím je člověk dobrý. Potkal jsem nádherné lidi v těch nejhorších podmínkách a byl by hřích, kdyby se to zapomnělo.
Patříš k těm spisovatelům, kteří nepopisují jen faktograficky události druhé světové války, ale tvé knihy jsou zaměřeny na prožívání zúčastněných. Nejsou jimi ale žádní hrdinové, jsou to obyčejní lidé.
Život obyčejného člověka je hrdinství. Život je těžký, je to ring. Pro mě je hrdina obyčejný člověk, který se zachová dobře. Obyčejný člověk, který udělá něco správného za okolností, kdy je to pro něho těžké.
Máš nějakou z knih, která je pro tebe už skutečně vnitřně uzavřená?
Ano, Kateřina Horowitzová, na té nemusím změnit už ani slovo. Spisovatel ví přesně, co udělal, jestli je to dobré, nebo to není tak dobré. Každá kniha je svým způsobem kompromis, je to nevyhraná, ale ani neprohraná bitva. Čtenář dostane, co byl autor schopen dodat. A každý autor se snaží o to nejlepší, co v něm je.
Arnošt LUSTIG (*1926) - Autor próz s židovskou tematikou a scenárista. Kvůli svému židovskému původu byl v roce 1942 deportován do Terezína, odtud pak do koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo během transportu smrti uprchnout a až do konce války se skrýval v Praze.
Hned po jejím skončení začal studovat na Vysoké škole politických a sociálních věd. Začal přispívat do různých periodik, roku 1948 odjel jako zpravodaj Lidových novin do Izraele. Po invazi v roce 1968 odešel nejprve do Jugoslávie, v roce 1970 do USA, kde žil až do roku 2003. Na American University Washington byl jmenován profesorem. Mezi jeho nejznámější díla patří Démanty noci, Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Některá z nich se dočkala filmové adaptace. Za román Krásné zelené oči se Lustigovo jméno objevilo mezi kandidáty na Pulitzerovu cenu.
