Peking – Život v myší díře. Sen o lepším životě se pro čínské přistěhovalce mění v noční můru. Peking rychle bohatne. Rostou ceny nemovitostí i potravin. Zatímco velmi bohatých Číňanů přibývá, nižší střední vrstva na vysoké nájmy nemá peníze. Zhruba milion přistěhovalců pracuje šestnáct hodin denně, přesto řada z nich žije v nelidských podmínkách.
Pekingský prodavač Che Čchüan-ťi sdílí sklepní místnost se svou ženou a dalšími třemi přistěhovalci. „Je to velmi depresivní. Vůbec sem nesvítí slunko. Nemám si ani kam uložit své věci,“ stěžuje si Che.
Spolu se zhruba stovkou lidí mají v podzemí k dispozici dohromady jen tři toalety. Jen on přitom platí nájem v přepočtu necelé tři tisíce korun. Kdyby chtěl žít v lepším bytě, zaplatil by přinejmenším trojnásobek. „Život v Pekingu je opravdu těžký. V obchodě se mi daří. Každý den ale vstávám ve tři ráno, vyzvednu zboží a na trhu prodávám celý den. Domů chodím velmi pozdě,“ popisuje prodavač.
Přistěhovalci často pracují jako číšníci nebo skladníci. Ženy nejčastěji jako služebné u bohatých rodin. Těch v Číně rychle přibývá. Zatímco v roce 2000 žilo v zemi oficiálně pouze 24 osob s majetkem nad miliardu jüanů, tedy zhruba 2,5 miliardy korun, loni jich už bylo bezmála 1 400.
