Praha – Není podstatné jen to, kdo hudbu z rádia, CD přehrávače nebo televizního vysílání poslouchá, ale i to, kdo ji kromě podnikatele teoreticky může slyšet. Pokud to jsou například kolegové, klienti, přátelé nebo i anonymní posluchači za zdmi provozovny, může být poslech rádia posouzen jako veřejná produkce a o své se mohou začít hlásit ochránci autorských práv.
Sdružení zastupujících práva autorů je hned pět, přihlásit se k veřejné produkci musí podnikatel sám a u každé společnosti zvlášť. Za rádio a televizi se platí třem z nich. Částka na roční faktuře se může vyšplhat až na deset tisíc korun. „Postup kolektivních správců by měl být velmi citlivý a měli by vysvětlovat svoji činnost,“ domnívá se právník z advokátní kanceláře Bird & Bird Vojtěch Chaloupek.
„V první fázi se snažíme podnikatele kontaktovat a informovat je, jaké jsou jejich povinnosti ze zákona,“ popisuje postup například ředitel z Intergramu, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.
Neznalost zákona neomlouvá
Zkušenosti živnostníků jsou ale spíše jiné – sdružení je na jejich povinnosti neupozorní a k vytipování hříšníků často používá třeba brigádníky. „Je pravda, že v loňském roce jsme pomocí brigádníků dělali akci, jejímž cílem bylo zmapovat pokrytí regionu,“ přiznává ředitel OSA Roman Strejček.
Následné kontroly bez ohlášení jsou tvrdé a nekompromisní, tvrdí dále živnostníci. Místo upozornění na chyby a pokutu, pokud nebudou napraveny, přichází předložení nejasného dokumentu k podpisu a odchod beze slova vysvětlení. „Uplynulo asi 14 dní, přišel doporučený dopis a v něm už rovnou dvě složenky. Měli jsme platit zhruba tři tisíce korun za rok 2008, i s penále téměř dvojnásobek,“ uvádí provozovatelka pneuservisu na Příbramsku.
Integram vysvětluje, že neznalost zákona neomlouvá. Obchodníkům tak nezbývá nic jiného, než autorský zákon důkladně nastudovat nebo rádio a televizi pro jistotu z podniku vyhodit.
