Praha – Dohodli jsme se, že se dohodneme. To je poselství, které lídři Evropské unie v neděli poslali finančním trhům i světu. Řecko má přitom problémy už dva roky. Za posledních 21 měsíců se vrcholní představitelé unie sešli nad tématem dluhů už třináctkrát. Kýženou rozhodnou odpověď na krizi ale nikdy nedohodli. Výsledkem nedělního summitu je tak jen hádka mezi francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a britským premiérem Davidem Cameronem o to, zda mají do řešení dluhové krize mluvit i evropské země, které neplatí eurem. Zato Čína se neostýchá. Veřejně tlačí na Evropu, aby se už konečně dohodla.
„Doufáme, že se země Evropské unie dohodnou na komplexním plánu v co nejkratší době a přijmou efektivní opatření, která by zmírnila dluhovou krizi a zabránila dalšímu šíření krize,“ zdůraznilo čínské ministerstvo zahraničí. „Čína věří, že Evropská unie je schopná a chytrá natolik, aby toto napětí překonala. Vždycky jsme nabízeli pomoc zúčastněným zemím prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních kanálů,“ dodalo ministerstvo.
Zatímco světoví lídři začínají být z evropských problémů nervózní, trhy se se včerejším prohlášením vrcholných představitelů unie, že se sice nedohodli, ale udělali velký pokrok, spokojily. „Já si myslím, že finanční trhy to už očekávaly. (…) Trhy si už zvykly, že se toho moc neřeší a ty problémy se hrnou před námi,“ vysvětlil v rozhovoru pro ČT24 člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal.
Rekapitalizace bank – krok správným směrem
Kladně ekonomové hodnotí především náznaky dohody týkající se rekapitaliazce evropských bank, i když přiznávají, že některé aspekty je třeba ještě doladit. Podle Financial Times se lídři unie shodli na tom, že evropské banky dostanou šest až devět měsíců na to, aby si zajistily dostatečný kapitál v objemu 108 miliard eur (asi 2,7 bilionu Kč). Další peníze budou banky potřebovat proto, aby se vyrovnaly s případným odpisem řeckého dluhu, bez nějž se překonat dluhovou krizi zřejmě nepodaří. „Rekapitalizace bank je krok, který povede ke stabilnímu bankovnímu sektoru. Rekapitalizace pomůže euru vyřešit jeho vlastní problémy,“ řekl k tomu Lízal.
Podle analytika ČSOB Jana Čermáka je nyní nicméně těžké říct, zda je požadavek na navýšení oprávněný, či nikoliv, neboť lídři měnové unie se stále nedohodli na tom, jak velká část řeckého vládního dluhu bude odepsána. „Spekuluje se o 50 až 60 procentech. Dokud unie nevyřkne toto číslo, stále půjde jen o zapřahání povozu před koně, kdy banky mají navyšovat kapitál kvůli potenciálním ztrátám vyplývajícím z bankrotu, jehož rozsah zatím není znám,“ upozornil Čermák.
Británie se pře s Francií, kdo se zúčastní dalšího jednání
Další pokus o dohodu podnikne EU ve středu. Už nyní se ale v unii objevují dohady o to, v jakém formátu by se měli lídři unie sejít. Zatím to vypadá, že se ve středu sejdou nejprve ministři financí celé „sedmadvacítky“ a následně i šéfové států a vlád EU a eurozóny.
Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance:
„Eurozóně chybí něco, o čem by se dalo očekávat, že měnová unie bude mít. Totiž společné preference a důvěra ve společnou budoucnost.“
Na to, aby do řešení dluhové krize mohly mluvit i státy stojící mimo eurozónu, tlačí především Velká Británie. „Musíme chránit zájmy zemí, které stojí mimo eurozónu, a to především s ohledem na integritu jednotného trhu všech 27 zemí Evropské unie,“ tvrdí Cameron.
Názor Británie se ale nezamlouvá francouzskému prezidentovi. Ten podle zdrojů agentury Bloomberg odpověděl, že pokud chce být Velká Británie zahrnuta do jednání, měla by se připojit k euru. Francie těžce hledá shodu také s Německem, i kvůli tomu se evropská odpověď na krizi stále oddaluje.
Má EU ještě budoucnost? Kdo ví
Otázkou tak zůstává, jestli nakonec eurozóna a potažmo celá Evropská unie nedoplatí na své vnitřní spory. Některé scénáře znějí vskutku černě. „Budoucnost eura je ta, že buď eurozóna celá zkrachuje, protože je to špatný projekt, nebo dojde k tomu, že se politici budou snažit flikovat to a snažit se udělat centrální plánovací komisi, která z Bruselu bude plánovat nejenom měnovou politiku, ale i fiskální politiku. Protože součástí fiskální politiky je i sociální politika, tak budou dělat i sociální politiku,“ obává se děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík. „Politikové musí přiznat, že to byl od začátku špatný projekt – politicky a mocensky – a musí se začít chovat ekonomicky,“ dodal.
