Berlín - Po záchraně Opelu se v Německu roztrhl pytel se žádostmi o státní podporu. O pomoc žádá už přes 1100 firem. Nejvíce se diskutuje záchrana maloobchodní skupiny Arcandor, která po vládě žádá pomoc skoro za miliardu eur. Koalice je rozdělená, zatímco sociální demokraté jsou pro, CDU další podobné akce jako Opel odmítá. Ministr hospodářství Karl-Theodor zu Guttenberg argumentuje podmínkou, aby firma byla zdravá ještě před započetím krize. To se retailera Arcandoru zřejmě netýká.
1,5 miliardy eur plus záruky až za 4,5 miliardy pro Opel strhlo lavinu a určilo i další diskusi o státní pomoci firmám. Už v případě Opelu byli politici rozděleni. Ministr hospodářství Guttenberg dával před státní pomocí přednost bankrotu. Přesto Opel peníze dostal. „Je to velmi velké riziko, byl jsem jiného názoru, rozhodla většina,“ tvrdí Guttenberg. V případě automobilky ho nepodpořili ani straničtí kolegové. Pomoc Opelu ale prosazovala hlavně sociální demokracie. „Riziko, že by Opel zkrachoval, by bylo, myslím, větší,“ přemítá ministr financí za SPD Peer Steinbrück.
Teď se o státní peníze hlásí už víc než 1100 podniků a tím pádem hrozí, že čtyřicetimiliardový balíček určený na pomoc firem v krizi nebude stačit. Mezi zájemci o pomoc je i 20 velkých firem s miliardovými rozpočty. V současnosti jim vévodí společnost Arcandor, která provozuje obchodní domy Karstadt, zásilkový obchod Quelle a cestovní kancelář Thomas Cook.
Arcandor: Dali jste Opelu, dejte i nám, zaměstnáváme přes 50 tisíc lidí
Podporu má opět u shovívavých sociálních demokratů. „Chceme ukázat, že nezachraňujeme jen průmyslová pracovní místa, ale i ta ve službách, a místa pro ženy,“ tvrdí předseda sociálních demokratů Franz Müntefering. Přitěžující okolností pro Arcandor nicméně může být, že v problémech se firma zmítala ještě před započetím krize.
Guttenberg pomoc Arcandoru odmítá:
„Aby se firma kvalifikovala na zisk pomoci ze státního fondu, musela by být zdravá 1. července 2008 a do problémů se dostat až kvůli krizi.“
Ekonomové se bojí, že problémové podniky i přes státní pomoc nakonec zkrachují. Jako příklad slouží bývalá jednička stavebnictví, koncern Philipp Holzmann. V roce 2002 vyhlásil bankrot a stát už tak ze své záruky neviděl ani fenik. Celkem stál záchranný balíček skoro 4,5 miliardy marek, tedy přes 2 miliardy eur.
