Praha – Profesor z Princetonské univerzity Orley Ashenfelter přistupuje k ekonomii s nadhledem. Chce být v kontaktu se skutečnými lidmi, a ne jenom čísly nebo ekonomickými ukazateli. Přišel na to, že daleko lépe než ratingové agentury dokáže ekonomiku zhodnotit jeden oběd v rychlém občerstvení. Vymyslel takzvaný Big Mac index. "Big Mac je symbol - na půl práce a na půl obchodovatelné zboží," řekl profesor Ashenfelter v Hyde Parku Civilizace.
Profesor Ashenfleter má za to, že nejlepší indikátor ekonomického rozvoje země jsou mzdy obyčejných lidí. „Mzdy vám ukazují, jak se daří většině lidem, protože většina jsou zaměstnanci… Když rostou mzdy, roste i produktivita a lidem se daří lépe.“
Proto přišel s unikátním konceptem, jak porovnat ekonomiky jednotlivých zemí. „Když jste na nějakém exotickém místě, kupte si Big Mac a zeptejte se zaměstnance, kolik vydělává,“ radí profesor. Už v roce 1986 totiž přišel tento světový ekonom s indexem pojmenovaným po slavném sendviči restaurací McDonald's. Důležitá je totiž nejen cena samotného Big Macu, ale také mzda pracovníka.
„Základní myšlenkou bylo najít zaměstnání, které existuje v každé zemi a které se v čase příliš nemění. A potom změřit mzdu v lokální měně,“ vysvětluje. Protože produkty společnosti McDonald's jsou dostupné v několika desítkách zemí, bylo zkoumání mzdy pracovníků této společnosti ideální. Zaměstnanci se učí stejné postupy, pracují s totožnými přístroji, platy se ale různí.
Big Mac index neboli hamburgerový index nabízí už od 80. let časopis The Economist. Podle teorie parity kupní síly by měly stát stejné výrobky po celém světě stejně. Index proto porovnává ceny sendviče Big Mac a podle nich určuje cenovou hladinu, ekonomický růst nebo hodnotu měny.
Když se pak spočítá, jak dlouho vydělává zaměstnanec McDonald's v dané zemi na jeden Big Mac, dá se zjistit i produktivita práce. Například ve Spojených státech to trvá 27 minut, v Indii nebo Afghánistánu naopak kolem 6 hodin.
Profesor Orley Ashenfelter v rozhovoru pro Hyde Park Civilizace upozornil, že lidé by se až tak neměli spoléhat na hodnocení ratingových agentur. Ty totiž prý platí především vydavatelé dluhopisů, a ne zákazníci. Hodnocení nemusí být tedy až tak nezávislé.
Stejně tak podle něj nedokážou zhodnotit objektivně ani kondici jednotlivých zemí podle státního dluhu. Obrovský vliv hodnotících agentur je proto podle něj nesmyslný: „Jsou k smíchu. Nedostáváte odborný názor, ale něco, co vám pomůže zamaskovat, že se nechcete rozhodovat sami.“
Orley Ashenfelter:
- profesor ekonomie z Princetonské univerzity
- bývalý prezident American Economic Association
- šéfeditor amerického akademického žurnálu the American Economic Review
Vyvinul celou řadu statistických metod. Zkoumal nezaměstnanost, diskriminaci nebo třeba jak vzdělání ovlivňuje kariéru a výši mzdy. „Aby identifikoval efekt co nejčistěji, zaměřil se na dvojčata. Takže byl schopen odlišit vliv genetiky, prostředí a typu vzdělání, na celoživotní kariéru,“ popisuje jeho student ekonom Jan Švejnar.
Velkou vášní profesora Ashenfeltera je víno. I pro něj vytvořil statistický model. Podle údajů o podnebí, srážkách, počtu slunečních dní a teploty dokáže říct, jestli bude víno dobré, nebo ne, ještě před tím, než ho ochutná. „V době vinobraní už je ve svém modelu schopen určit, jestli tento ročník bude průměrný, nadprůměrný, vynikající,“ potvrzuje Jan Švejnar. Cenu a kvalitu vína v závislosti na počasí dokonce zkoumal i na Moravě.
Celý rozhovor s profesorem Ashenfelterem si můžete poslechnout ZDE:
