Praha – Zavírání evropských jaderných elektráren v důsledku obav o jejich bezpečnost není nutné, jde spíše o politické rozhodnutí než otázku bezpečnosti. Na přednášce pořádané Českým vysokým učením technickým na to upozornil Jukka Laaksonen, bývalý generální ředitel finského Centra pro radiační a jadernou bezpečnost a předseda Mezinárodní konzultační skupiny pro jadernou bezpečnost. Havárie ve Fukušimě nicméně podle něj přesto odhalila některé slabiny a chyby a nyní je na jednotlivých zemích, aby se z ní poučily.
Havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima, kde v důsledku zemětřesení a následné tsunami došlo loni v březnu k masivnímu úniku radioaktivity, rozpoutala bouřlivou diskusi o budoucnosti jaderné energetiky. Podle Laaksonena ovšem následné testy evropských jaderných elektráren neodhalily zásadní rizika, která by si vyžádala bezodkladné uzavření některých z nich. Uzavření německých jaderných elektráren, které následovalo, nemělo bezpečnostní důvody, tvrdí Laaksonen. „Není to založeno na žádném posouzení bezpečnosti. Já byl součástí regulátora, vím, že tam nebyly žádné bezpečnostní důvody. Je to politické rozhodnutí,“ míní.
Jukka Laaksonen
„Evropské strestesty přinesly řadu nových nápadů, jak posílit bezpečnost jaderných elektráren.“
Němečtí politici nezvážili důsledky svého rozhodnutí
Při rozhodování německých politiků podle něj hrála zásadní roli negativní publicita jaderné energetiky, která se od roku 1978 šíří z Rakouska do dalších německy mluvících zemí. Rakousko uzavřelo jednu jadernou elektrárnu těsně před jejím spuštěním, projekt na výstavbu další zastavilo. Odmítavý postoj Rakouska vůči jaderné energetice pociťuje i Česká republika, která v minulosti musela čelit například blokádám hraničních přechodů, které organizovali rakouští odpůrci jaderné elektrárny Temelín.
Laaksonen nicméně zároveň upozornil, že němečtí politici při rozhodování o uzavření německých elektráren nedomysleli některé důsledky tohoto rozhodnutí. „Není to jen otázka nasazení jiných energetických zdrojů, ale i kompletní změna distribuce energie,“ podotkl Laaksonen.
Fukušimské poučení
I když uzavírání německých jaderných elektráren nebylo podle Laarsonena nutné, přesto havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě odhalila některé nedostatky a chyby, ze kterých je třeba se poučit. Ty podle něj měly technický i politický charakter. „Naneštěstí Fukušima byla navržena americkou společností a byla pouze přenesena bez posouzení lokálních podmínek a okolností. To je důležitý podnět pro všechny tyto společnosti a vlády, že je třeba posuzovat podmínky dané lokality,“ zdůraznil Laaksonen.
Další chyby, která umocnila následky katastrofy, se pak podle Laaksonena dopustila i japonská vláda a média, když včas neinformovaly o rozsahu katastrofy. „Veřejná komunikace musí být precizní a pravdivá, aby lidé věděli, co se děje,“ podtrhl Laaksonen.
K havárii jaderné elektrárny Fukušima došlo 11. března 2011 poté, co Japonsko zasáhlo ničivé zemětřesení a následně vlna tsunami. Na mezinárodní stupnici jaderných událostí byla tato havárie ohodnocena nejvyšším stupněm 7 podobně jako únik radioaktivity z atomové elektrárny v Černobylu v roce 1986. V důsledku havárie ve Fukušimě muselo být v ochranném pásmu o průměru dvaceti kilometrů evakuováno kolem 100 tisíc lidí. Podobně jako po neštěstí v Černobylu se už ale i tady navzdory doporučením odborníků a navzdory radioaktivitě a hrozícím nemocem starousedlíci začínají do zamořeného okolí elektrárny vracet.
