Praha - Čech, jehož čistý měsíční příjem nedosahuje na 9 332 korun, je úředně považovaný za chudého. A takových obyvatel je skoro milion. Na hranici bídy se podle posledních statistických čísel pohybuje 9 procent Čechů a pořád jich přibývá.
S nedostatkem peněz bojuje denně i Jarmila Marešová. Léta pracovala jako prodavačka zhruba za deset tisíc korun hrubého. Pak ale náhle onemocněla, přišla o práci a aby podle svých slov „vůbec přežila“, vzala si půjčku a dluží 150 000 korun. Dostala se do finanční tísně i do plného invalidního důchodu, na který má exekuci. Měsíčně tak musí vystačit s necelými čtyřmi tisíci. Posezení v kavárně, které je pro mnohé lidi běžnou denní rutinou, je pro ni sváteční příležitost, na kterou nemá.
Číselnou definici chudoby tak Jarmila Marešová splňuje. Hranice bídy je dána šedesáti procenty průměrného platu v zemi. Podle této matematiky je v Česku chudý každý, jehož čistý měsíční příjem nedosahuje částky 9 332 korun. Vloni počet těchto lidí stoupl o padesát tisíc.
„Stále se pohybujeme na žebříčku těch zemí, které mají míru chudoby nejnižší,“ uvedla mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová.
Podle sociologů ale spíš než statistiky příjmů chudého Čecha prozradí jeho výdaje a nákupní košík. Například to, jak často kupuje maso.
Ke známým rizikovým skupinám, jako jsou důchodci, lidé bez domova a dlouhodobě nezaměstnaní, stále častěji přibývají právě lidé, jejichž přijmy uvízly v dluhové pasti. „Jsou to třeba rodiny průměrného věku okolo třiceti let s malými dětmi a prostě ten příjem jim nestačí,“ uvedla Milena Černá ze sdružení Evropská síť proti chudobě.
Pokud se lidé už jednou za hranici bídy dostanou, měli by podle sdružení Evropské sítě proti chudobě především co nejrychleji vyhledat pomoc. Ať už v poradnách, u právníků nebo neziskových organizací.
