Praha - Tři čtvrtiny Čechů dávají v restauracích spropitné většinou jen symbolické. Přibývá ale i hostů, kteří za servis připlatí navíc i deset procent z útraty. Tuzér ale berou spíš jako povinnost. Jen málokdy totiž odráží jejich skutečnou spokojenost se službami. Vyplynulo to z průzkumu mezi restauracemi, který uspořádal gastronomický portál Alakarte.cz. Výše spropitného se v zahraničí liší. Třeba Američané dávají 20 procent. Japonci ho naopak považují za urážku.
Češi nespokojenost většinou nedají najevo
Výše spropitného má odrážet spokojenost zákazníka s kvalitou jídla, obsluhou i prostředím restaurace. Češi ale personál odměňují spíš ze zvyku. Přestože jim mizerné jídlo přinese protivná servírka, nelibost většinou nedají najevo, a to ani finančně. „Když mi to nechutná, stejně aspoň něco dám. Je to slušnost. Bez spropitného neodcházím,“ konstatoval jeden z oslovených hostů restaurace.
Přitom podle průzkumu bere naprostá většina restaurací výši spropitného jako odraz kvality svých služeb. „Pokud je všechno v pořádku, tak se běžně očekává deset procent,“ řekla provozní restaurace Element Club Petra Matoušová.
Jenže realita je jiná. Většina Čechů útratu jen lehce zaokrouhlí nahoru. V řádu korun číšníka ocení téměř 60 procent hostů. Tuzéry v řádu desetikorun dává pravidelně jen 15 procent lidí. Skoro čtvrtina klientů pak neplatí spropitné vůbec. „Nedávno jsem mluvil s jedním restauratérem, kdy měl host útratu 1495 korun a zaokrouhlil mu to na 1500. Celý večer se tam přitom o ně dva lidé starali,“ podotkl jednatel Alakarte.cz Pavel Suchánek.
A jak to chodí se spropitným v cizině?
Hned za hranicemi – v Německu nebo v Rakousku – neurazí tuzér ve výši 10 procent celkové útraty. Taková odměna je adekvátní i v Chorvatsku či Řecku. Například v Itálii a v Nizozemsku si spropitné restaurace určují samy – připíší ho automaticky na účet. Výrazně vyšší odměnu – 20 procent - pak čeká personál ve Spojených státech. V Japonsku zase spropitné vnímají jako urážku.
