Housle nebo violoncella ožívají díky smyčcům a Tomáš Koštejn se stará o to, aby hudebníci měli v rukách kvalitní kusy. Zabývá se jejich opravami i výrobou. Vyučil se sice jako mechanik důlních strojů a velkostrojů, ale ke klasické hudbě má blízko, protože je i vystudovaný kontrabasista.
Tomáš Koštejn pracuje s nejkvalitnějšími materiály, z kterých lze smyčec vyrobit. Je to fernambukové dřevo nebo žíně z mongolských koní. Dobrý smyčec je pro hudebníka podstatný. „Někdo dokonce říká, že smyčec je důležitější než housle,“ podotkl Koštejn.
V zásadě však oba dva instrumenty spolu kooperují. „Pro toho hráče musí smyčec dobře skákat a být klidný při dlouhých tazích. Zároveň je nedílnou součástí tón,“ přiblížil.
Váha žíní podle Koštejna závisí na druhu smyčce. „Když je smyčec lehký, může se trochu přidat, ale nesmí to být moc, jinak se začne zvuk dusit,“ přibližuje vznik nástroje.
Smyčce v hodnotě luxusního vozu
Za dvacet let práce se Koštejnovi dostala do ruky i spousta unikátních kousků, smyčce za cenu luxusního vozu. „Běžně se ceny za ty zahraniční pohybují kolem sta tisíc korun, tedy čtyři až šest tisíc euro,“ uvedl smyčcař. Nejdražší kousek, který v dílně měl, byl za 70 tisíc euro (skoro 1,8 milionu korun).
V současnosti Koštejn smyčce hlavně opravuje, ale rád by si našel víc času na samotnou výrobu. „Měl jsem trochu blok, abych se do toho smyčce pustil, abych ho nezničil,“ přiblížil. Osvobodit se od strachu mu pomohl až jeden z jeho učitelů – Saša Hendruk.
K práci se dostal oklikou přes kamaráda. Je vyučený jako mechanik důlních strojů a velkostrojů, ale je i vystudovaný kontrabasista. Jeho zákazníky jsou členové České filharmonie, komorních orchestrů i sólisté. Několik smyčců bude teď Koštejn posílat i do Jižní Koreje.
