Mezinárodní ratingové agentury chválí Česko za přebytek státního rozpočtu. Nejnověji potvrdila společnost Standard & Poor's, že pro mezinárodní investory jsme mimořádně bezpečnou zemí. Ocenila i to, že v plusu neskončil jen státní rozpočet, ale celý vládní sektor, tedy například obce a kraje. I ty většinou hospodařily buď vyrovnaně, nebo ušetřily.
Obcí, které hospodařily v loňském roce s deficitem, bylo v pololetí v Česku celkem 931. Naopak přes pět tisíc tři sta jich bylo v plusu. Například Horní Planá loni hospodařila s přebytkem 13 milionů, a to přesto, že investovala. Nejvíc peněz zde šlo na rekonstrukci vodovodu a opravy cest. „Vybudovali jsme chodník, protože děti z mateřské školy chodí do dětského domova po silnici,“ říká starosta Horní Plané Jiří Hůlka (nestr.).
V Českém Těšíně naopak hospodaření nakonec skončilo v minusu 77 milionů. Velké investice tu město v loňském roce neudělalo. „Vše se připravovalo proto, abychom do nového programového období vstoupili s odvážnými plány,“ vysvětluje místostarostka Českého Těšína Gabriela Hřebačková (nestr.).
Mezinárodní ratingové agentury si všímají, že přebytku dosáhl nejen státní rozpočet, ale i celý veřejný sektor. Tedy jak hospodaření obcí, tak krajů. Celkem tak skončily obce loni v přebytku 43 miliard, kraje přidaly dalších 13. Podle hodnotící zprávy za tím stojí vyšší daňové příjmy.
„A to je dané hlavně tím, že jsme meziročně 2015 a 2016 vybrali o 103,4 miliardy daní a odvodu navíc,“ konstatuje vicepremiér a předseda strany ANO Andrej Babiš. Podle premiéra a předsedy strany ČSSD Bohuslava Sobotky je to určitě dobrá zpráva z hlediska stability českého hospodářství i z hlediska výdajů státu na obsluhu státního dluhu. „Je taky ale potřeba říci, že kraje a obce jsou limitovány zákonem, co se týče utrácení a dluhu. Jsou na ně přísnější kritéria než na stát,“ připomíná ekonomický expert strany ODS Jan Skopeček.
Pokud jde o důvěru investorů, je Česko jednou z nejspolehlivějších zemí ve střední Evropě. Podle politiků ale mohlo být hodnocení ještě lepší, kdyby stihli včas přijmout zákon o rozpočtové odpovědnosti. „Měli jsme tam drobnou chybičku, ten zákon o rozpočtové odpovědnosti, byli jsme poslední v Evropě, kdo to měl prosadit do roku 2013,“ říká Babiš.
Normu tento týden podepsal prezident. Agentury uvádějí, že právě rozpočtová odpovědnost je zásadní pro českou ekonomiku, a to kvůli stárnutí populace. V budoucnu totiž podle agentur hrozí, že Česko nebude mít na důchody.
„Ta čísla jsou dobrá, pokud se nám je podaří udržet v příštích letech, tak můžeme očekávat i zlepšení tohoto hodnocení,“ míní Sobotka. „Nemyslím si, že to má nějaký vliv, protože zákon o rozpočtové odpovědnosti je zákon obyčejný, a ne ústavní, jak byl původně plánován,“ dodává předseda strany KSČM Vojtěch Filip.
Samotné obce však většinou značují označují nový zákon o rozpočtové odpovědnosti, který požaduje, aby dluh nepřesáhl 60 procent průměrného ročního příjmu obce, za zbytečný. Podle jejich starostů platí, že pokud by obce nehospodařily zodpovědně, nezískaly by úvěry u bank.
Rating Česka je stejný jako Číny
Rating České republiky podle agentury Standard & Poor's zůstává na stupni AA minus. Stejné hodnocení má Čína, Estonsko, Tchaj-wan a Chile.
- Nejlepší investiční stupeň AAA: Austrálie, Dánsko, Hongkong, Kanada, Lucembursko, Německo, Norsko, Singapur, Švédsko a Švýcarsko
- Druhý stupeň AA+: Finsko, Nizozemsko, Rakousko, USA
- Třetí stupeň AA: Belgie, Francie, Jižní Korea, Kuvajt, Nový Zéland, Velká Británie
- Zdroj: ČNB
Rating dlouhodobých závazků České republiky se od začátku její existence drží v investičním pásmu a nikdy nesklouzl do spekulativního.
V roce 1993 sice agentura Moody's ohodnotila Česko nejnižší investiční známkou Baa3, za dva roky už ale vystoupala na Baa1. Na tomto ratingu se země udržela až do roku 2001. V následujícím roce agentura Moody's zvýšila rating Česka spolu se sedmi dalšími zeměmi střední Evropy, které mířily do Evropské unie. V případě České republiky rating poskočil hned o tři stupně na A1. Důvodem bylo, že integrace této osmičky zemí do EU měla výrazně snížit riziko devizové krize, která by mohla narušit obsluhu zahraničního dluhu.
V roce 2002 ale zároveň agentura hnula tuzemským ratingem naposledy a dodnes se drží na úrovni A1. V tomto pásmu se nyní nachází i Estonsko, Izrael, Japonsko a Saúdská Arábie. Investiční ohodnocení agentury Moody's je tak v případě Česka lepší, než mají ostatní země visegrádské čtyřky. Maďarsko dokonce spadá spolu s Portugalskem a Ruskem do spekulativní oblasti.
Problémy v bankovním sektoru se promítly do hodnocení u Standard & Poor's
V případě dalších ratingových agentur ale nebyla česká cesta čistě vzestupná, a to bez ohledu na to, že se písmenné označování ratingu Standard & Poor's a Fitch liší od Moody's. Jak v případě Standard & Poor's, tak Fitch se totiž promítla bankovní krize v roce 1997. Po třech letech se slušným ratingem A od agentury S & P se v roce 1998 hodnocení propadlo o jeden stupeň na A-.
Fitch, který dával Česku rating A- už v letech 1995 a 1996, přistoupil ke zhoršení o rok dřív než Standard & Poor's a ohodnotil Česko dokonce jako BBB+.
Co se v polovině devadesátých let dělo? Agentura Standard & Poor's zhoršení ratingu zdůvodňovala pomalou restrukturalizací bankovního sektoru a růstem podílu špatných úvěrů v ekonomice. Už předtím varovala před slabým bankovním sektorem, nedotaženou privatizací, rozpočtovou politikou a nárazy krize v Asii, kterou vyvolaly problémy thajské měny, jež se přelily do dalších zemí regionu.
Tato měnová krize se skutečně přelila do některých zemí, které vypadaly, že vykazují podobné známky makroekonomické nestability jako jihovýchodní Asie. A mezi ně patřilo i Česko. Investoři se začali zbavovat korun, česká měna prudce oslabovala a ČNB kvůli udržení kurzu ve fluktuačním pásmu prodávala devizy. V jednom měsíci přišla o čtvrtinu svých rezerv. Nakonec tak padlo rozhodnutí změnit kurzový režim a koruna byla ponechána volnému pohybu určovanému trhem.
ČNB se pak rozhodla skokově zvýšit úrokové sazby k nalákání investorů. Negativním efektem tohoto kroku však bylo zdražení komerčních úvěrů, horší dostupnost peněz, recese a rozpočtové škrty. Ekonomická nestabilita a úspory pak v listopadu 1997 nakonec vyvrcholily pádem vlády Václava Klause, jehož bezprostřední příčinou však byly pochybnosti o financování ODS.
Agentury nechaly hodnocení Česka na nižší úrovni několik let. Zatímco Fitch zvýšil rating už v roce 2003 na A- a v roce 2005 pak na A, agentura S & P ponechala Česku rating A- až do roku 2006. V následujícím roce ho zvýšila, čímž reagovala na prosazení reformy veřejných financí za vlády Mirka Topolánka, které změnily prakticky všechny daňové zákony, zavedla se superhrubá mzda nebo ekologická daň.
V současnosti hodnotí Fitch Česko (A+) stejně jako Moody's (A1). Nejlepší rating má tuzemská ekonomika od Standard & Poor's, a to AA-, který je o stupeň výš než ratingy dvou ostatních agentur a díky čemuž Českou republiku staví na úroveň Číny, Estonska, Tchaj-wanu a Chile.
Ratingové hodnocení sděluje potenciálním investorům, jaké riziko mohou při koupi českých státních dluhopisů očekávat. Tato data tak ovlivňují ochotu věřitelů půjčovat hodnocenému státu nebo podniku, což má dopad i na náklady na nové úvěry. Hodnocení je důležité například pro nové investory, kteří neznají evropské a české poměry a rating je pro ně jediný objektivnější ukazatel. Rating pak využívají investoři nejen pro stát, ale i pro firmy.
Ratingové agentury poskytují vyžádaný i nevyžádaný rating. V případě vyžádaného hodnocení se v Česku na sběru dat pro agenturu podílejí společně s příslušnou agenturou Česká národní banka, ministerstvo financí a další veřejné i neveřejné instituce. Ministerstvo přitom připomínkuje konečný text. U nevyžádaného ratingu často agentury využívají veřejně dostupné zdroje (MMF, OECD, Eurostat, ECB) místo zažádání státu o konkrétní data.
