Eisenach (Německo) - Se svou krabicovitou karoserií a dýmajícím dvoutaktním motorem působily wartburgy koncem osmdesátých let jako nefalšované automobilové fosílie. Nebylo divu, že po pádu Berlínské zdi byl osud těchto vozů, jež se spolu s trabantem staly symbolem NDR, zpečetěn, a to navzdory pokusu o jejich modernizaci. Poslední wartburg sjel z výrobní linky 10. dubna 1991.
Hranaté Wartburgy 353 začaly v továrně v durynském Eisenachu vyrábět v polovině 60. let, kdy ve výrobním programu nahradily svého elegantního předchůdce s označením 311. Jako většina automobilů východního bloku i nový wartburg trpěl nedostatkem inovací, který postupem let přešel do stavu chronické stagnace. Nejviditelnějším důkazem byla karoserie, která se za čtvrt století výroby změnila jen v detailech.
Nejzásadnější proměnou prošel wartburg paradoxně nedlouho před ukončením výroby. Přispěl k tomu zákaz registrace nových aut s dvoutaktním motorem, který z důvodů ochrany životního prostředí zavedlo několik západoevropských a skandinávských zemí. To už byl dostatečně mocný impulz k tomu, aby Eisenašští začali v roce 1988 do svých vozů montovat čtyřdobé motory. Nepocházely ovšem z Mladé Boleslavi, ale od západoněmeckého Volkswagenu.
Vysmívané wartburgy mají dodnes své zaryté fandy, byť jich není tolik jako v případě rázovitějších trabantů. Na wartburzích jejich majitelé oceňují především obrovský vnitřní prostor. Podle dobové reklamy se do zavazadelníku čtyřdveřové verze vešlo 57 nafouknutých míčů a ve verzi kombi se dalo za zadními sedadly snad i zabloudit. Slabinou naopak bývala vyšší spotřeba. Jak ale zjistili někteří majitelé, tuto nevýhodu bylo možné kompenzovat tankováním levnějšího technického benzínu.
Po ukončení výroby wartburgů v roce 1991 se několikrát objevily informace o možném zmrtvýchvstání této značky. Tou zřejmě poslední byla před dvěma lety spekulace německého magazínu AutoBild, že se o vzkříšení zašlé slávy wartburgů pokusí automobilka Opel se starší verzí svého modelu Corsa. Vzhledem k hospodářským obtížím Opelu, respektive jeho amerického majitele, to ale nevypadá příliš pravděpodobně.
Wartburg nebyl jediným automobilem z východního Německa, který se proháněl po tuzemských silnicích. Stovky nadšenců dodnes s láskou pečují o své „bakeliťáky“ a spousty mladých kluků se stále projíždí na simsonech, které podělili po svých otcích. Nejen na stavbách lze zase v plném provozu vidět staré dobré multikáry.
V následujícím přehledu můžete nostalgicky zavzpomínat, jaké „skvosty“ z NDR obohatily naše vozové parky.
Papírový závoďák, PVC-Jaguár nebo BMW (Bakelit Motor Werke). To byly přezdívky jednoho z nejoblíbenějších vozidel u nás vůbec. Nejrozšířenější verzi - Trabant 601 - začala automobilka VEB Sachsenring Automobilwerke Zwickau vyrábět v roce 1964. Kromě dvoutaktního motoru se vůz vyznačoval karosérií vyrobenou z umělé hmoty Duroplast. Celkem bylo vyrobeno 3,1 milionu kusů trabantů. Z drtivé většiny šlo o dvoudveřovou variantu nebo o verzi kombi.
Zřejmě nejrozšířenější nákladní vůz v někdejším východním Německu IFA W50 se začal v braniborském Ludwigsfeldu vyrábět v polovině 60. let. Jeho výrobce, kombinát Industrieverbands Fahrzeugbau (odtud značka IFA), nabízel na šest desítek různých variant, včetně vojenských či hasičských speciálů. Nákladní vůz s nosností pět tun a volitelným pohonem obou náprav byl vyvážen do 40 zemí ve východní Evropě, Africe či jižní Americe. Produkce byla zastavena v roce 1990, přičemž bylo vyrobeno 571 789 kusů.
Malé účelové „multikáry“ vyráběla továrna VEB Fahrzeugwerk Waltershausen už od poloviny 50. let. Hranatý typ M 25, který lze ještě dnes poměrně běžně spatřit, začal z výrobního pásu sjíždět ale až koncem sedmé dekády. Nenáročný pracant s širokou paletou různých nástaveb se stal exportním šlágrem NDR. Jako jedna z mála východoněmeckých značek přežil Multicar pád komunismu a víceúčelová vozidla vyrábí dodnes.
Simson S51 - oblíbené lehké motocykly vyráběla od začátku 80. let firma VEB Fahrzeug- und Jagdwaffenwerk „Ernst Thälmann“ z durynského Suhlu. Kromě silniční varianty bylo možné při troše štěstí sehnat i podpultovou verzi enduro. Obě nicméně poháněl shodný dvoudobý motor o objemu 50 ccm. V roce 1986 výrobce představil i skútr s označením SR50, který se ale nestihl tolik rozšířit.
Kdo chtěl v 80. letech v Československu osedlat silnější motocykl, mohl si vybrat stroj tuzemské provenience, nebo sáhnout po východoněmecké „emzetě“. Řada MZ ETZ byla k dispozici s motory o objemu od 143 do 243 ccm a jako příslušenství k ní bylo možné dokoupit v té době už zřídka vídaný postranní vozík.
- Wartburg 312 zdroj: Photobucket http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2457/245652.jpg
- Wartburg 315 zdroj: Photobucket http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2457/245654.jpg
- Wartburgy v různém provedení zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2457/245655.jpg
- Socialistická sídliště si bez wartburgů nešlo představit zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2457/245653.jpg
