Kroměříž – Arcidiecézní muzeum v Kroměříži odhalilo vůbec největší obraz svatého Václava u nás. Plátno vídeňského malíře Antona Pettera má na šířku pět metrů a na výšku 8,5 metru, je tedy větší než obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Obraz strávil více než 160 let stočený na válci na půdě arcibiskupského zámku v Kroměříži. Na výjevu je zobrazena smrt svatého Václava v roce 935. Po nezbytných restaurátorských opravách chce olomoucký arcibiskup plátno vystavit. Obraz patrně poputuje do opavského kostela sv. Václava.
„Kunsthistorik Ivo Hlobil se obrátil na olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera s tím, že na půdě kroměřížského zámku by se tento obraz měl nacházet. Byli jsme velmi překvapení, že se tam obraz skutečně našel,“ řekla Alena Jemelková z památkového odboru Olomouckého arcibiskupství. Právě olomoucký arcibiskup Jan Graubner projevil zájem o to, aby byl obraz, poničený 160 lety strávenými na půdě, zrestaurován a znovu vystaven pro širokou veřejnost.
Otázkou zůstává, kde bude v budoucnu obraz vystaven. V olomouckém dómě, kde měl být umístěn na hlavním oltáři, se pro něj kvůli rozměrům nenachází vhodné místo. Kvůli velikosti nepřichází v úvahu ani výstava v galerii. „Oslovili jsme Opavu, zda by nebylo možné obraz umístit v kostele sv. Václava. Tento kostel nemá své vybavení ani mobiliář, a je proto vhodný pro umístění tak velkého obrazu,“ uvedla Jemelková.
Obraz si objednal olomoucký arcibiskup. Nelíbil se mu, tak ho nechal na půdě
„Monumentální obraz si od vídeňského malíře Antona Pettera objednal olomoucký arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh roku 1938. Obraz měl ozdobit hlavní oltář olomouckého dómu, který do té doby žádné plátno neměl,“ popsala správkyně knihovny a obrazů zámku Jana Zapletalová. Obraz dokončil po šesti letech, v roce 1844.
„Arcibiskupovi se ale obraz nelíbil, protože neodpovídal nákresu, který mu předtím Petter dal. Proto se rozhodl obraz na oltář neumístit,“ vysvětlila Zapletalová. Arcibiskupovi vadilo, že českému světci chyběla nad hlavou svatozář nebo že andělé neměli palmové ratolesti, symboly mučednictví. Přestože Petter obraz přepracoval, nikdy nebyl vystaven a skončil svinutý na kroměřížském zámku.
Obraz zachycuje svatého Václava, jak upadá do mdlob v náruči andělů poté, co ho zranil jeho bratr Boleslav. Svatý Václav je na obraze oděn v romantickém oděvu, který odkazuje k jeho slovanské minulosti. Václav leží v náručí dvou andělů, kteří ale nemají v rukou typické palmové ratolesti, vnímané jako symboly mučednictví. Jeho bratr Boleslav je na plátně velmi výraznou osobou. S vyděšeným pohledem, rozevlátými tmavými vlasy a vousy spíš připomíná balkánského ozbrojence.
Ve dvacátých letech zkontroloval stav obrazu kroměřížský archivář Antonín Breitenbachar, ale plátno putovalo zase zpět na půdu. Znovu si na něj za další 90 let vzpomněl kunsthistorik Ivo Hlobil a požádal současného olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, aby obraz nechal z půdy snést.
