Kupní síla obyvatel Česka po tříleté stagnaci roste a je nejvyšší za posledních deset let. V mezinárodním žebříčku 42 zemí podle kupní síly je Česko na 26. místě, kromě Slovinska a Slovenska ale Českou republiku v regionu letos předběhlo i Estonsko a Litva. Úroveň kupní síly na obyvatele v České republice dosahuje 56,8 procenta průměru Evropy. Ukázala to studie společnosti GfK Czech s názvem Kupní síla v okresech a obcích Česka 2016.
Dohnat vyspělejší evropské země se Česku podle studie zřejmě v nejbližší budoucnosti nepodaří. V posledních sedmi letech kolísá index kupní síly českých obyvatel podle momentální ekonomické situace mezi 51 a 59 procenty evropského průměru. „Jsme na tom stále o něco lépe než většina dalších zemí středo a východoevropského prostoru. Před Českou republikou je však tradičně Slovinsko, již druhým rokem také Slovensko a v letošním roce i Estonsko a Litva,“ tvrdí studie.
Autoři uvádějí, že zjednodušený pohled, který v minulosti rozděloval Česko z hlediska kupní síly na „bohatý západ“ a „chudý východ“, již neplatí. „Spíš by se dalo hovořit o bohaté metropolitní oblasti, kterou tvoří Praha a střední Čechy, doplněné o některé z krajských metropolí na jedné straně, a dvou problémových oblastech, kterými jsou severozápadní Čechy a severní Morava na straně druhé,“ sděluje dokument.
- Kupní síla obecně udává množství služeb a zboží, které lze při dané cenové hladině koupit za určité množství peněz. Kupní síla se měří pomocí cenových indexů.
V posledních šesti letech výrazně stoupla kupní síla lidí Plzeňského regionu, některých oblastí středních Čech (Kolín, Kutná Hora, Nymburk, Rakovník a Kladno) a na jižní Moravě, především na Blanensku, Hodonínsku a Znojemsku. A naopak, mezi deseti okresy s nejnižším indexem kupní síly je pět z Čech a pět z Moravy.
Nejnižší kupní sílu mají lidé v okresech Bruntál, Jeseník, Děčín, Teplice a Chomutov.
Praha v úrovni kupní síly na obyvatele zůstává s výrazným náskokem nejbohatším krajem i městem Česka. Nicméně její index proti průměru Česka v posledních sedmi letech o procento klesl – ze 132,3 na 131,3 procenta českého průměru. Pomyslné nůžky, vyjadřující rozdíly v kupní síle mezi metropolí a dalšími oblastmi republiky, se již delší dobu nerozevírají.
Průzkum ukázal, že se loni ocitla v obtížné finanční situaci čtvrtina respondentů
Jiný pohled na finanční situaci českého obyvatelstva nabízí říjnový průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Domácnosti jsou v otázce toho, jestli s příjmy vycházejí, rozděleny napůl.
Detailnější rozpis odpovědí ukazuje, že třetina lidí uvedla, že vychází se svými přijmy „spíš snadno“, dalších 31 procent naopak „spíš obtížně“. Šest procent dotázaných má pak pocit, že se svými příjmy vychází „velmi obtížně“, zatímco „velmi snadno“ jen tři procenta dotázaných. Oproti loňsku o dva procentní body pokleslo zastoupení těch, kteří s příjmy podle svého hodnocení vycházejí „velmi obtížně“.
Průzkum vedle toho ukázal, že ve velmi obtížné finanční situaci se v průběhu minulého roku ocitlo 26 procent respondentů. Naopak 69 procent lidí tuto zkušenost nemá. Už od roku 2012 klesá podíl lidí, kteří takovou situaci zažili, a letos to bylo nejméně za celé období zjišťování, tedy od roku 2002. Nejčastěji tíživou finanční situaci v posledním roce zažili nezaměstnaní a lidé pracující v nekvalifikovaných dělnických profesích, méně často pak nepracující důchodci, studenti, zaměstnanci a kvalifikovaní dělníci.
Tři pětiny lidí hodnotí svou domácnost slovy „ani chudá, ani bohatá“, čtvrtina Čechů ji považuje za „spíš chudou“ a čtyři procenta jako „velmi chudou“. Bohatých domácností je podle vlastního hodnocení necelá jedna desetina, „velmi bohatá“ jen přibližně každá stá.
Příjem 92 procent domácností stačí na základní potřeby, jako je jídlo či oblečení, 77 procent respondentů uvedlo, že má dost prostředků i na úhradu zdravotní péče, léků a zdravotních pomůcek, což naopak představuje problém pro 19 procent dotázaných.
S financováním koníčků a zájmů členů rodiny nemá problém 62 procent Čechů, zatímco více než třetina lidí na tyto věci nemá dostatek peněz. Bezmála polovina oslovených uvádí, že příjem jejich domácností dostačuje i na nákup zdravějších nebo kvalitnějších potravin, přičemž však stejná část tvrdí opak.
Příjem většiny domácností už spíš nebo úplně neumožňuje spořit, podporovat děti a rodiče, pravidelně trávit dovolenou v zahraničí či nakupovat luxusní zboží.
