Praha - Jedno slovo v novém občanském zákoníku stačilo a mezi právníky a ministerstvy se rozhořel spor o blížící se pravidla pro uplatňování záruk na zboží. Podle některých totiž s novým zákoníkem, platným od příštího roku, totiž končí dvouletá záruka na nakoupené věci. Ministerstva průmyslu a spravedlnosti to odmítají s tím, že směrnice je pro spotřebitele naopak příznivější. Jenže výklad dalších odborníků tvrdí, že to, jak se záruky nakonec skutečně budou uplatňovat, bude záležet do velké míry až na soudech.
Nejasné slovíčkaření
Nová podoba občanského zákoníku vstoupí v platnost v lednu 2014. To, jaké bude mít důsledky na spotřebitele, se řeší několik let. Už v roce 2008 se tvůrci normy snažili vyhnout nejasnostem v tom, jaké možnosti budou mít spotřebitelé při reklamacích. Zaměřili se přitom na pasáž, která řeší, jakou vadu na zboží může zákazník reklamovat - a jednoduše vyměnili jedno slovo.
Původní návrh zákona počítal s tím, že nákupčí bude moci reklamovat vadu, která se u spotřebního zboží v rámci lhůty 24 měsíců „projeví“. Autoři novely raději uvedli, že se jedná o vadu, která se v dané době „vyskytne“. Tato varianta zvítězila a od roku 2009 už návrh zákona počítá s termínem „vyskytne“. Podle řady právníků se tím ale jednoznačnost čtení zákona nezlepšila. A právě na něm, na jeho nepřesnosti, staví výklad, podle kterého spotřebitel ztrácí automatickou záruku na vady vzniklé v průběhu používání.
O samotnou lhůtu na reklamaci, tedy dva roky od pořízení zboží, by spotřebitelé přijít neměli, protože takovou minimální záruku zaručuje pravidlo platné v celé EU. Změní se ale zřejmě dokazování vad, což je běžné v řadě evropských zemí po uplynutí šesti měsíců.
Podle Sdružení obrany spotřebitelů budou lidé muset být od příštího roku daleko obezřetnější a připravenější v tom, jak dokázat vady zakoupeného zboží. Není totiž jasné, jak si budou jednotliví prodejci vykládat některá ustanovení.
„Zákon pracuje s mnoha neurčitými hypotézami, typicky, že kupující může požadovat dodání nové věci, 'není-li to nepřiměřené', nebo má právo na slevu ze zboží místo opravy či výměny, pokud by spotřebiteli zjednání nápravy 'působilo značné obtíže',“ vysvětluje pro web ČT24 Tomáš Palla, právní spolupracovník Sdružení obrany spotřebitelů. Přesný význam takových vyjádření budou určovat případně až soudy, když k nim doputují spory. „V novém občanském zákoníku není spousta věcí jasných a myslím, že tam bude hodně výkladových problémů,“ potvrzuje Eva Lindauerová Duchoňová z Advokátní kanceláře Lindauerová.
S nejasnostmi se bude muset vypořádat i Česká obchodní inspekce. „V současné době výklad zákona není úplně jednoznačný a ustálený a bude zřejmě ještě předmětem diskuzí,“ přiznává i Jana Jelínková, mluvčí úřadu.
Některé neurčité termíny z textu zákona:
§ 2169
Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.
Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.
Příliš silný spotřebitel?
Pro spotřebitele novela obsahuje i další změny. Vypadlo také ustanovení, které zaručuje, že v případě výměny vadné věci poběží záruční lhůta znovu. Tedy že na takzvaně „vyreklamovaný“ výrobek bude mít zákazník znovu dvouletou záruku. Tvůrci zákona ho vynechali záměrně. „Měli pocit, že v tomto ohledu je právo spotřebitele příliš silné,“ vysvětluje pro portál ČT24 Aleš Borovička za časopis dTest.
Nově bude mít kupující možnost závadu si sám opravit a pak požadovat slevu z původní ceny reklamované věci. Nebude mít ale možnost chtít automaticky výměnu zboží, pokud by taková výměna vzhledem k vadě byla nepřiměřená.
I když ministerstvo spravedlnosti coby hlavní garant nového občanského zákoníku tvrdí, že spotřebitel na novele získává, podle mnohých je text horší než současná právní úprava. „Obecně lze říci, že na některých ustanoveních je vidět, že silnější postavení, vazby na tvůrce a lobby měli spíš podnikatelé a jejich sdružení než spotřebitelé,“ doplňuje Borovička s tím, že zákon je jednoznačně ve prospěch prodejců.
Dosud byl základem pro určování záruk zákoník z roku 1964. Ten se ale orientoval podle komunistického práva a navíc bylo potřeba správně zavést evropské směrnice na ochranu spotřebitele. „Původní záměr tvůrců byl takový, že se budou v rámci úpravy kupní smlouvy aplikovat principy, které dnes využívá obchodní zákoník,“ říká Palla. Jinak řečeno, zákonodárcům šlo hlavně o co největší smluvní volnost stran.
