Praha – Je vhodné si peníze na stáří ukládat na stavební spoření? Někteří finanční poradci tvrdí, že ano, jiní tento způsob striktně odmítají. Skeptiků výrazně přibylo poté, co v roce 2012 klesla státní podpora ze 4,5 tisíce na 2 tisíce korun ročně. Přesto zůstává „stavebko“ mezi lidmi populární. Jako způsob zabezpečení na důchod ho volí nejčastěji lidé s nižšími příjmy.
Jak název stavebního spoření napovídá, je určené především k financování bydlení. Pokud střadatel potřebuje zaplatit drobnou rekonstrukci domu nebo bytu, zůstávají i po snížení státní podpory klady „stavebka“ neoddiskutovatelné. Patří mezi ně státní podpora, garantovaná a stále ještě konkurenceschopná úroková sazba z úvěru i to, že se půjčka do částky kolem 700 tisíc korun obejde bez zajištění nemovitostí.
Nejlépe „chutná“ po šesti letech
Specifikem stavebního spoření je šestiletá vázací doba. Když během ní klient „stavebko“ zruší, přijde o státní příspěvek. I když lze i po šesti letech spořit dál a nárok na peníze od státu při splnění stanovených podmínek stále trvá, klienti by smlouvy přes tento časový horizont podle expertů příliš natahovat neměli. "Stavební spoření šest let před penzí? Proč ne… Ale na horizont 15, 20, 30 let není vhodné. V doplňkovém penzijním spoření (třetí pilíř – pozn. red.) také dostanete státní podporu, navíc je možnost v něm zvolit dynamičtější investiční strategii s výnosem kolem 7 % ročně a nesušit peníze 30 let v bance," doporučuje analytik Partners Aleš Tůma.
Proč se zamyslet nad spořením na důchod? Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji, který zvyšuje schodek na důchodovém účtu, je výše státních penzí do budoucna přinejmenším nejistá. Pomoci měl 2. pilíř penzijního systému. Ten ale přilákal jen necelých 100 tisíc klientů a současná vláda ho téměř určitě k 1. lednu 2016 zruší.
A důvod? Úroky, které stavební spořitelny připisují k nastřádaným částkám, se aktuálně pohybují jen kolem 1,5 % ročně, tedy na podobné úrovni, jakou nabízí spořící účty u bank. To co dělá stavební spoření zajímavým a konkurenceschopným produktem, je státní příspěvek. Jeho přínos k naspořeným penězům ale v čase klesá.
Aby střadatel dosáhl na maximální příspěvek, musí na účet stavební spořitelny poslat každoročně alespoň 20 tisíc korun. Stát ho za to „odmění“ dvěma tisícovkami. Zda ale měl před tím klient na „stavebku“ naspořený milion, nebo tam neměl nic, nehraje roli. Největší přínos tak peníze od státu znamenají v prvním roce spoření, kdy jejich podíl na naspořených penězích tvoří 10 %. V sedmém roce už je to méně než 1,5 %.
Na šestiletém spořícím horizontu tak státní podpora zhodnotí peníze v průměru zhruba o 4 % ročně. Připočteme-li standardní úrok, kterým peníze zhodnocují stavební spořitelny, dostáváme se nad hranici 5 %. Po 30 letech spoření už ovšem průměrný roční přínos státní podpory klesá k 0,3 %, spolu s úrokem se tedy klient dostane jen na 1,8 %. A to už je méně, než lze očekávat z konzervativních strategií doplňkového penzijního spoření. „Po šesti, maximálně sedmi letech se tak vyplatí částku vybrat, investovat jiným způsobem a založit si nové stavební spoření,“ radí šéfredaktor serveru Investujeme.cz Petr Zámečník.
Drž se staré smlouvy
Existuje však jedna výjimka, a tou jsou staré smlouvy o stavebním spoření uzavřené ještě před tím, než vinou hospodářské krize začaly klesat úroky. „U starších smluv zhodnocení připisované stavebními spořitelnami dosahovalo i 3 % ročně případně s úrokovým bonusem ve výši až 50 %. To jsou smlouvy, na kterých klient může získat 4,5 procenta ročně jenom od stavební spořitelny,“ připomněl Zámečník. Takové smlouvy tak byly z pohledu spoření na penzi takřka zlatým pokladem.
Jenže staré smlouvy v poslední době už neodráží realitu trhu a z pohledu stavebních spořitelen jsou drahé. Spořitelny je proto desetitisícům klientů v posledním roce vypověděly, nebo se střadatele alespoň snažily „lákavými“ nabídkami na uzavření nové smlouvy bez poplatku přimět k dobrovolnému zrušení té staré.
Každý špás něco stojí
Jako nevýhoda stavebního spoření bývají často zmiňovány poplatky. Ani to ale není černobílé. Počítat se musí se vstupním poplatkem – obvykle procento z cílové částky. Pokud by tedy cílová částka činila 160 tisíc korun, což je při šestiletém spořícím horizontu optimální, zaplatil by klient 1 600 korun. Dále si spořitelny účtují ještě poplatek za vedení účtu, který se pohybuje kolem 320 korun ročně. Za šest let tedy v úhrnu vyšplhá na 1 920 korun. Celkem tak klient za spoření zaplatí 3 520 korun, což odpovídá 2,2 % z cílové částky.
Tím se stavební spoření řadí k průměru. Pokud byste vložili stejnou částku do podílového fondu, pohybovaly by se při stejném nastavení náklady mezi 3 až 4 %. Naopak levněji než „stavebko“ by vyšlo doplňkové penzijní spoření, kde poplatky omezil zákon.
Avšak stavební spoření má oproti těmto investičním produktům jednu neskonalou výhodu. Díky státní podpoře a smluvně stanoveným úrokům totiž skýtá jistotu, že peníze neznehodnotí. Jinými slovy pokud vás děsí to, že by vaše peníze mohly byť krátkodobě ztrácet na hodnotě a za jejich bezpečí jste ochotni zaplatit nižším výnosem, pak je stavební spoření na důchod vhodné právě pro vás.
