Praha – Důchodová reforma, do jejíhož startu zbývají necelé dva týdny, je podle ekonomů ušitá horkou jehlou a potřebovala ještě upravit. Z gruntu změnit by potřeboval hlavně první pilíř, v němž začínají chybět peníze. Návrhů, jak to udělat, je celá řada. Česku by však podle všeho nejvíc vyhovoval model „šťastný švédský penzista“.
Švédský důchodový systém patří k nejlepším na světě. Oceňuje ho tak nejen Světová banka, ale například žebříček Melbourne Mercer Pension Global Index 2011. Ten srovnává penzijní systémy vyspělých zemí, například podle výše důchodů v porovnáním s tím, co do něj lidé vložili, a nezanedbatelnou váhu v hodnocení má i udržitelnost systému, tedy to, jak se umí vypořádat se stárnutím populace. Švédové podle obou kritérií skončili v první trojici.
Pozitiva, kterými by se mohlo inspirovat i Česko, na severském systému vidí také čeští ekonomové. Oceňují mimo jiné to, že umožňuje v rozmezí od 61 do 70 let odejít lidem do důchodu libovolně prakticky kdykoliv. Výše penze je přitom odstupňována podle zásad pojistné matematiky.
Standardní penzi, která v průměru dosahuje zhruba 55 procent předchozího příjmu, zájemce dostane, když odejde do penze v 65 letech. Pokud se rozhodne odejít v 61 letech, bude pobírat důchod ve výši 72 procent standardní hodnoty. Naopak pokud pracuje až do 70 let, dostává pak 157 procent průměrného důchodu. „Výše důchodu se odvíjí od očekávané doby dožití ženy či muže a toho, kolik let jste odpracovali. Výpočet výsledné penze tak staví na jasně definovaných principech,“ vysvětlil rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík.
V Česku platí loni schválená novela, která věk potřebný pro odchod do důchodu postupně zvyšuje. Letos tak mohli muži pověsit práci na hřebík s nárokem na plnou penzi v 63 letech, ženy dříve v závislosti na počtu vychovaných dětí. Lidé, kterým je dnes 35 let, musí počítat s tím, že do penze půjdou až v 67 letech. A dnešní sedmnáctiletí se mohou těšit na důchod až v 70 letech.
Bez schodku
Aby švédský systém mohl fungovat a vyrovnával se i se stárnurím populace, motivuje, systémem daňových úlev, penzisty k práci. Na slevy z daní obecně dosáhne každý pracující, činorodí důchodci je však mají dvojnásobné. A k vyšší stabilitě systému pomáhá také navázání výše penzí na výběr pojistného. Kvůli tomu se mohou například v době recese penze snižovat - zpomalení ekonomiky ve Švédsku v roce 2011 například vedlo k jejich poklesu v porovnání s předchozím rokem o 1,7 procenta.
Navázání penzí na výběr pojistného je podle ekonomů výhodné. A to jak pro stát, který se nemusí vypořádávat s deficitem systému, ale také pro občany. „Dlouhodobě by totiž byl poměr penzí k průměrným mzdám v podstatě neměnný. V českém případě ale bude podle stávající úpravy působit mnohem razantněji tlak, který vychází z demografie a bude tlačit poměr penze k průměrné mzdě stále níže a níže,“ varoval hlavní ekonom společnosti Patria Finance David Marek.
Začínající trend snižování domácích starobních důchodů v porovnání s průměrnou mzdou potvrzuje i ministerstvo práce a sociálních věcí. Zatímco nyní dostává průměrný důchodce 42 procent průměrné mzdy, vinou omezení valorizace penzí, kvůli které se bude do výše starobních důchodů promítat jen třetina růstu cen, klesne tento poměr do roku 2015 na 38,4 procenta. S nižšími důchody musí počítat také mladá generace.
Upadnou důchodci do chudoby? Pomůže minimální penze
Navázání penzí na výběr pojistného má přesto své kritiky. Ti se obávají, že by čeští senioři, jejichž životní úroveň je nižší než ve Švédsku, mohli upadnout při výraznějším poklesu výkonu ekonomiky do chudoby. „Něco jiného je Švédsko a něco jiného je Česká republika, kde je většina důchodců těsně nad úrovní chudoby. Švédové mají dostatečný polštář, my ne,“ upozornil bývalý eurokomisař pro zaměstnanost a sociální záležitosti Vladimír Špidla (ČSSD).
To ale podle ekonomů nehrozí, a odpovídají tomu také zkušenosti ze Švédska. Tam se důchody zvyšovaly od spuštění systému celé desetiletí. Pokles důchodů přinesla až finanční a hospodářská krize. Navíc před chudobou má důchodce chránit solidární minimální penze. Ta není ve Švédsku financovaná ze sociálního pojištění, ale ze státního rozpočtu - tedy převážně z daňových příjmů. Má tedy spíše charakter sociální dávky.
Právě tuto minimální penzi by do českého důchodového systému chtěl Mertlík okopírovat. „Jedná se o to, aby v důchodovém systému byla jasně definovaná záchranná síť - důchod pro ty, kteří prostě mají tu smůlu, že celý život jsou pod průměrným platem, a to je nemalá část populace, lidé, kteří nikdy z žádného kapitálového pilíře větší důchod mít nebudou, protože zkrátka nedokáží tolik naspořit,“ vysvětlil v rozhovoru pro portál ČT24. Minimální rovná penze by se podle něj v českých podmínkách měla pohybovat zhruba na úrovni 1,5násobku životního minima. Šlo by tak řádově o 5 tisíc korun.
Posílit stabilitu systému může i větší zásluhovost penzí
Naopak ve zbytku prvního pilíře by chtěl Mertlík po vzoru Švédska zásluhovost posílit. Důchodový systém by měl více zohledňovat to, jak velké částky a po jak dlouhou dobu člověk platil na sociální pojištění. Jinými slovy – nemělo by se tak silně přerozdělovat ve prospěch nízkopříjmových skupin, jako je tomu nyní v Česku. Právě větší zásluhovost v rámci penzijního systému motivuje lidi k práci, a tak posiluje jeho stabilitu.
Český státní pilíř není ani ryba, ani rak
„To, co reformě chybí, je jasná definice prvního pilíře. Ten by měl být rozdělat na pilíře dva – oba veřejné. Jeden, který by zajišťoval rovný minimální důchod, a druhý, který by zajišťoval důchod zásluhový, který by se odvíjel od výše příspěvku jednotlivých účastníků na sociální pojištění,“ říká Mertlík.
Zásluhovost a motivaci lidí k práci posiluje ve švédském systému také model tzv. virtuálních účtů. Většina pojistného, které zaplatí současná generace, se sice obratem vyplácí na penze současných důchodců, avšak zároveň se tyto částky virtuálně zapisují na osobní účty pracujících. Poplatníci, kteří pracují a odvádějí pojistné, pak každý rok dostávají poštou zprávu, kolik si na penzi naspořili. Právě to se na švédském systému zamlouvá Markovi. „Švédský model pomyslných účtů je hodný následování a znamená především to, že automaticky je tento důchodový systém vyrovnaný a reaguje na ekonomickou situaci,“ podotkl.
Inspiraci ve Švédsku lze hledat jen částečně
Hledat inspiraci v zahraničí je správné také podle zástupců vládní koalice. Opisovat nicméně nejde slepě. Podle místopředsedkyně sněmovního rozpočtového výboru Heleny Langšádlové (TOP 09) je například zavádění minimální solidární penze zbytečné. „U nás je první pilíř mimořádně solidární. Právě proto, že víme, že první pilíř je tak rovnostářský, zavádíme druhý pilíř, ve kterém by měla být zásluhovost vyšší,“ upozornila. Navíc sociální pojištění, ze kterého se dnes státní penze financují, podle ní není nic jiného než zdanění práce.
Také k motivování lidí k práci příslibem vyšší penze je Langšádlová skeptická. „Zvýšení zásluhovosti může nyní pomoci jen do určité míry, protože víme, že není úplně dostatek pracovních míst na trhu práce,“ podotkla poslankyně. Na druhou stranu ruku v ruce se stárnutím populace bude mladých lidí, kteří budou moci pracovat, ubývat, a tak přibude volných pracovních míst pro seniory. Kvůli tomu budou moci pracovat déle, na což by měl stát pružně reagovat například zvyšováním věku pro odchod do důchodu. Samotná motivace podle Langšádlové problém neřeší.
