Praha – Zajímavé setkání mohou zažít milovníci literatury dnes v 19:00 v Goethe-Institutu. Večer autorského čtení bude věnován německému románu Die Orangen des Präsidenten (Pomeranče od prezidenta), jehož autorem je Iráčan Abbas Khider, který do Německa přišel v roce 2000. Neuměl prý víc než tři německá slovíčka: „Hitler“, „Scheiße“ a „Lufthansa“. Dnes patří tento k autorům, kteří jsou nejvýznamnějšími německými literárními kritiky vybíráni do pořadu Knihy měsíce, vysílaného rozhlasovou stanicí SWR (SWR-Bestenliste). Díky své optimistické povaze a víře v lepší budoucnost přestál věznění za Saddáma Husseina i tvrdý život uprchlíka bez dokladů – dnes s těmito zkušenostmi čelí zvratům arabského jara. Čtení bude provázet simultánní překlad.
Román Pomeranče od prezidenta začíná posledním maturitním dnem Mahdi a Aliho, kteří chtějí konec školy oslavit výletem. Tento plán však nemá šťastný konec – oba jsou bez obvinění a procesu zatčeni a uvězněni. Na Mahdiho čekají dva roky života ve vězení, hlad, týrání, krutost a cynismus: k narozeninám Saddáma Husseina je vězňům slibována amnestie – nakonec každý z nich dostane darem jen pomeranč. V tak těžké době se Mahdi utíká ke svému oblíbenému vyprávění příběhů, pro něž má výjimečné nadání, a ve fantazii se vrací do svého dětství a mládí. Vzniká tak působivý obraz Iráku z období osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Pro své politické aktivity byl Abbas Khider zatčen celkem šestkrát, dva roky strávil ve vězení. 1996 se mu podařil útěk do Ammánu a začala tak jeho několikaletá odysea téměř celým Středomořím. Nad vodou ho drží nejrůznější zaměstnání: dělá číšníka, pomocného dělníka na stavbě, učitele arabštiny, nosiče koberců, třídiče odpadů a uklízeče, dokonce i učitele koránu v Tschadu. V této době nocoval Khider všude, kde se našlo místo: pod mosty, v tunelech, na staveništích, v nevěstinci. Toto období Khider zpracoval ve svém románu Der falsche Inder (2008, Falešný Ind).
Od roku 2000 žije v Německu, studoval filozofii a literární vědu. Kniha Pomeranče od prezidenta je jeho druhým románem. 2010 obdržel Abbas Khider Cenu Adelbert-von-Chamisso-Förderpreis. „Čtenářem otřese utrpení a krutost, které zde autor líčí. Zároveň se Khiderovi podařil mistrovský kousek, když do své temné žalářní prózy vetkal nádech humanity, která přiznává lidské rysy dokonce i sadistickým vyslýchajícím policistům a dozorcům, kteří vězně mučí,“ píše ve své recenzi německý novinář a překladatel Lewis Gropp.
„Domnívám se, že psaní je určitou vnitřní svobodou, a navíc může proměňovat svět. Pokaždé, když napíši knihu, mám pocit, že jsem trochu přispěl k jeho změně. Autorská čtení jsou pro mne důležitá, protože umožňují setkat se s lidmi, pohovořit s nimi. Každá diskuze, každé setkání opět vede k určitému posunu a proměně,“ řekl kromě jiného Abbas Khider v rozhovoru pro ČT24.
Po Pomerančích od prezidenta pracoval Abbas Khider začátkem roku 2011 na své nové knize o depresivní beznaději arabských intelektuálů – když vypuklo arabské jaro. Khider se okamžitě vydal na cestu k náměstí Tahrir v Káhiře, kde se bez váhání vrhl do vřavy demokratického povstání.
„Byla to neuvěřitelná harmonie. Mám pocit, že ti lidé na náměstí Al-Tahrir společně vytvořili báseň, kterou může každý cítit a číst, společně prožívat a psát. Bylo to jako svátek svobody. Arabové byli po léta, která se zdála nekonečná, zajatci dějin, zajatci kolonizace, pak arabských diktatur a západní politiky, zajatci izraelsko-palestinského-dramatu, zajatci ve vlastní zemi, zajatci pocitu Nebýt-na-sebe-hrdý,“ přiblížil spisovatel život Iráčanů."
„Iluze mohou lidi změnit. Dělá to láska, a stejně tak to dělá revoluce. Arabské jaro dokázalo lidi změnit. Konečně snili o lepší budoucnosti. Před rokem 2011 to pro nás pro všechny bylo nepředstavitelné. A dnes, po osvobození od diktatury, je dokonce možné snít o kulturní revoluci. Já o ní sním. I to je dnes reálná možnost,“ dodává Abbas Khider.
„Díky prostému umu jeho jazyka nepůsobí Khiderův styl nikdy artistně nebo vykonstruovaně. Jeho próza je druhem umění, v jehož středu zájmu je člověk, a které se snaží vyzdvihnout specifičnost i v jednoduchosti, zrcadlit jas v tragičnu a tragické v jásotu,“ upozorňuje Lewis Gropp.
